[HLAVNÍ LISTINA — strany 1–2]

Já, Bernhart Unrücker[?] z a na [Thurnu / Kodavě – Chodov ?], tímto listem veřejně vyznávám přede všemi, komu bude předložen, kdo jej uslyší a uvidí, [a dávám na vědomí]:

že nynější doručitel tohoto listu, jistý jmenovaný Albrecht, dvorský sedlák („Schloßbauer“) v Müllessgrünu (Mýlesgrýn/Milíře ?), ke mně přišel a — podle svého poddanského závazku (úpisu) — [požádal], že se chce změnit ze svého služebníka a od mé [vrchnosti] [odejít], aby se usadil pod městem Slavkovem (Schlaggenwald = Horní Slavkov); [a se vší pílí žádal, aby byl zproštěn každé své povinnosti a [břemene] …].

Poněvadž jsem tedy jeho [žádosti] — kvůli přímluvě (intercessi), kterou za něj učinilo zmíněné město Slavkov — [a] protože jeho prosbu déle [nelze odmítat], a uvážíc, že [on …], proto zmíněného poddaného této [pohledávky/povinnosti] a poddanství tímto a mocí tohoto listu prohlašuji za prostého, volného a propuštěného („quitt, ledig und los“); rovněž mi [napříště] ničím není [zavázán], neboť po celou dobu, co byl mým poddaným, mi prokazoval [veškerou náležitou poddanskou poslušnost].

[…] a prokazovat; ano, kdyby k tomu byla bývala příležitost a [on] chtěl déle sloužit, [byl bych mu] [prokázal všechnu přízeň]. (Albert Wenßer[?])

[… a poskytnout veškerou podporu … k čemuž jsem i já podobně ochoten.] Pro lepší věrohodnost jsem k tomuto [vyprávění/listu] přitiskl svou [vlastní] zděděnou pečeť („Pettschaft“).

Stalo se a dáno […], totiž [dne …] léta Kristova, podle menšího počtu, v šestadevadesátém roce [= 1596].

[DORSÁLNÍ REGISTRAČNÍ POZNÁMKA — strana 3]
Věc: dvorský sedlák z Müllessgrünu, nyní [přešlý] do loketského kraje („Elbogner Grund“), [propouštěcí list?]. Vloženo (zaregistrováno) dne 27. srpna roku [15]96.

[OKRAJOVÁ POZNÁMKA — strana 4, jiný/neformální zápis, nesouvisející s obsahem listiny]
Farář ať neříká; na odpověď: říká, co chtěl.

[Pozn.: strany p1_b5, p2_b5, p3_b1–b2, p4–p5 jsou prázdné / rubové; na p4–p5 prosvítá vodoznak – brána se dvěma věžemi. Vlastní jména a obtížná místa: vydavatel Bernhart Unrücker (čtení příjmení i sídla nejisté); propuštěný poddaný Albrecht, „Schloßbauer“ v Müllessgrünu, podpis zní „Albert Wenßer“[?]; přímluvce: město Horní Slavkov (Schlaggenwald); datum 1596, den/měsíc vlastní listiny nečitelný, dorzální registrace 27. srpna 1596.]

[HLAVNÍ LISTINA — strany 1–2 (recto + datace s pečetí)]

Ich Bernhartt Vnrücker[?] von vnd au[ff] ^ [Thurn / Kodaw ?] bekenne hiermit diesem Brieff vor jedermänniglich, dem er fürbracht, gehört vnd gesehen wird, öffentlich [… und thue kundt …]:

Daß der gegenwärtige Brieffzeiger, einer [be]nanter Albrecht Schloßbauer zu der Müllessgrünn[?], für mich [kommen ist], vnd mir er, seiner vnterthonigen Verschreibung nach, sich seines Dieners zu verändern vnd hinter[?] mein[er Obrigkeit] [… und] vnter der Statt der Schlaggenwald sich [zu] begeben [begehrt]; [… alles geben, andern [Fleißes] angelangt vnd gebeten, jeder seiner Pflicht vnd [Beschwerung?] … ledig zu zählen].

Dann ich seinem [Begehren], der gedachten Statt Schlaggenwald wegen geschehene intercession nach[dem] [… und] als sein Bitten länger [… nicht abzuschlagen], in Erwägung daß [er …], deß bin ich vnd [habe] gedachten Vnterthon dieser [Forderung] vnd Vnterthonigkeit hiermit vnd in Krafft dieß Brieffs quitt, ledig vnd los [gesagt]; ist mir auch [er] [hinfüro?] nichts [verbunden], da er sich, so lang er [mein] Vnterthon gewesen, [alles gebührlichen vnterthonigen gehorsam] erwiesen.

