Listina města Horní Slavkov č. 413
Valburga Zehrerová z Ramsenthalu na Hasenbühlu potvrzuje, že zastavila Janovi z Uttenhofu svoji rybnou vodu v Teplé za 40 kop, které mu dluží a určuje podmínky užívání této zástavy.
Datace: 25.12.1573
Listina z Vánoc 1573, kterou Walpurga Pechrerová, vdova po Hansovi Pechrerovi z Čisté (Lauterbach), bytem ve Slavkově, zastavuje svůj kus vody (vodní tok/nádrž) u Slavkova Hansovi z Ottenhoffu, bytem v Bečově, za 40 rýnských zlatých. Ottenhoff smí vodu užívat po tři roky (do Vánoc 1576), poté má být dluh splacen, jinak si může zástavu ponechat nebo znovu zastavit; na rubu je archivní přípis o tomto dlužním úpisu na 40 zlatých ohledně vody.
[Vánoce 1573]
Já, Walpurga, pozůstalá vdova po Hansovi Pechrerovi z Čisté, bytem ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov), tímto otevřeným listem prohlašuji za sebe, za své milé dědice a nástupce i přede všemi ostatními, že jsem po dobrém uvážení a z dobré vůle...
...na radu svých milých starých přátel, ve své tehdejší tísni, zastavila a dala do zástavy svůj kus vody. Ten leží mezi pozemky jiných lidí, pod takzvanými „šlakovskými" (Schlagognischen) a nad sousedním pozemkem s vodou, a táhne se až k řece (Rýnu, tedy zdejšímu vodnímu toku). Tuto vodu jsem dosud měla v držení, užívala ji a měla z ní užitek.
Zastavila jsem ji ctihodnému Hansovi z Ottenhoffu, toho času bytem v Bečově (Petschau), a to za peněžitou sumu 40 rýnských zlatých, počítáno po 58 krejcarech za jeden zlatý. Tuto sumu jsem dnešního dne, o Vánocích tohoto běžícího 73. roku, přijala v hotovosti v dobré platné zemské minci a použila ji na své potřeby. Z uvedené přijaté sumy tímto ctihodného z Ottenhoffu kvituji jako vyrovnaného, prostého a zbaveného veškerého závazku.
Ujednáno je to tak, že jmenovaný z Ottenhoffu, nebo poctivý a vědomý držitel tohoto listu, smí onen kus vody po dobu tří let – totiž od dnešních Vánoc roku 73 až do Vánoc roku 76 – nadále užívat a mít z něj užitek. Stejně tak smí užívat i nový příkop (graben) nad i pod novým slavkovským mlýnem (nejisté čtení), jako by to byl jeho vlastní majetek, a to bez jakýchkoli překážek ze strany mé, mých dětí, dědiců a nástupců i všech ostatních – po dobu uvedených tří let.
Až nastanou Vánoce roku 76, mám já, výše jmenovaná Walpurga Pechrerová, vdova, nebo moji dědicové, povinnost jmenovanému z Ottenhoffu vrátit jeho peníze, totiž oněch 40 zlatých, a to opět v dobré platné zemské minci – složit je, vyrovnat a zaplatit, a tím ho zprostit veškeré škody.
Pokud bych já nebo moji dědicové v uvedenou dobu, po uplynutí oněch tří let, peníze nesložili a vodu nevyplatili, pak má zůstat – jako dobré řešení – zmíněnému z Ottenhoffu ponechána k dalšímu jednání a sepsání nové listiny.
Pokud by však jmenovaný Hans z Ottenhoffu už onu vodu déle držet nechtěl a měl v úmyslu uložit své peníze jinam, a já nebo moji dědicové bychom peníze nevyplatili ani nesložili, pak smí výše uvedený z Ottenhoffu onen kus vody – jak jen bude moci a smět – za tutéž sumu znovu zastavit, dát do zástavy a takto se uspokojit ze svého nároku na zaplacení.
Na rubu listiny je archivní přípis:
„jur. smlouvy" (tj. právní smlouvy) a poznámka: „Její dlužní úpis na 40 zlatých, ohledně vody u [bürle – nejisté čtení]."
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1573, Vánoce]
Já, Walpurga, pozůstalá vdova po Hansovi Pechrerovi z Lauterbachu, bytem ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov), tímto otevřeným listem za sebe, za své milé dědice a nástupce v dědictví i přede všemi vyznávám, že jsem po dobrém uvážení a z dobré [vůle] [...]
