Das Jahr 1594 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1594
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 645

Antonín z Hertwigu, výběrčí královského horního desátku v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Eliáše Schmidtgrabnera z Lustenecku, rentmistra Království českého, Adama Trötschera a Jana Hackenschmidta z Horního Slavkova poslední vůli.

Datace: 30.04.1594

Závěť Anthoniho von Sertwigkh, císařského desátníka (urburéře) v Horním Slavkově, Krásně a Čisté, sepsaná roku 1594. Sertwigkh v ní po křesťanském rozjímání o pomíjivosti života odkazuje veškerý svůj majetek – dům, dvůr koupený za 632 zlatých i další statek – jako jediné dědičce své manželce, s níž žil bezdětně téměř 16 let, a jmenuje vykonavatele poslední vůle. Část textu je bohužel vazbou listiny oříznuta, takže některé pasáže (zejména podrobnosti o odkazech a majetkoprávních formulích) se dochovaly jen torzovitě.

Ve jménu svaté nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. Amen.

Já, Anthoni von Sertwigkh, ustanovený desátník (urburéř) Jeho římské císařské Milosti v Horním Slavkově (Schlaggenwald), Krásně (Schönfeld) a Čisté (Lauterbach), tímto veřejně vyznávám a dávám na vědomost všem lidem, že jsem často a mnohokrát pilně a bedlivě uvažoval o pomíjivosti tohoto lidského života, v němž jsme od Boha všemohoucího stvořeni jako poutníci a nemáme zde trvalého místa. Člověku totiž není dáno vědět, kdy jej časná smrt, jež nám připadla z Adamova pádu, z tohoto světa odvolá a vezme k sobě – neboť není nic jistějšího než smrt, ale ani nic nejistějšího než její hodina. Aby mě tedy hodina smrti nezastihla nepřipraveného, bez uspořádaných záležitostí, což by mé duši mohlo přivodit škodu, prosím Boha všemohoucího, aby mi ve věrné službě jeho tvora pomohl být na tuto chvíli připraven.

Také s ohledem na věno, které mi přinesla má milá manželka, a aby v budoucnu nevznikly žádné spory ani hádky, učinil jsem tuto závěť a poslední vůli s dobře uváženou myslí, při zdravém rozumu a po křesťanském rozjímání, s úmyslem ji pevně a stále dodržet. Sepsal jsem a pořídil ji v nejpevnější možné formě a podobě, jak jen dovedu a smím, tak aby ve všech věcech, církevních i světských, a zvláště podle práva, zvyklostí a obyčejů chvályhodného Království českého, byla platná a stálá, jak dále následuje.

Poněvadž přede všemi časnými věcmi se má především pamatovat na Boha a poněvadž duše, nesmrtelná a stvořená k obrazu Božímu, je mnohem vzácnější a znamenitější než pomíjivé tělo a veškerý časný, pomíjivý statek, sluší dát jí přednost. Proto chci svou vůli a srdce vždy odevzdat do vůle Boží; poroučím svou duši všemohoucímu Bohu, svému Vykupiteli, a své tělo zemi, z níž bylo vzato, až do vzkříšení. Přeji si, aby mé tělo bylo pochováno pouze ve svěcené zemi, v poctivém křesťanském hrobě.

Má manželka, rozená [Schaurincke?] z Pruska (Preussenreich), se mnou od 3. dne června roku 1578 žila až dosud téměř 16 let v křesťanském manželství, a milý Bůh nám podle své Boží rady, vůle a zalíbení nedopřál žádného tělesného dědice. Má milá manželka se mnou vždy žila křesťansky, pokojně a svorně, takže mezi námi oběma panovala jedna vůle a jedno mínění; a v mých častých a mnohonásobných tělesných neduzích a obtížích mě věrně a pečlivě, ve dne i v noci, ošetřovala a opatrovala. Proto jsem ji – nikoli neprávem – ustanovil jedinou dědičkou veškeré své pozůstalosti. Zvláště také proto, že jsem od svých milých rodičů a příbuzných za celý svůj život nic nezdědil, nýbrž vše, co je z Boží milosti mým skrovným jměním, jsem si musel velmi tvrdě vydělat sám; a přece jsme společně se svou milou manželkou sňatkem nabyli přes pět set zlatých českých.

Proto potvrzuji, zřizuji a odkazuji jí veškerý svůj majetek a statek, hotovost, dům i dvůr – dům, který jsem nejprve koupil s tzv. krbovým (usedlostním) penízem podle kupní smlouvy za 632 zlatých a do dnešního dne do něj přestavěl přes 270 zlatých – dále i stálé [...], třetinu i vše ostatní, movité i nemovité, včetně svých šatů, prstenů a klenotů, [odkazuji jí].