[… und] erweisen; hette ihme auch, da es eine Gelegenheit geben [hette], vnd länger zu dienen [… er] willens [gewesen, alle Gunst] zu erzeigen. (Albert Wenßer[?])

[… vnd alle Beförderung zu erzeigen … deß bin ich auch dergleichen begehren zu thun erbötig.] Vrkundt halben hab ich [dieß] mit dieser [Erzehlung] zu mein[em an]gebornen Pettschaft fürgetruckt.

Geschehen vnd geben [worden] […], nemlich [den …tag] Annorum Christi, der wenigern Zahl, im Sechs vnd Neünzigsten Jahres [= 1596].

[DORSÁLNÍ REGISTRAČNÍ POZNÁMKA — strana 3]
Mit [= Betreff] Schloßbauers zu Müllessgrünn, jetzt zu Elbogner Grund [gewendt?], [Wegl(aß)brief?]. Den 27. ta[g] Augustj A[nn]o 96 eingelegt.

[OKRAJOVÁ POZNÁMKA — strana 4, jiný/neformální zápis, nesouvisí s textem listiny]
Pfarrer soll nicht sagen; zur Antwort: sagt was er wollte.

[Pozn.: strany p1_b5, p2_b5, p3_b1–b2, p4–p5 jsou prázdné / rubové; na p4–p5 je vidět průsvitka (vodoznak) – brána s věžemi.]

[Závěť Christofa Karra, měšťana ve Slavkově (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 1596 — věrný překlad čitelných levých sloupců snímků p1–p6. Protilehlé (pravé) strany každého rozevření jsou na pravém okraji fotografie oříznuty a nepodařilo se je zachytit; chybí proto patrně závěrečné články, datace, svědci a podpis.]

[p1]
Ve jménu svaté nerozdílné Trojice Boží, Boha Otce, Boha Syna i Boha Ducha svatého, amen.

Já Christoff Karr, měšťan ve Slavkově, vyznávám a tímto veřejně přede všemi oznamuji, že jsem často a mnohokrát, bez odkladu a sám u sebe, dobře uvážil a rozjímal o pomíjivosti milého lidského života, v němž jsme od Boha všemohoucího jako poutníci zavázáni a nemáme zde stálého místa, neboť člověk neví, kdy jej Stvořitel a Vykupitel skrze časnou [… zbožné rozjímání o smrti: smrt přichází ke všem nejistě, Bůh Stvořitel může člověka kdykoli odvolat z této nestálé vlasti do věčné, pravé a trvalé vlasti …].

Aby mě tedy nejistá hodina smrti nezastihla či nepřekvapila v nezařízených věcech, a aby kvůli mé malé a skrovné pozůstalosti, kterou mi Bůh všemohoucí milostivě nadělil mou věrnou snahou a prací, též za přispění mých milých manželek — Barbory, [vdovy po] Hansi Trölßherovi [?], a Kateřiny Zehnerové, obou nebožek, a mé nynější manželky Cecilie, [vdovy po] Hansi Voidtovi [Vojtovi?] — kterou do manželství přinesly,

[p2]
totiž věna [„Heimathgut"], nevznikla snad do budoucna nějaká hádka či svár; učinil jsem tuto závěť a poslední vůli s dobře uváženou myslí, pravým vědomím, při dobrém rozumu a včasné rozvaze, a tak jsem o ní pořídil a ustanovil, takto a následujícím způsobem, a stvrzuji ji; činím, nařizuji a zřizuji ji v nejpevnější možné formě a způsobu, jak jen mám, mohu a smím. A to i podle všech práv a zvyklostí duchovních i světských [… obvyklá výhrada, aby se vše stalo v plně právoplatné formě a bylo náležité a platné …], tímto vlastně a uváženě, tímto způsobem:

Předně tedy, přede všemi časnými věcmi, [nařizuji], aby byl můj pohřeb vykonán nejprve k Bohu; rovněž duše, jež je nesmrtelná a stvořená k obrazu Božímu, je mnohem vzácnější a znamenitější než pomíjivé tělo a má být po právu kladena nad všechny časné pomíjivé věci. Pročež chci a ustanovuji své manželce,

[p3]
totiž své nynější milé hospodyni, s níž byl uzavřen a sjednán podmíněný sňatek, aby ona po mé smrti z mé pozůstalosti vzala a měla své vnesené věno: 600 zl. [zlatých], a proti tomu protivěno [„odúmrť"/Widerlage] 800 zl., kromě svých vyhrazených vlastních peněz 500 tolarů, a vyjmenovaného přineseného domácího [?] nářadí a movitostí; to vše podle onoho svatební smlouvy (pactum dotale). Za přítomnosti svého ustanoveného [?] poručníka Michaela Stössela [Štesla] dobrovolně, ochotně a uváženě od toho

ustoupila a téhož se před počestnou moudrou radou zdejší, na obvyklém místě, po náležitém předchozím připomenutí, věrně a pevně vzdala a zřekla, takže se toho už nikdy nebude dovolávat ani na to spoléhat. Rovněž byla ona smlouva ihned poté v originále zrušena, anulována a odstraněna, a tím se napříště touto mou poslední vůlí a závětí, podle obapolně vyhrazeného a stanoveného odkazu, k náhradě svého vneseného majetku spokojí; a kdyby chtěla žádat více,