[...] z rady svých milých starých přátel, ve své nastalé nouzi, svůj kus vody — ležící mezi pozemky jiných lidí, pod „šlakovskými" [Schlagognischen] a nad sousedním pozemkem s vodou, pokud se tato voda táhne až k řece (Rýnu — tj. zdejšímu vodnímu toku) a pokud jsem ji měla v držení, užívala a požívala — zastavila a dala do zástavy témuž
a to ctihodnému Hansovi z Ottenhoffu, toho času bytem v Bečově (Petschau), a to za peněžitou sumu, totiž 40 rýnských zlatých, počítáno po 58 krejcarech za jeden zlatý, kteroužto sumu jsem dnešního dne, o Vánocích tohoto běžícího 73. roku, v hotovosti v dobré platné a hodnotné zemské
minci přijala a použila ke své potřebě (na svou záležitost). Z té výše uvedené přijaté sumy tímto ctihodného z Ottenhoffu kvituji jako vyrovnaného, prostého a zbaveného závazku, a to tak, že jmenovaný z Ottenhoffu, anebo poctivý vědomý držitel tohoto listu, smí onen kus vody po dobu 3 let,
totiž ode dneška, od Vánoc tohoto 73. roku,
až do Vánoc roku 76., napříště
užívat a požívat; a to natolik, nakolik z ní může mít užitek, jakož i z nového příkopu (graben), nad i pod slavkovským novým [mlýnem?], jako svůj vlastní majetek, beze všech překážek ode mne, od mých dětí, dědiců a nástupců i ode všech, a to po uplynutí výše zmíněných tří let. A až se bude psát rok 76. o Vánocích, mám a chci já, výše jmenovaná Walpurga Pechrerová, vdova, anebo moji dědicové, jmenovanému z Ottenhoffu jeho peníze, totiž oněch 40 zlatých, [...] platné
[...] v dobré platné a hodnotné zemské minci složit, vyrovnat a zaplatit a ode vší jeho škody jej zprostit. Pakliže bych já nebo moji dědicové v uvedený čas a po uplynutí oněch tří let onu vodu [resp. ony peníze] nesložili a po uplynutí tří let onu vodu nevyplatili, pak má
[...] a opět zmíněnému z Ottenhoffu být ponechána jako dobrá, k dalšímu jednání a sepsání listiny. Pokud by však jmenovaný Hans z Ottenhoffu onu vodu déle držet nechtěl a měl by v úmyslu uložit své peníze jinam, a já nebo moji dědicové bychom
ony peníze nevyplatili nebo nesložili, pak smí výše uvedený z Ottenhoffu onen kus vody, jak jen může a smí, za tutéž sumu opět zastavit a dát do zástavy a uspokojit se ze svého [zaplacení].
[Rubová strana / archivní přípisy:]
jur. smlouvy (právní smlouvy).
Její dlužní úpis na 40 zl., ohledně vody u [bürle?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1573, Weihnachten]
Ich, Walpurg, nachgelassene Wittwe Hansen Pechrer von Lauterbach, uf Schlaggenwald wohnend, bekenne hiemit dieser offen Schrifft, für mich, meine lieben Erb[en] und Erbnemen und vor menniglich, das ich nit wol bedachten muts, aus gutem [...]
[...] rath meiner lieben alten freuntlich, inn meiner fürfallenden notth, mein Stück Wasser, ander[er] leyt unter den Schlagognischen und ober der nechstigen Erden Wasser gelegen, so weitt sich das biß ahn den Rein erstreckt und ich dasselbige inngehabt, genutzt und gebraucht, vorsetzt und vorpfendet hab demselben
und ehrenfesten Hansen von Ottenhoff, der zeytt zu Petschau wohnend, und einer Summa geltes, als nemlich 40 fl rheinischer werung, a 58 kreitzer für ein gulden gerechnett, welche Summa ich also heut dato Weihnachten dieses inn stehenden 73. Jar also par an guttes gengs und gober landts-
werige müntz [ent]pfangen und an meinem geschefft uß angewandt; sage der halben obberürten von Ottenhoff entpfangener Summa hiemit quitt, ledig und los, der gestalt und also das ich, gemelter von Ottenhoff oder aber wissentlich getreuer Inhaber diß breffs, solch Stück Wasser uf 3 Jar
lang, als von ytz dato Weihnachten dieses 73. [Jars]
ahn, biß und Weihnachten inn 76. Jar furthin
nutzen und gebrauchen sol und mag; uf das geste so ehr disen genießen kan, so wol auch den newen graben, aber und [un]ter der Schlackenwalder newen [mül?] als für sein eigentumblich gutth, aus aller meiner und meiner Kinder Erben
und Erbnemen und menniglich hinderung, nach ausgang oberberürter dreyer Jar; und wann man schreiben wirt Weihnachten inn 76. [Jar] sol und will ich, obgemelte Walpurg Pechrerin, wittib, oder aber meine Erben uf gemeltem von Ottenhoff sein gelt, also 40 fl, [...] werige
[...] [ent]pfangen mit gutter gengs und gober landts weriger müntz er legen, entrichten und bezahlen, aus allen seinen schaden zu stellen; aber ich oder meine Erben uf benelte zeytt und nach ausgang der dreyen Jaren solch Wasser nit benelte gelt und nach ausgang der dreyen Jaren solch Wasser nit vornugten ablegen, so sol es
[…] und werumb obgedachten von Ottenhoff für einen andern vor gutth und uf weytters butter handlung und verschreybung nach gelassen sein. Do aber uf benelter Hans von Ottenhoff das Wasser auch nit lenger haben und sein gelt inn anderweg anzulegen bedacht were, und ich oder meine Erben
solch gelt fürtigen oder ablegen nit vornugten, so sol obberürter von Ottenhoff solch Stück Wasser wol er Kahn und mecht und solchs Summa wyder umb versetzen und vorpfenden und sich seyner [bezalung erholen].
[Rückseite/Dorsalvermerke:]
jur. Verträge.
Ihrers verschreibung 40 fl, über das wasser an der bürle [?].