(Na tomto místě je listina po pravé straně vazbou oříznuta a čitelné jsou jen začátky řádků, takže tuto část nelze plynule přeložit; zachovala se z ní jen útržkovitá slova jako „a vodu", „vzato, jen", „vlastnicky", „zcela zdaňovat", jméno „Tilman Herwig[?]", „zlatých Patsch[…]", „milému panu otci", zmínka o „Schmidtových", o záloze (Angeld), o „deseti zlatých", o nějaké „příležitosti" a o tom, že „manželce budiž zaplaceno" – patrně šlo o další podrobnosti odkazů a peněžitých vyrovnání, které se dnes už nedají rekonstruovat.)

Přeji si, aby vše zde uvedené bylo pevně a platně zachováno a zcela vykonáno. A kdyby snad tato listina jako úplný řád a závěť nebyla podle práva nebo zvyklosti zcela dostačující, přesto chci, aby platila jako jiná obvyklá poslední vůle, odkaz a pořízení, zřízená a učiněná podle práva a zemského obyčeje Koruny české, případně podle psaného práva, bez jakékoli překážky či námitky – aby byla ve všech bodech, bez odporování, neodvolatelně a zcela vykonána.

Za vykonavatele (exekutory) této své poslední vůle ustanovuji:
- urozeného a statečného pana Eliáše Schmidgrabnera u Svatého Jáchymova (Sankt Joachimsthal), horního mistra (Bergmeistra) Jeho římské císařské Milosti v Království českém, svého přátelského milého pana švagra a starého důvěrného bratra;
- statečné, počestné a moudré pány Adama Tröxßera (Troxßera?) a Hanse Barthuschmidta, oba měšťany a členy rady zde v Horním Slavkově, své příznivé milé pány švagry, kmotry a dobré přátele.

Prosím je, aby tuto námahu na sebe vzali bez nevole. Zároveň prosím je i celou počestnou a moudrou radu, aby co nejusilovněji pevně a stále dbali nad touto mou poslední vůlí a plně ji zachovávali podle potřeby, případně měli moc tuto vůli podle okolností rozmnožit, zmenšit anebo zcela zrušit.

(I zde je pravá strana listiny oříznuta; dochovaly se jen začátky řádků, z nichž lze rozeznat, že milosrdný Bůh nechť dá svému milostivému Otci stálé a blažené [odpočinutí?] skrze Ježíše Krista.)

Pro větší věrohodnost jsem výše jmenované vykonavatele požádal, aby vedle naší vlastní pečeti připojili i pečeť počestné a moudré rady v Horním Slavkově, a tím tuto mou poslední vůli za mne, mé dědice a jejich [nástupce] potvrdili a stvrdili svými pečetěmi.

Stalo se a dáno léta tisícího pětistého devadesátého čtvrtého, roku 1594.

Listina je opatřena dvěma přivěšenými pečeťmi a podpisem: Anthoni von Sertwigkh, desátník (urburéř) v Horním Slavkově.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Závěť Anthoniho von Sertwigkh, císařského desátníka (urburéře) v Horním Slavkově, 1594]

Ve jménu svaté nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. Amen.

Já, Anthoni von Sertwigkh, Jeho římské císařské Milosti atd. ustanovený desátník (urburéř) v Horním Slavkově (Schlaggenwald), Krásně (Schönfeld) a Čisté (Lauterbach), vyznávám a činím tímto veřejně známým všem lidem: Že jsem často a mnohokrát pilně a bedlivě uvažoval o pomíjivosti tohoto lidského života, v němž jsme od Boha všemohoucího stvořeni jako poutníci a nemáme zde místa trvalého. A poněvadž člověku není známo, kdy [jej] [...] sama časná smrt, jež nám připadla z Adamova pádu, a [poněvadž] není nic jistějšího než smrt, ale nic nejistějšího než její čas a hodina, z tohoto světa zase odvolá a k sobě [vezme]: Aby mě tedy [žádost?] [...] hodina smrti nezastihla či nepřepadla bez uspořádaných věcí, čímž by [vznikla] škoda mé duši a z nepatrné příčiny [...], prosím Boha všemohoucího, aby mi skrze [konání] mé tvorové povinnosti pomohl [být připraven].

[Pokračování] [...] a prací, a také s věnem (svatebním statkem), které přinesla má milá manželka, [mi] milostivě [dopřál a propůjčil], aby snad v budoucnu nevznikla [o to] hádka nebo svár, učinil jsem tuto závěť a poslední vůli s dobře uváženou myslí, nejprve při zdravém rozumu a po křesťanském rozjímání, abych ji pevně a stále dodržel, a sepsal a pořídil [ji] takto a následujícím způsobem; zřizuji a činím ji také v nejpevnějším způsobu, formě a podobě, jak jen mohu, smím či dovedu. [Tak aby ve všech věcech církevních i světských, zvláště pak podle práva, zvyklostí a obyčejů tohoto chvályhodného Království českého … byla platná a stálá, jak níže následuje:]

Poněvadž tedy přede všemi časnými věcmi se má především pamatovat skrze [vzývání] Boha, a duše, jež je nesmrtelná a stvořená k obrazu Božímu, je mnohem vzácnější a znamenitější než pomíjivé tělo a všechen časný pomíjivý statek, a [proto] sluší dát jí přednost: Tak chci a mám svou vůli, srdce a vždy [vložit] do vůle [Boží … a poroučím svou duši všemohoucímu Bohu, svému Vykupiteli …, a své tělo zemi, z níž bylo vzato, až do vzkříšení; mé tělo nechť je pochováno jen ve svěcené zemi, v poctivém křesťanském pohřbu (hrobě).]