[p4]
domnělého [nároku], to nemůže mít místa, neboť toto vše bylo vyrovnáno z jejího, a nikoli z mého, takže její vnesený majetek, totiž onen odkaz, má být zcela vyplacen, a tyto mé statky nejsou povinny [více] postupovat, leda by se to stalo k jejímu prospěchu [konec].

Za druhé jí odkazuji požívání [užitek] z mé zahrady u Preisentbreun [?], pokud zůstane zde ve Slavkově a nechá svůj [dědický] díl nedotčen; potom však, kdyby k tomu došlo, má dědičně připadnout dědicům ustanoveným za děti mých [zemřelých] manželek.

Za třetí ustanovuji a odkazuji své milé manželce dědičně přední lavici (místo k sezení) ve farním kostele, v níž její osoby sedávají. A kdyby podle své situace Slavkov opustila, má ji nabídnout ke koupi mým dědicům nebo nejbližším příbuzným a nechat ji opět připadnout [jim].

[p5]
[Následuje soupis nemovitostí přikázaných dětem:]
[Dětem] Danielovi, Anně a Zuzaně, všem stejným dílem: dům, dvůr, stodolu, pole a louky, vše dohromady:
dvacet jiter [„Tagewerk", denní výměra] pole, vzadu u zahrady [b]elnich [?] Geißlerové [?] řeznice;
jedno jitro louky k tomu přiléhající;
dvě a půl jitra pole nad tím, vedle pole Hanse Erwißherba [?], jež leží u Wißbriß [?];
dvacet jiter pole u pole Anderse [Ondřeje] Rangassena [?], směrem ke dvoru Eißtalb [?];
dvacet jiter pole a šest jiter louky v Preßhey [?];
tři jitra louky u Preisentbreun [?], ležící u louky Anderse Rangassena;
zahradu u Preisentbreun, směrem k mlýnu [O]ettaglb [?] nahoře [?].
Dále má být řečeným mým milým dětem dědičně přivlastněno: pět stříbrných pohárů, pozlacených, malých i velkých;
všechno cínové nádobí podle inventáře;
rovněž veškeré domácí náčiní.

[p6]
[Závěr, pokud je čitelný — další text pokračuje na oříznutých protějších stranách:]
[…] to ostatní se ještě najde, co je k dispozici.
Co jsme však já a má milá Cecilie v našem manželství k potřebě pořídili do domu, na prádle a [na] věcech, to se opět spotřebovalo, čehož se denně užívalo.
Dluhy, které bych po sobě po své smrti zanechal, mají splatit pouze mé milé děti, aby se s tím už nemělo nic dělat.
A jelikož se z mých jmenovaných dědiců ustanovených [z mých manželství], Anna dnes počestně provdala a pro svou domácnost potřebuje svůj podíl sama, má jí z těchto mých zanechaných statků — avšak po odečtení odkazů náležejících mé manželce — připadnout čtvrtý díl, v penězích nebo v hodnotě. Zbytek má zůstat a být vyhrazen ostatním třem [?] sourozencům, dokud nedosáhnou svých zletilých let a [nepřijdou] ke svému jistému [?]. Mezitím smí můj zletilý [?] Daniel [?] vedle jejich otce, jim […]

[Zde čitelný (levý) text končí. Pokračování — další články (na pravém okraji jsou ještě patrné nadpisy „Za čtvrté", „Za páté … tři míry [„Streich"] obilí …", „Za šesté", „Konečně", dále zmínka o „nebožce Walburze" a o „Danielovi/Dammelovi"), datace (1596), svědci a podpis — se nachází na stranách oříznutých na pravém okraji snímků a v těchto skenech není zachyceno.]

[Testament des Christoff Karr, Bürger zu Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1596 — getreue Abschrift der lesbaren linken Textspalten der Aufnahmen p1–p6. Die jeweils gegenüberliegenden (rechten) Seiten sind am rechten Bildrand abgeschnitten und konnten nicht erfasst werden; daher fehlen vermutlich die Schlussartikel, Datierung, Zeugen und Unterschrift.]

[p1]
Im Namen der heiligen unzertailten Dreifaltigkeit Gottes, des Vaters, Gottes des Sohnes, und Gottes des heiligen Geistes, Amen.

Ich Christoff Karr, Bürger zu Schlaggenwaldt, bekenne und thue khundt hiemit öffentlich vor jedermänniglich, Daß Ich, oft und vielmals, unbezüglich [= unverzüglich/wiederholt] und bei mir, recht bedacht und bewogen die Vergänglichkeit deß lieben menschlichen Lebens, darin wir von Gott dem allmechtigen [als] Pilgram [= Pilger] verhaftet und kein bleibende statt haben, [als] daß dem Menschen nicht bewust ist, wann er, [als ein] Geschöpf und Erlöser [recte: Geschöpf seines Erlösers], durch das zeittliche [… fromme Sterbensbetrachtung: der Tod komme allen ungewiss, Gott der Schöpfer könne den Menschen jederzeit aus diesem unbeständigen Vaterland in das ewige, rechte, bleibende Vaterland abfordern …].

Damit mich nun die ungewiße Stundt deß Todes nicht unverordneter Sachen begreife oder überfalle, dadurch wegen meiner kleinen und geringen Verlaßenschaft, so mir Gott der allmechtig, durch meine treuen Mühe und Arbeit, auch mitt zuethun [= unter Mitwirkung] meiner lieben Eheweib[er], Barbara, Hanns Trölßherin [?], und Catharina Zehnerin, Beede selige[n], und meiner Jetzigen Ehewirthin Cæcilia, Hanns Voidtin [?], zugebrachten

[p2]
Heimathgüet [= Heiratsgut], gnädiglich beschert und bescheren hat, nicht etwo künfftig Zanck oder hader entstehen möcht; Habe Ich diß Testament und letzten Willen, mit wohlbedachtem muth, rechtem wißen, und bei guter Vernunfft, und zeittlicher [vor]betrachtung, schafft und stifft darüber gehalten, Also, und nachfolgender gestalt, gestalt und beuest [= bevestigt]; Thue, Ordne, und mache auch da[sselbe; in der] beständigsten weiß, form, und gestalt, [wie] Ich Immer soll, kan, oder mag. Doch[es auch] in allen geistlichen und weltlichen Rechten und gebreuchen [… der übliche Vorbehalt, daß es in aller rechtsgültigen Form geschehen, gebühren und genehm sein solle …], hiemit eigentlich und wohlbedächtig, solcher gestalt und maßen:

Erstmal [Erstlich] dann, vor allen zeittlichen Dingen, daß [meines Leibs Be]gräbnus Gott zu förderist [zuvörderst] geschehen [verordnet] werden soll, der Seel auch, so unsterblich und nach dem Bilde Gottes geschaffen, viel köstlicher und fürtrefflicher [ist] Alß der hinwesliche [= hinfällige] Leib, und allen zeittlichen vergenglichen Sünckt [Dingen] und sachen, billich vorzuziehen ist; So soll und will Ich, meinem Eheweib,

[p3]
und meiner Jetzigen lieben Hausfrau, ein bedingter Heyrath geschloßen und aufgericht ist worden, Daß sie nemlich, nach meinem Tode, aus meiner Verlaßenschaft, Ihr eingebracht Heyrathgut: 600 fl. [Gulden], und gegen vermächtnus [= Gegenvermächtnis/Widerlage] 800 fl., auserhalb [= außerhalb] Ihrs vorbehaltenen aigenen geldes, 500 Taller, und specificirter mitgebrachter häuslicher [?] geräth und fahrnus, nehmen und haben solte; da ist diß dahin von solchem Pacto dotali [= Ehevertrag]. In beisein Ihrs Constituirten Ehrigischen [?] Vormünders, Michael Stössel, frei[willig], gutwillig und wohlbedächtig abge=

standen, sich deßelben, vor einem Erbarn wohl=weisen Rath alhier, alß an gewöhnlichen stellen, [nach] vorhergangner genugsamer Erinnerung, treuhertzig und standhafftig verziehen und begeben, sich nun nach nimmermehr daran zu behelfen, noch zu stützen, Auch alsbald hierauf, solch Pactum, in originali, Caßirt, annulliert, und abgethan ist worden, und mit dem hernach, mit diesem meinem letzten Willen und Testament, so wie baide unter vorbehalten, gesetztem Legato, zu ergözüng [= Ergötzung/Vergütung] Ihrs zugebrachten Vermögens, begnügt, [und] daß sie mehrers [= mehr] beanügen [begehren] wolle laßen, allein und

[p4]
vermainetey [= vermeintlich/eingebildet], kan noch mag nicht statt finden, dann solches alles, von dem Ihrigen, und nicht von dem meinigen, abentricht [= abgerichtet/getilgt] ist worden, also, daß Ihr zugebrachts Vermügen, das Legatum, noch heintricht [?] [= hingerichtet/ausgerichtet], gänzlichen, und außgezahlet werden sollen, und dieselben meiner [recte: meine] Gütter, über nicht abzutretten schuldig zu sein, eß geschehe dann, Ihr zuemb [= zugut] [Schluss].