[Pokračování] Rozená [Schaurincke?] z Pruska (Preussenreich), od 3. dne června roku 1578 [jsme] až dosud téměř 16 let v křesťanském manželství žili, a milý Bůh nám podle své Boží rady, vůle a zalíbení žádného tělesného dědice neudělil. Tato má milá manželka rovněž se mnou vždy křesťansky, pokojně a svorně žila, takže mezi oběma byla jedna vůle a mínění; a ona mě v mých častých a mnohonásobných tělesných neduzích a obtížích věrně a pečlivě, ve dne i v noci, ošetřovala a opatrovala. Pročež jsem ji, nikoli neprávem, naopak ustanovil za jedinou dědičku veškeré své pozůstalosti. Zvláště také proto, že jsem od svých milých rodičů a příbuzných po celý svůj život nic nezdědil, nýbrž co je z Boží [milosti] mým skrovným jměním, musel jsem si velmi tvrdě vydělat, a přece jsem se svou milou manželkou nabyl sňatkem přes pět set zlatých českých. Proto potvrzuji, zřizuji a odkazuji všechen svůj majetek a statek, hotovost, dům a dvůr — který jsem nejprve s tzv. krbovým (usedlostním) penízem podle kupní smlouvy koupil za 632 zl. a do dneška do něj přestavěl přes 270 zl. — dále stálé [...], třetinu i vše ostatní, movité i nemovité, na svých šatech, prstenech a klenotech [odkazuji?] [...]

[pravá (vazbou oříznutá) strana, čitelné jen začátky řádků:] „a vodu, eb[…] / vzato, jen[…] / takovým způsobem. A[…] / vlastnicky[…] / a tím [...] / zcela [z]daň[ovat] / Tilman Herwig[?] / nepotřebný[…] / zlatých Patsch[…] / milému pánu ot[ci] / [bylo] známo. Item[…] / Schmidtových [...] / [...] záloha (Angeld), a[…] / deset zlatých [...] / příležitost[…] / sám ale podle[…] / které jsem dříve[…] / […] a k Bohu[…] / […] panu desátní[kovi] / mnoho ani[…] / […] a se b[…] / manželce zaplaceno bud[iž] / Toto vždy [je] má [vůle] / a chtění. Že se[…]" [hustá majetkoprávní formule, nečitelná v úplnosti]

[Pokračování levá strana] [...] pevně a platně zachováno a zcela vykonáno býti má. A kdyby [tato listina] jakožto dokonalý řád a závěť podle práva nebo podle zvyklosti nebyla dostačující, [takže] by neměla žádné platnosti, přece chci, aby tatáž platila jako jiná obyčejná poslední vůle, odkaz a pořízení, zřízená, učiněná a, jak známo, podle práva a zemského obyčeje Koruny české, anebo v případě potřeby podle psaného práva, bez jakékoli překážky, bez ohledu na jakoukoli námitku (exceptio), aby platila, byla v platnosti a ve všech bodech, bez odporování, neodvolatelně a zcela vykonána byla.

Za vykonavatele (executores) této své poslední vůle ustanovuji urozeného a statečného pana Eliáše Schmidgrabnera u Svatého Jáchymova (Sankt Joachimsthal), Jeho římské císařské Milosti horního mistra (Bergmeister) v Království českém, svého přátelského milého pana švagra a starého důvěrného bratra; dále statečné, počestné a moudré pány Adama Tröxßera [Troxßera?] a Hanse Barthuschmidta, oba měšťany a [členy] rady zde v Horním Slavkově, své příznivé milé pány švagry, kmotry a dobré přátele — k tomu, aby tuto námahu bez nevole na sebe vzali. A prosím je vedle toho, jakož i počestnou moudrou radu, co nejusilovněji, aby pevně a stále nad touto mou poslední vůlí ve všem plně [stáli a ji zachovali] [...] poslední vůli podle [...] a potřebě, anebo [tuto] vůli rozmnožit či [zmenšit] nebo zcela zrušit [měli moc].

[pravá strana, začátky řádků:] Milosrdný Bůh [nechť dá] svému milostivému Otci[…] stálé a [...] [blaženě] skrze Ježíše [Krista] [...]. Pro větší věrohodnost [jsem] výše jmenované vykonavatele [požádal, aby vedle] naší vrozené [pečeti] [...] [též pečeť] počestné moudré [rady] v Horním Slavkově [...], aby tuto mou [poslední vůli] tím [spíše svou] pečetí svrchu [přitiskli], za mne, mé dědice a jejich [...] [potvrdili]. Stalo se a dáno léta tisícího pětistého [devadesátého čtvrtého, roku 1594].