Zum andern, bescheide Ich Ihr, die nutzgenüßung [= Nutznießung] von meinem garthen, an der Preisentbreun [?] zu[…], so lang sie alhier zu Schlaggenwaldt bleibet, und Ihren [Erb]theil unvermückht [= unverrückt] laßt; hernacher aber, in begebendem fall, meinen drei [?] Eheweiblein [= meiner verstorbenen Frauen Kindern] eingesetzten Erben, erblich gevolgen soll.

Zum Dritten, Beschaff und Legire Ich meinem lieben Eheweib, den förderen [= vorderen] Stand in der Pfarrkirchen, darinnen Ihre Personen sitzen, erblich. Und da sie sich, nach Ihrer gelegenheit, wieder bei Schlaggenwaldt einlaßete [= verließe], soll sie denselben, meinen Erben, oder Nächsten freunden [= Verwandten], käufflich anbieten, und wieder zukommen laßen.

[p5]
[Es folgt das Verzeichnis der den Kindern zugewiesenen Liegenschaften:]
[An die Kinder] Daniel, Anna, und Susanna, alle zugleich: an Hauß, Hof, Stadel [= Scheune], feldern, und Wiesmatten, allesammtlich:
Zwanzig Tagewerk feldt, hinden an der [b]elnich [?] Geißlerin [?] Fleischerin garthen;
Ein Tagewerk Wiesmat, daran stoßendt;
Dritthalb [= 2½] Tagewerk feldt, drüber hinauß, neben Hanns Erwißherb [?] feldt, so an der Wißbriß [?] ligt;
Zwanzig Tagewerk feldt, an Anders [= Andreas] Rangassen [?] feldt, gegen das Eißtalb [?] Hof zu;
Zwanzig Tagewerk feldt, und Sechs Tagewerk Wiesmatt, im Preßhey [?];
Drei Tagewerk Wiesmat, an der Preisentbreun [?], an Anders Rangassen Wiesen gelegen;
Einen garthen, an der Preisentbreun, gegen das [O]ettaglb [?] Mühl hin oben [?].
Mehr [= ferner] sollen gedachten meinen lieben Eheweiblein [= Kindern] erblich zugeaignet sein, fünf silberne Becher, übergüld [= vergoldet], klein und groß;
All das Zinnen geschirr, laut deß Inventarii;
Item, alles Haußgeräthlich.

[p6]
[Schluss, soweit lesbar — der weitere Text läuft auf den abgeschnittenen Gegenseiten:]
[…] hat, das ander selbige [= übrige] wird man noch finden, das vorhanden ist.
Was aber Ich, und mein lieb Cæcilia, in unserem Ehestandt, zu der nothurfft, ins Hauß, an Leinen [Dingl]ich geschafft [= angeschafft], ist wieder mit aufgangen, das man täglich gebraucht hat.
Was Ich der Schulden, hinder mir, nach meinem Tod verlaßen würde, die sollen meine lieben Eheweiblein [= Kinder] allein zahlen, damit soll man wieder nichts zu thun haben.
Und demnach aber, unter benannten meinen drei Eheweiblein [= aus meinen Ehen] Instituirten Erben, Anna, sich heut zu Tag Ehrlich verheirathet, und Ihren Haushalten Ihro gebührnus [= Anteil] selbst bedarf, soll Ihr aus solchem meinem Verlaßenen Güttern; aber abzug [= nach Abzug] meines [Ehe]weibs zustehenden Legaten, der vierdte Theil, an gelt, oder an werth, gevolgen. Das übrige soll den andern dreyen [?] geschwistraten [= Geschwistern] verbleiben, und vorbehalten werden, biß sie Ihr mündige Jahr erraichen, und zu Ihrem geweißen [?]. Mitlerweil mag mein [?]ütig [= vögtig/mündig?] Daniel [?], beneben Ihro Vatter, Ihr […]

[Hier bricht der lesbare (linke) Text ab. Die Fortsetzung — übrige Artikel (vom rechten Spaltenrand sind noch erkennbar: »Zum vierdten«, »Zum fünfften … Drei Streich Khorn …«, »Zum sechsten«, »Beschließlich«, ferner Erwähnung einer »Walburg seligen« und eines »Daniel/Dammel«), Datierung (1596), Zeugen und Unterschrift — befindet sich auf den am rechten Bildrand abgeschnittenen Gegenseiten und ist in diesen Scans nicht erfasst.]

Testament (poslední vůle) měšťana města Schlackenwald (Horní Slavkov), datovaný 8. října 1596.