[Dvě přivěšené pečeti] [Podpis:] Anthoni von Sertwigkh, desátník (urburéř) [v Horním Slavkově]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Testament des Anthoni von Sertwigkh, kaiserlicher Zehentner zu Schlaggenwald, 1594]

Im Namen der heiligen Untertailten Dreyfaltigkeitt, Gottes des Vatters, Gottes des Sohnes und Gottes des heiligen Geistes. Amen.

Ich, Anthoni von Sertwigkh, Röm: Kay: Mait: etc. verordenter Zehenter zu Schlaggenwaldt, Schönfeld und Lauterbach, bekhenn und thue kundt hiemit offentlichen [gegen?] fider menigklich: Daß ich oft und vilmals embsiglich und fleißig betracht und bewogen die Vergengligkait diß[es] menschlichen Lebens, darinn wir von Gott dem Allmechtigen als Pilgramb erschaffen und khaine bleibende Statt haben. Alls das, dem Menschen nicht bewust ist, wann [es] [...], her[?], und selbs durch den zeitlichen Todt, der von Adams Fall auf uns geerbet, und gewiß, aber nichts ungewissers als die Zeit und Stund desselbigen, auß dieser Welt fider abfordern und [zu] sich [...] wölle. Da nit mich nun die [Begierde?] [...] Stund des Todes nicht [...] verordneter Sachen begreife oder überfalle, dardurch [zu] [Verlust?] meiner Seelen und geringer Vrsach, [verhafft?] [...], so [bitt ich] Gott den Allmechtigen, Mir durch meinen Creatür-Dienst [zu] müege [helfen].

[Fortsetzung] [...] und Arbeit, auch mit meines lieben Weibs hinderbrachten Heyrathguett gnedigclich [erwert?] und verlihen hatt, mit etwo khünfftig Zanckh oder Hader nit zegehn möge, hab ich diß Testament und Letzten Willen mit wolbedachtem Muet, erstens bei seyn und bey guetter Vernunfft und Cristlicher Vorbetrachtung, fest und steiff darüber zuhalten, also und nachvolgender Gestalt gestellt und verfaßt; thue, ordne und mache auch dasselbe inn der allerbestendigisten Weiß, Form und Gestalt, ich immer soll, khan oder mag. [Solches auch in allem christlichen und weltlichen, sonderlich aber dieser löblichen Cron Behaimbs Recht, Gewohnheit und Gebrauch … gemäß, kräftig und beständig sein soll, wie hernach folgt:]

Dieweil dann vor allen zeittlichen Dingen, daß durch [Anrufung] Gottes zuförderst gedacht werden soll, die Seel auch, so unsterblich und nach dem Bilde Gottes erschaffen, vil köstlicher und übertrefflicher als der vergengkliche Leib und alles zeittliche vergengkliche Guett, und [zu]werden billich vorzuziehen ist: So soll und will ich meinen Willen, Hertz und alweg inn den Willen [Gottes … ergeben; befehle meine Seele dem allmächtigen Gott, meinem Erlöser …, und meinen Leib der Erden, daraus er genommen, bis zur Auferstehung; mein Cörper soll allein in geweihter Erde, in einem ehrlichen christlichen Begräbnis (Grab), bestattet werden.]

[Fortsetzung] Ein geborne [Schaurincke?] von Preussenreich, vom 3. Tag Juny des 1578, nun biß dato fast 16 Jar inn Christlicher Ehe gelebet, und uns der liebe Gott nach seinem Göttlichen Rath, Willen und Wolgefallen kheiner Leibs Erben beschert. Die auch, gedachtes mein liebes Weib, mit mir jederzeit christlich, fridlich und einträchtig gelebet, also daß unter baider ain Will und Mainung gewest; die mich auch inn meinen oft und vilfaltigen Leibsschwachheiten und Beschwerungen treulich und fleißig, bei Tag und Nacht, gepflegt und gewartet. Alls hab ich sie, nicht unbillich, hinwider als ein ainziges Erben aller meiner Verlaßenschaft fürzudenckhen. Fürnembhlich auch darumb, weil ich von meinen lieben Eltern und Befreundten die Tag meines Lebens nichts ererbt, sondern was durch Gott mein armes Vermögen ist, hab ich mir gar herttigclich erdienen müßen, und gleichwol mit meinem lieben Weib über Fünffhundert Gulden Behmisch erheirat und bekhomen. Derhalben bestettig, ordne und vermache ich all mein Haab und Guett, Bahrschafft, Hauß und Hof — erstlich, es ich mit dem Herdgelt laut des Kauffbriefs umb 632 fl. erkhaufft und auf dato über 270 fl. darinn verbaut hab — Item die stendige [Schwöll?] [...], dritt[en]theil und alles anders, farend und ligents, an meinen Khlaidungen, Ringen und Cleinodien, [verehre?] [...]

[rechte (durch Bindung abgeschnittene) Seite, nur Zeilenanfänge lesbar:] „und Wasser, eb[…] / genommen, allain[…] / der Gestalt. Und[…] / aigenthumlich[…] / und damit gerw[…] / ganz [zu] versteu[ern] / Tilman Herwig[?] / nicht bedürfftig[…] / Gulden Patsch[…] / lieben Herren Vat[ter] / gewist. Item[…] / Schmidts geligen[…] / [...] Angeldt, und[…] / zehen Gulden be[…] / Gelegenheit, ain[…] / sich aber nach m[…] / welche ich vor m[…] / […] und zu Gott[…] / […] zu Herren Zehent[er] / weder vil noch[…] / […] und sich b[…] / Weib bezallt wer[…] / Dieses alleweg mein[...] / und Will. Das sich[…]" [dichte vermögensrechtliche Formel, nicht vollständig lesbar]

[Fortsetzung linke Seite] [...] vest und krefftig erhalten und genzlich volzogen werden soll. So es auch als ein volkhomene Ordnung und Testament bey Recht oder nach Gewonheit nicht genugsamb were, [daß] es doch khain Crefft sein soll, so will ich doch, daß selbes als ein ander gewonlicher letzter Will, Vermächtnus und Ordnung aufgericht, gestalt und, wie bewust, von Recht und Landsbrauch der Cron Behaimb, oder im Fall der Notturfft der beschribnen Recht wegen, ohn allen Eintrag, auf seins oder ainige Exception, gelten, krefftig sein und inn allem Puncten, ohne Werwiderung, unwidersetzlich, gentzlich volzogen werden soll.

Zu Executores diser meines Letzten Willens verordne ich den Edlen und Ernuesten den Herren Eliaßen Schmidgrabner bey Sanct Joachimsthal, Röm: Kay: Mt: Bergkmaister im Khönigreich Behaimb, meinen freundlichen lieben Herren Schwager und alt bekhanten Brueder; dann den Ernuesten, Erbarn und Wolweisen Herren Adamen Tröxßer [Troxßer?] und Hannßen Barthuschmidt, baide Bürger und des Raths algie zu Schlaggenwaldt, meine günstige liebe Herren Schwager, Gfatter und guette Freundt — hierzu, also ohn daß sie solche Müe unbeschwerdt werden über sich nemen. Und bitte daneben sie, sowol ein erbarn Wolweisen Rath, zum allerfleißigisten, daß sie steiff und vest über diesen Meinen letzten Willen inn alweg volkhommen [halten] [...] letzten Willen nach b[…] [...] und Nothurfftig, oder [diesen] Willen [zu] mehren oder [mindern] oder gar abzuthun [Macht haben sollen].

[rechte Seite, Zeilenanfänge:] Der barmherzige Gott [verleihe] seinen gnedigen Vatter[…] beständigen und [...] [seliglich] durch Jhesum [Christum] [...]. Zu mehrer Glaubwürdigkeit [habe ich die] obbemelten Executores [gebeten, neben] unser angeborne[n] [Insigel] [...] [eines] erbarn Wolweisen [Raths zu] Schlaggenwald [Innsigel] [...], daß sie solchen meinen [letzten Willen mit] nichts [destoweniger ihr] Innsigl oben a[n…] [für mich, meine] Erben und derselben [...] [bekräftigen]. Bestetten und geben des fünffzehenhun[dert vier und neunzigsten Jahres, im 1594].

[Zwei anhängende Siegel] [Unterschrift:] Anthoni von Sertwigkh, Zehenter [zu Schlaggenwald]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 657

Michael Walter z Horního Slavkova prodává Jakubu Bachovi svůj dům ležící nad domy Františka Feye a Jakuba Kirsche a dolem svaté Barbory s loukou pod Hornbergem a nad stokou Ebmethem, příjezdem a ostatním příslušenstvím za 117 zlatých.

Datace: 12.11.1594

Kupní list ze 12. listopadu 1594, jímž se ve Slavkově (Schlackenwald) prodává dům se zahradou/loukou u sv. Barbory (mezi sousedy Bartelem Heintzem a Baltzerem Schmidtem, dříve patřil jistému Christovi) za 117 zlatých české měny, se splátkovým kalendářem. Na listinu později přibyly okrajové účetní záznamy o placení špitálních úroků z let 1595–1602, vedené jmény Jacob Pach, Hans Pach, Michel Walter a Franz Vinckler (Winckler). Na rubu jsou jen vybledlé, vzhůru nohama psané početní poznámky a archivní signatura L 657.

Kupní list (12. listopadu 1594)

Nahoře na listině je poznamenáno datum 1594 12/11.

Prohlašuje se v ní, že (patrně) počestný Jacob Pach, kupec ve Slavkově (Schlackenwald), spolu s dále jmenovaným prodávajícím Ondřejem Apelem [?], prodává dům, který kdysi patřil Franzi Engelovi a Jacobu Kingenovi [?] — dům stojící vedle sv. Barbory, mezi sousedy Bartelem Heintzem a Baltzerem Schmidtem [?]. Tento dům předtím užíval výše jmenovaný počestný [?] Christ [?], a to i s přilehlou loukou, tak jak ji sám obhospodařoval — nic z toho není z prodeje vyňato.