[Strana 1 — invokace a úvod]
Ve jménu svaté nerozdílné Trojice, amen. Já Hanns [Plößner?] [?], [měšťan?] a řezník ve Slavkově, veřejně vyznávám a dávám na vědomí všem, jichž se to mocí tohoto listu týká a jimž to náleží vědět: Poněvadž jsem [...] vzal k srdci pomíjivost tohoto časného života, v němž je každému člověku jednou uloženo zemřít, avšak čas a hodina toho jsou nejisté; a poněvadž je po uvážení smrtelnosti velmi spasitelné a chvályhodné na to pamatovat, zejména s tím úmyslem, aby po smrti člověka ohledně zanechaného jmění a statků mezi jeho přáteli a dědici nevznikl žádný spor, nesvár, hádka a svár — proto já Hanns Volb[recht?], po dobré zralé úvaze, a jsa při svém rozumu a při plné způsobilosti svých smyslů a mysli, upřímně a [při dobrém] rozvážení, toto pořízení své poslední vůle svobodně, dobrovolně a bez jakéhokoli nátlaku či navádění, [křesťansky] vlastní rukou [...] uspořádal a učinil.

[Strana 2 — právní formule a zbožné pořízení]
[… ustálená právní formule: tento list má podle řádu všech obecných i psaných práv, přede všemi soudy duchovními i světskými, v té nejpevnější formě platit a nabýt účinnosti, jak to zcela míním a chci; a vše má být po mé smrti pevně dodrženo, vykonáno a [...], bez překážky kohokoli, jak je dále psáno …] A [nejprve] prosím Boha, svého nebeského Otce, a jeho milého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, aby mi milostivě prominul a odpustil mé hříchy a zachoval mě v pravé, opravdové křesťanské víře až do mého posledního konce. Potom, až zemřu, ať je mé tělo bez zvláštní okázalosti podle křesťanského řádu [a obvyklého zvyku?] pohřbeno a uloženo do země.

Dále, a podle tohoto pořízení, [odkazuji?] a testamentem zanechávám své milé a [věrné?] manželce veškeré své nemovité i movité jmění a statky, [… nic z toho nevyjímaje …]

[Strana 3 — závěr a datace]
[… a neméně to [povoluji?] se vší pílí, a [chci] též ihned [...] a vykonat, aby jí ono jmění a statky [všemi způsoby] bez překážky [náležely?]. Stalo se a dáno ve Slavkově, v mém [...] domě [...], osmého dne měsíce října, po narození Krista, našeho jediného Vykupitele a Spasitele, roku [tisícího pětistého] devadesátého šestého [= 8. října 1596].

[Podpisy svědků:]
Hans Beyler, [městský...]
Hieronymus Reimer

[Strana 4: prázdná]

[Strany 5–6 — rubová strana / dorsální poznámka a pečeť]
Nadpis: Poslední vůle Hanse [Ebleilense?] [?], zdejšího měšťana a [usedlíka/hospodáře?].
[… 10. října roku 96, skrze Hanse [Tröltsche?] při zasedání rady [...] odevzdáno …]
Publikováno na zasedání rady dne 7. srpna [97?], za přítomnosti jeho bratra [...] Heinricha[?] [...] a jeho poručníka [...].
(Přitištěná papírová pečeť města s opisem: „… WALDEN … SENATVS POPVL[VSQVE] …" — sekretní pečeť rady města Slavkova.)

Testament (letzter Wille) eines Bürgers von Schlackenwald (Horní Slavkov), datiert 8. Oktober 1596.

[Seite 1 — Invocatio und Vorrede]
In dem Namen der heiligen unzertrennlichen Dreifaltigkeit, Amen. Ich Hanns [Plößner?] [?], [Bürger?] und Fleischer zu Schlackenwald, bekenne öffentlich und thue kund jedermänniglich, die mit und in Kraft dies Brieffs angeht und zu wissen gehört: Demnach ich [...] zu Herzen gefasst die Hinfälligkeit dieses zeitlichen Lebens, darinnen einem jeden Menschen ein mal zu sterben auferlegt, aber doch die Zeit und Stund desselben ungewiss; das auch nach Betrachtung der [Sterb?]seligkeit gar heilsam und löblich zu gedenken ist, fürnehmlich [Bedacht?] zu willen, damit nach des Menschen tödlichem Abgang seiner verlassenen Haab und Güter halb, zwischen seinen Freunden und [Erben], [keinerlei] Irrung, Zwietracht, Zank und Hader erwachse — derhalben [vermöge?] ich Hanns Volb[recht?], und mit gutem zeitigen Rath, auch da ich meiner Vernunft und aller anderen [Gehilflichkeit?] meiner Sinnen und Gemüths gehabt, aufrichtig und [bei gutem] Verstande, diese [Ordnung?] meines letzten Willens frei, willkürlich, und ohne einigen Zwang oder Anleitung, [christlich?] eigenhändig [...] geordnet und gemacht habe.