Prodej se uskutečnil jako poctivý, řádný, stálý a neodvolatelný, a to i se vším příslušným právem, se vstupem i výstupem, se svobodnou cestou a příjezdem — přesně tak, jak vše dosud držel a užíval sám prodávající.

Kupní cena

Za dům bylo ujednáno sto sedmnáct [?] zlatých české zemské měny, počítáno po dvaceti čtyřech bílých groších za jeden zlatý.

Platební podmínky

Celou kupní sumu měl prodávající dostat postupně:
- nejblíže příští svátek sv. Kateřiny, v této souvislosti se zmiňuje i svátek sv. Jakuba či sv. Františka [?], mělo být složeno předem dvacet [?] zlatých;
- na sv. Michala roku [15]95 dvanáct [?] tolarů jako první splátka;
- poté každoročně vždy na sv. Michala po osmi zlatých, dokud nebude celá kupní suma zcela vyrovnána.

Pokud by kupující nesložil úrokové peníze v řádném čase dané lhůty, mělo to být poznamenáno a podepsáno přímo na tomto kupním listu.

Závěrečná ustanovení

K tomuto prodeji byly pro záznam vyhotoveny dva stejnopisné kupní listy. Obě strany si navzájem stvrdily věrnost, podání ruky, pravdivost a poslušnost; pro větší jistotu a stálost je podepsali a podpořili páni (patrně purkmistr a rada). Před řádným soudem byl prodej jednou a touž rukou potvrzen, na žádost vyhotoven a každé straně předán jeden výtisk — aby se předešlo případnému sporu, závadě nebo jiné překážce mezi stranami. Tím měl mít prodej plnou platnost a moc.

Stalo se (patrně ve Slavkově) dne 12. listopadu [15]94.

---

Pozdější účetní záznamy na okraji (splátky špitálních úroků)

Na listinu později přibyly poznámky týkající se úroků plynoucích do zdejšího špitálu:

- 3 R. — K první lhůtě zaplatil (patrně) Hans Pach za Michla Waltera, složeno na sv. Michala roku [15]95. (Na levém okraji dodatek: přijato k jeho rukám.)
- 3 R. — Kolem 22. prosince [15]96 [?]: nesrozumitelný záznam o tom, že na sv. Michala bylo zamýšleno vyrovnat další, dosud nesplacenou lhůtu; zbylé míry obilí byly uloženy a zaplaceny.
- 0 R. — Zaplatil Jacob Pach místo Michla Waltera zdejšímu špitálu splátku splatnou na sv. Michala roku [15]97. Datum: 18. října.
- 8 R. — Zaplatil Jacob Pach místo Michla Waltera zdejšímu špitálu splátku splatnou na sv. Michala roku [15]98. Datum: 18. října.
- 8 R. — Zaplatil Jacob Pach místo Michla Waltera zdejšímu špitálu splátku splatnou na sv. Michala roku [15]99. Datum: 18. října.
- 12 R. — Zaplatil Franz Vinckler (Winckler) za Hanse Pacha špitálu náležející částku, splatnou na sv. Jakuba roku 1602 (snad 1601 [?]). Datum: 2. září roku [1]601.
- 12 R. — Zaplatil Franz Vinckler za Jacoba Pacha špitálu náležející částku, splatnou na sv. Jakuba roku 1602. Datum: 11. srpna.

Další položky v pravém okrajovém sloupci (zápisy podobného druhu, částečně nečitelné):
- 12 — Balt[zer] [?], Franz Hau[…] [?] / [léta?] … Roß [?] / sv. Jakub …
- Roku [15]97, dne 30. srpna — 6 R., které se úročí špitálu …
- 12 R. — Složil Franz Fincker [?], purkmistr (patrně slavkovský).

---

Rubová strana

Na zadní straně listiny jsou jen vybledlé, vzhůru nohama psané a z velké části nečitelné účetní čmáranice a archivní signatura. Rozeznat lze:
- Signaturu: … L 657 [?]
- Sloupec čísel (patrně dílčí součty): 794 … 486 … 49 … 13 … 422 … 117 [?]
- Jméno: Jacob Pach [?], ze Slavkova [?] …

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Záhlaví, levý horní roh:] 1594 12/11

[Hlavní text, líc / kupní list:]
Tímto dávám na vědomí a vyznávám já [počestný] Jacob Pach [?], kupec [kupecký pán] ve [Slavkově (Schlackenwald)], a podle toho [níže jmenovaný] prodávající Ondřej Apel [?] [… a dále] zmíněná [již uvedená] obytná budova [někdejšího?] Franze Engela a Jacoba Kingena [?], dům vedle [kostela / domu] sv. Barbory, ležící mezi [sousedy] — mezi Bartelem Heintzem a Baltzerem Schmidtem [?] —, kterážto budova patřila výše jmenovanému [počestnému] Christovi [?], tak jak týž dům a louku užíval a obhospodařoval, nic z toho nevyjímaje, jsem [prodal] poctivým, řádným, stálým a neodvolatelným prodejem; a to spolu se vší zmíněnou budovou a loukou, se vším právem, vchodem i východem, se svobodnou cestou a příjezdem, tak jak to prodávající sám vše držel, užíval, požíval a obhospodařoval, do pravého vlastnictví —

[… kupní suma:] za [sto] sedmnáct [?] zlatých české zemské měny, počítáno po dvaceti čtyřech bílých groších za jeden zlatý, a to v českých bílých groších [… ].