[Seite 2 — Rechtsformel und fromme Verfügung]
[… beständige Rechtsformel: dieser Brief soll nach Ordnung aller gemeinen und beschriebenen Rechte, vor allen und jeden geistlichen und weltlichen Gerichten, in aller bestbeständigster Form gültig und kräftig sein, wie ich es gänzlich meine und will; und alles soll nach meinem Tod und Abgang festiglich gehalten, vollzogen und [...] werden, ohne aller männiglich Verhinderung, wie hernach geschrieben steht …] Und [anfänglich] so bitte ich Gott meinen himmlischen Vater und seinen lieben Sohn, unsern Herrn Jesum Christ[um], dass er mir meine Sünde gnädiglich verzeihe und vergebe, und mich in einem rechten wahren christlichen Glauben bis an mein letztes Ende erhalten wolle. Darnach, so ich gestorben bin, soll mein Leib ohne sonderen Gepräng nach christlicher Ordnung [und gewöhnlichem Gebrauch?] in die Erde begraben und bestattet werden.

Ferner, und nach solcher Verordnung, [verschaffe?] und testire ich meiner lieben und [getreuen?] Hausfrau alle meine liegende und fahrende Haab und Güter, [… nichts davon ausgenommen …]

[Seite 3 — Schluss und Datierung]
[… und nicht weniger [bewillige?] ich solches mit allem Fleiß, und [will] auch alsbald [...] und vollziehen, daß ihr [solche?] Haab und Güter in [aller Wege] ohne Hinderung [zustehen?]. Beschehen und geben zu Schlackenwald, in meinem [...] Hausung [...], des achten Monatstag Octobris, nach Christi unsers einigen Erlösers und Seligmachers Geburt im [Tausend Fünf]hundert und im Sechs und Neunzigsten Jahre [= 8. Oktober 1596].

[Unterschriften der Zeugen:]
Hans Beyler, [Stadt...]
Hieronymus Reimer

[Seite 4: leer]

[Seiten 5–6 — Rückseite / Dorsalvermerk und Siegel]
Aufschrift: Hansen [Ebleilens?] [?], Bürgers und Ehe[hafften/wirths?] allhier, letzter Wille.
[… io. Octobris A(nn)o 96, durch Hansen [Tröltsch?] [bei der Raths]versamblung, [...] [über]antwort[et] …]
Publizirt in Raths Versamblung den 7. Aug[usti] [97?], in beisein seines Bruders [von?] Heinrich[?] [...], und dessen Vormund [...].
(Aufgedrücktes Papiersiegel der Stadt mit Umschrift: „… WALDEN … SENATVS POPVL[VSQVE] …" — Sekretsiegel des Rates der Stadt Schlackenwald.)

[Poznámky na levém okraji: „Bečov (Petschau)" — „hlavní list[?]" — „28000 zl."; na rubu dorzální poznámka: „Královsky cisarsky majestat – kurfirstsky souhlas ohledne koupe [resp.] nejmilostiveji povoleneho … / vyplaceni panstvi Slavkov", k tomu spisova znacka „B."]

My Rudolf Druhy z Bozi milosti, zvoleny rimsky cisar, po vsechny casy rozmnozitel rise, v Germanii, uhersky, cesky, dalmatsky, chorvatsky atd. kral, arcivevoda rakousky, markrabe moravsky, vevoda lucembursky a slezsky, markrabe luzicky atd., oznamujeme a vyznavame [timto listem verejne] vuci kazdemu:

Kdyz pred Nami, Nasimi dedici a nastupci, krali ceskymi, z teto a obzvlaste pohnutlive priciny, ctihodny N., purkmistr a rada Naseho svobodneho horniho mesta Slavkov, ohledne vyplaceni Naseho panstvi Slavkov [namisto?] mesta sameho nejponizeneji prosil a [o vec] zadal, a Nam pak v poddanosti predlozil, ze nemaji k tomu pohotove penize, nybrz ze penize dokazi opatrit jinou cestou u svych pratel:

a proto Nas a Nas nejmilostivejsi souhlas v teto veci poslusne pozadali a poprosili, abychom tudiz k takove zadosti, ponevadz to slouzi k prospechu Naseho komorniho statku a [horniho dila], milostive svolili a povolili — coz timto cinime vedome a moci tohoto listu, z ceske kralovske moci a plnosti — a to tim zpusobem, ze smeji k uvedene potrebe prijmout 28000 tolaru a zaridit za to zajisteni majetkem sveho mesta a mestanu, tak ze kazdy na zastavni castku upise svuj dum; nech je jim to mozne a [dovoleno, nech se na to spolehnou] a maji sve zajisteni; to nech je pri nich pevne drzeno a zachovano a nech jim v tom nikdo s nebezpecim ani [obtizi] neprekazi.