[Platební podmínky:] Z této [splátky] má a chce výše uvedený [prodávající] obecně přijmout celou kupní sumu, a to nejblíže příští [svátek] sv. Kateřiny, v této věci [na svátek] sv. Jakuba [nebo] [sv.] Františka[?], a [dvacet?] zlatých složeno předem; dále na sv. Michala [Michaelmas] roku [15]95 dvanáct [?] tolarů podle první lhůty. Poté každoročně a pokaždé, na sv. Michala, na zbytek celé kupní sumy — dokud nebude zcela uspokojena a vyrovnána — bude skládat a platit po osmi zlatých. A pokud by kupující úroční peníz v příslušném čase každoroční lhůty [ne]složil, budiž to za tímto kupním listem poznamenáno a podepsáno [… ].

[Závěrečná formule:] Nad to byly k tomuto prodeji k zaznamenání zhotoveny dva kupní listy stejného znění [… ], a z obou stran [byla stvrzena] věrnost, podání ruky, pravdivost a poslušnost; pro pevnost prodávajícího, a pro lepší a stálejší zachování byly [pány purkmistrem a radou?] podepsány a podpořeny; před řádným společným[?] soudem jednou a touž rukou byl tento prodej potvrzen, na žádost vyhotoven a každé straně po jednom vydán. Aby bylo zamezeno tomu, že by mezi nimi vznikl nějaký spor, závada nebo jiná překážka. Tudíž to budiž předáno a má mít plnou platnost a moc. [… ] učiněno [ve Slavkově?]

[… datum:] [stalo se ve Slavkově?] dne 12. listopadu [15]94[?].

———————————————————————————————

[Následující strana — pozdější účetní záznamy / kvitance na okraji, týkající se špitálních úroků:]

3 R. — K první lhůtě náleží [zaplatil?] Hans Pach [?] [za] Michla Waltera, na sv. Michala složeno léta [15]95. [Levý okraj:] … k jeho rukám … přijato.

3 R. — [22. prosince 96?] [… ] [nečitelné] tak na sv. Michala zamýšleno [?], následující lhůta, která ještě [zbývá], [… ] více zlatých, ostatní [obilní] míry uloženy a zaplaceny.

0 R. — Zaplatil Jacob Pach místo Michla Waltera zdejšímu špitálu, splatné na sv. Michala léta [15]97. [Datum:] 18. října.

8 R. — Zaplatil Jacob Pach místo Michla Waltera zdejšímu špitálu, splatné na sv. Michala léta [15]98. [Datum:] 18. října.

8 R. — Zaplatil Jacob Pach místo Michla Waltera zdejšímu špitálu, splatné na sv. Michala [léta] 99. [Datum:] 18. října.

12 R. — Zaplatil Franz Vinckler (Winckler) za Hanse Pacha, náležející špitálu, splatné léta 1602 [snad 1601?] na sv. Jakuba. [Datum:] 2. září léta 601.

12 R. — Zaplatil Franz Vinckler za Jacoba Pacha, náležející špitálu, splatné léta 1602 na sv. Jakuba. [Datum:] 11. srpna.

[Pravý okrajový sloupec, další položky téhož druhu:]
12 — Balt[zer] [?] Franz Hau[…] / [léta?] … Roß[?] / sv. Jakub …
[léta] [15]97 dne 30. srpna — 6 R., což úročí špitálu …
12 R. — Složil Franz Fincker[?], purkmistr [slavkovský?].

———————————————————————————————

[Rubová strana / hřbetní (dorsální) poznámky — vybledlé, vzhůru nohama, převážně nečitelné účetní čmáranice a archivní signatury:]
[Signatura:] … L 657 [?]
[Početní součty:] 794 … 486 … 49 … 13 … 422 … 117 [?]
[Jméno:] Jacob Pach [?] [ze] Slavkova [?] [… ]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kopfvermerk, obere linke Ecke:] 1594 12/11

[Haupttext, recto / Kaufbrief:]
Zu wissen und zu bekennen thue ich [der erbar] Jacob Pach [?], Rauffherr [Kaufherr?] in [Schlackenwald], und dem nach [bemelter?] Verkauffer Andres Apel [?] [… und ferner] gedacht [bemelte?] Behausung des [weiland?] Franz Engel und Jacob Kingen [?], Behausung neben S[ankt] Barbara, hauß[?], zwischen [denen?] [… Nachbarn?] gelegen, [zwischen Bartel Heintz und Baltzer Schmiedt[?] [gelegen], [welche?] Behausung [obgemelter?] Ehren Christ [?] gehabt, wie er des Hauß und Wißen [Wiesen] gennzt [genutzt] und gebraucht hat, nichts davon ausgeschloßen, in aufrichtiger redlicher beständiger und unwiderruflicher kauffsweise [verkaufft], und sammt aller obberürter Behausung und Wißen, sammt aller Gerechtigkeit, ein- und ausgehung, sammt einem freyen weg und zufuhr, wie es Verkauffer selbst alles inne gehabt, gennzt, genoßen und gebraucht hat, zu rechten kauff hin

[… Kaufsumme:] und [Ein]hundert Siebenzehen [?] Gulden, böhmischer Landswerung, so vier und zwanzig weiß Groschen für ein Gulden, und böhmisch[er] weiß Groschen gerechnet, [… ]

[Zahlungsbedingungen:] In welchem [Ein]zug die [gesammte] kauffsumma soll und will abgemelter [Verkauffer ge]meiniglich [empfahen?], und zwar nechstkünfftig Catharina, dißfalls [auf] Jacobi [oder] Franzen[?] und zwanzig Gulden, hinein angelegt; ferner Michaelis [15]95 zwölf [?] Reichsthaler der ersten [Frist] nach. Folgents iährlichen und alleweg, auf Michael [Michaelis] [auf den] Riß [Rest?] der gantzen kauffsumma, völlig vergnügt und entricht wird, acht Gulden erlegen und bezahlen. Und wo der Käuffer das Zinsgelt in gehörige[r] Zeit der iährlichen Frist [nicht] erlegt, soll dasselbige hinder dißem kauffbrieff verzeichnet, und unterzeichnet werden. [… ]

[Schlussformel:] Hierüber [zu] dißem kauff [zur] verzeichnung sind zween kauffbrieff [aus] eines gleichlautens [gleichen lauts] gemacht, [… ] und beiderseits [die] Treue, Hand[geben?], Wahr und Gehorsam dieser deß Verkäuffers fest, [auch] zu mehr Halt und Stäter und bester Haltung willen [von] Herren [Bürgermeister und Rath?] unterschrieben [und] gefürdert; zu rechtem Sammt[?]gericht eines[?] und einer Hand Schrifft, über solchen kauff bevestiget, auf [be]gehrt und [von] ieder Theil einem zugestellt worden. Damit von [be]sorgten, das demselben einer Verkehr zwischen Beklagt, Hafft oder sonst übergehalten würde. Demnach übergeben und für gewißen aller Crafft und macht haben soll. Beß[?] werden für den [… Schlackenwald?]

[… Datum:] [geschehen] [zu Schlackenwald?] [… ] den 12. November [15]94[?]

———————————————————————————————

[Folgende Seite — spätere Rechnungsvermerke / Quittungen am Rand, betr. die Hospitalzinsen:]

3 R. — Zu der Ersten Frist gehört [zahlt?] Hans Pach [?] [von] Michel Walter, zu Michaeli erlegt Anno [15]95. [Margin links:] … zu seinen Handen … empfangen.

3 R. — [22. Dezember 96?] [… ] Durffies[?] Wißcgwalt[?] so Michaelis bedacht [?], die nachfolgende Frist so noch [außsteht?] [… ] mehr Goldgulden [hat ziehen?], die übrigen Schöffel angelegt und bezahlt worden.

0 R. — Zalt Jacob Pach an statt Michel Walters dem Hospital allhier, so Michaelis Anno [15]97 gefällig. [Datum:] den 18. Octobris.

8 R. — Zalt Jacob Pach an statt Michel Walters dem Hospital allhier, so Michaelis Anno [15]98 gefällig. [Datum:] den 18. Octobris.

8 R. — Zalt Jacob Pach an statt Michael Walters dem Hospital allhier, so Michaelis [Anno] 99 gefällig. [Datum:] den 18. Octobris.

12 R. — Zalt Franz Vinckler [Winckler] wegen Hans Pachen dem Hospital zuständig, Anno 1602 [recte 1601?] Jacobi verfallt. [Datum:] den 2. September Anno 601.

12 R. — Zalt Franz Vinckler wegen Jacob Pachen dem Hospital zuständig, Anno 1602 Jacobi verfallt. [Datum:] den 11. Augusti.

[Rechte Randspalte, weitere Posten in gleicher Art:]
12 — Balt[zer] [?] Franz Hau[…] / [Anno?] … Roß[?] / Jacobi …
[Anno] [15]97 [den] 30. Augusti — 6 R. so [Zinst?] dem Hospital …
12 R. — Erleg[t] Franz Fincker[?], Bürgermeister Schlackenwald[?]

———————————————————————————————

[Rückseite / Dorsalvermerke — verblasst, kopfstehend, größtenteils unleserliche Rechen­kritzeleien und Archivsignaturen:]
[Signatur:] … L 657 [?]
[Rechensummen:] 794 … 486 … 49 … 13 … 422 … 117 [?]
[Name:] Jacob Pach [?] [von] Schlackenwald [?] [… ]

Zobrazit originál na Porta fontium →