Na svedectvi opatreno Nasim pritistenym cisarskym sekretem (peceti). Dano na Nasem kralovskem zamku v Praze dne 7. zari [15]96, Nasich rise, rimske jednadvacateho, uherske jednadvacateho a ceske rovnez jednadvacateho [roku].

Rudolf [podpis, preskrtnuty].

Z vlastniho rozkazu pana zvoleneho cisare.

[Spolupodpisy:] J. S. z Kolovrat [nejvyssi kancler?]. — Jiri z Svamberka [Schwanberg]. — Krystof[?] [Kreychner/Beyschner?].

[Overeni opisu:] [Ze tento] na základě nejmilostiveji udeleneho souhlasu Rimskeho cisarskeho, tez uherskeho a ceskeho kralovskeho Majestatu, Naseho nejmilostivejsiho pana, tento pritomny opis byl Nami, purkmistrem a radou tohoto cisarskeho svobodneho horniho mesta Slavkov atd., proti originalu precten a shledan od slova do slova doslovne souhlasnym, a proto [byla] pod nej [pritistena pecet?] Naseho svobodneho horniho mesta … v rijnu [15]…

[Randvermerke links: „Petschau" — „Hauptbrieff[?]" — „28000 fl."; auf der Rückseite Dorsualvermerk: „Kön: Kay: Mt: Churf[ürstlicher] Consens vber die Erkauffung [oder] gnedigist erlaubte … / Lösung der Herrschafft Schlackenwaldt", dazu Aktenzeichen „B."]

Wir Rudolff der Ander von Gottes genaden, erwölter Römischer Kaiser, zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, in Germanien, zu Hungern, Behaimb, Dalmatien, Croatien etc. König, Erzherzog zu Österreich, Marggraff zu Mähren, Herzog zu Lützenburgk und in Schlesien, Marggraff zu Laußnitz etc. Thun kund und bekennen, [öffentlich mit diesem Brief gegenüber] jedermänniglich:

Als vor Uns, Unsere Erben und Nachkommende Könige zu Behaimb der wenniglich [= des merglich], in dieser unnd sonders bewegliche Ursachen, durch ersamen N. Burgermeistern und Rath, Unserer freien Bergstadt Schlackenwald, die Ablösung Unser Herrschafft Schlackenwald, [an Stelle der?] Stadt selbst, demütigst gebeten und [um] eingelassen, und Uns aber in unterthenigkeit fürbracht haben, das sie hierin mit Barschafft nicht gefaßt wären, sondern das Geld in Ander wege bei ihren Freunden aufzubringen wüsten:

Unns derhalben und Unsern gnedigsten Consens hierin gehorsamblich angelanget und gebeten, das wir demnach zu solchem begeren, weil es Unser herfürbringung Unsers Cammerguts und [Bergwerks] gereicht, mit Gnaden consentirt und bewilligt, [thun das auch hiermit] wißentlich, und in crafft dits brieffs, aus Behmischer Königlicher Macht und Vollkommenheit, also und der gestalt, das sie zu angeregter Notdurfft 28000 Thaler aufzunehmen, und versicherung darüber mit ihrer Stadt und Bürger Güettern, und das ein jeder an dem Pfandschilling sein Haus verschreib, ihnen mögen und [erlaubt sein, hierauf sich verlaßen,] und ihre versicherung haben werden; die sollen bei ihnen krefftig gehalten, erhalten, und ihn [= ihnen] niemand mit gefahr oder [Beschwer] verhindert werden:

Zu Urkund mit Unserm fürgedruckten Kaiserlichen Secret verfertiget. Geben auf Unserm Königlichen Schloß Prag, den 7. Septembris des 96., Unserer Reiche, des Römischen im ein und zwanzigsten, des Hungerischen im ein und zwanzigsten, und des Behmischen auch im ein und zwanzigsten.

Rudolff [Unterschrift, durchstrichen].

Ad mandatum dni Electi Imperatoris proprium.

[Gegenzeichnungen:] J. S. von Kollerwrath [Lobkowitz, Oberster Kanzler?]. — d. Georg H. v. Schwamberg [Schwanberg]. — Christ[oph] [?] [Kreychner/Beyschner?].

[Beglaubigung der Abschrift:] [Daß diese] von der Röm: Kay: auch zu Hungarn und Behaimb Kön: M[ajestä]t, Unserm allergnedigsten Herrn, [auf] gnedigist ertheilten Consens, diese gegenwärtige Abschrift, von Uns Burgermeistern und Rath dieser Kaiserlichen freien Bergstadt Schlagkenwald [?] etc. gegen dem Original abgelesen, von Wort zu Wort gleichlauttend [befunden] sei worden, und derwegen [von] Unserer freien Bergstadt [Insiegel?] hierunter [aufgedruckt? ] … Octobr[is] …