Obnova Šlikova potoka
Stránka stručně popisuje Šlikův potok (Schlick-Bach), pramenící v pohoří poblíž Königswaldu, který byl kdysi s velkými náklady sveden příkopem přes několik kopců, poté zanikl a roku 1530 byl znovu obnoven. Potok protéká Krásnem a Slavkovem a sloužil jak k pohonu mokrého stoupového díla, tak k plavení dříví.
Šlikův potok (německy Schlick-Bach) pramení v českém pohoří nedaleko Königswaldu. Kdysi byl se značnými náklady sveden příkopem přes mnohé kopce, avšak toto vedení nejprve kvůli škodě zaniklo. Roku 1530 jej pak jistý [Hofbenestal?] (jméno je v přepisu nejisté) opět obnovil a odvedl.
Potok protéká Krásnem a Slavkovem, dodává vodu k mokrému stoupovému dílu a slouží také k plavení dříví.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Šlikův potok (Schlick-Bach), který pramení v českém pohoří nedaleko Königswaldu a byl se značnými náklady veden příkopem přes mnohé kopce, nejprve kvůli škodě zanikl; roku 1530 jej jistý [Hofbenestal?] opět odvedl. Potok teče přes Krásno a Slavkov, dodává vodu k mokrému stoupovému dílu a slouží i k plavení dříví.
Stránka kroniky líčí Slavkov v letech 1526–1547: budování vodních děl a cínového potoka, stavbu Leibitzovy ulice a kaple sv. Anny, smrt Johanna Pfluga a nástup jeho syna Kašpara Pfluga, jeho pád do královské nemilosti a povýšení Slavkova na královské poddanské město roku 1547. Dále popisuje spor o dvůr Wolfisch v Lese mezi městem Slavkovem a falknovským panstvím, uzavřený císařským potvrzením.
Stránka zachycuje dějiny Slavkova (Schlaggenwaldu) v letech 1526 až 1547, se zvláštním důrazem na vodní díla, doly a rod Pflugů.
Roku 1530 byl slavkovský potok odveden jistým [Lohmarschalem?] – šlo o zásah v souvislosti s novým vodním dílem (Wasserwerk), pro něž bylo třeba zvláštního slavkovského cínového potoka (Zinnfließ). Ten pramení v jistém pohoří nedaleko Lokte a s velkými náklady byl veden chodbou (příkopem) přes mnohé vsi. Příkop nejprve zaměřil jistý [Hutmann?] a v roce 1530 jej svedl zmíněný [Lohmarschal?] (podle pramene Tom. P. 36). Potok protéká Krásnem (Schönfeld) a Slavkovem a sloužil jak vodnímu dílu pro dobývání cínu, tak ke splavování dřeva z okolí Lokte. Podle poznámky autora o tomto potoku (Schörlfließ) píše loketská kronika velmi obšírně.
Roku 1532 dal pan Johann Pflug vystavět takzvanou Leibitzovu ulici; louka, která tam prve byla, bývala prý velmi pěkná, a Pflug ji koupil jako vlastnictví k Leibitzu (Tom. P. 37). V poznámce se dodává, že roku 1536 platilo podle tehdejší míry určité množství cínu za jeden cent.
Roku 1536 byla v Novém Městě postavena kaple sv. Anny. K tomuto roku se váže i zmínka o farním urbáři (archiv/Acta), který o roce 1536 pojednává, text je ale na tomto místě nejistý.
Pan Johann Pflug zemřel roku 1537 dne 14. srpna, patrně v Žatci (v přepisu nejisté „Hřebeny/Saaz"), a byl pohřben v tamní rodové hrobce (Tom. 37, 72).
Po jeho smrti přešel Schlaggenwald do rukou jeho syna, pana Kašpara Pfluga z Rabštejna. Slavkovští horníci mu měli podle pramene (Tom. P. 38) odvádět ročně výnos přes 30 000 zlatých – to však bylo méně, než kolik plynulo jeho otci Johannu Pflugovi roku 1520, kdy se pro vysokou cenu cínu platilo 14 až 15 zlatých za cent.
Aby se zvládl přívod vody, začal Kašpar Pflug roku 1539 ve Slavkově razit novou chodbu (Kohlenstollen), kterou vedl kolem další chodby, a vystavěl zděný oblouk přes údolí i vrch tak, aby byla zaměřena na haldu (Tom. P. 41). K tomu je připojena drobným písmem psaná poznámka o rozměrech chodby, sázích a délce z let 1565 a 1567.
Dále text pokračuje (na pravé straně, značené jako Pag. 13) letopočty 1542–1549. Roku 1542 upadl Kašpar Pflug pro vzpurné chování proti Jeho královskému Veličenstvu do nemilosti v Uhrách a musel zaplatit přes 80 000 tolarů (přičemž se v poznámce uvádí přepočet: 1 tolar = 1 zlatý 10 krejcarů, míšeňský tolar pak 1 zlatý 15 krejcarů). Poté byl povýšen na nejvyššího zemského hejtmana, ale podruhé upadl v Uhrách do královské nemilosti a byl až do dob císaře Maxmiliána II. vypovězen; zemřel v Sokolově (Falknov) roku 1585 a byl pohřben v Pasově (Passau). Od roku 1547 se stal Slavkov královským poddanským městem (podle Tom. P. 38).
Text se dále vrací k starším souvislostem s dvorem zvaným Wolfisch v Lese: roku 1526 jej koupil Sebastian Hutmann za 825 zlatých míšeňské zemské měny (H.G.L. Tom. I. fol. 145). Týž dvůr koupil roku 1528 Johann Pflug starší z Rabštejna, pán na Sokolově, s podmínkou, že jej dá k užívání svým poddaným (H.G.L. Tom. I. fol. 146). Roku 1544 pak dvůr Wolfisch koupilo město Slavkov od Sebastiana Hutmanna za 1680 zlatých zemské měny (H.G.L. Tom. I. fol. 184).
Tento dvůr byl lénem falknovského panství a Kašpar Pflug si jej svévolně, bez souhlasu císaře jakožto vrchnosti města Slavkova, přivlastnil, jako by byl jeho vlastní. O tomto sporu se zmiňuje sám císař Ferdinand, když potvrzuje, že mezi českým králem a falknovským panstvím vznikl spor o vlastnictví; zároveň ale potvrzuje i koupi dvora Wolfisch městem Slavkovem a jeho dřívější (od nepaměti trvající) držbu, a to v roce 1547 (H.G.L. Tom. I. fol. 190).
Na konci stránky je drobně psaná poznámka o jistém Jakubu Lippertovi, patrně puškaři nebo pomocném mistru (Pochmeister), vztahující se k roku 1565; text poznámky je z velké části nečitelný a končí zbožným zvoláním „Ježíši Kriste, smiluj se nad námi!"
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — okrajové letopočty: 1530, 1532, 1536, 1536, 1537, 1539]
[Okraj: 1530 — Slavkovský potok jistým [Lohmarschalem?] odveden [?].]
... K tomuto novému vodnímu dílu (Wasserwerk) bylo ostatně třeba zvláštního slavkovského cínového potoka (Zinnfließ). Vyvěrá v jistém pohoří nedaleko Lokte (Königswart), a vede se s velkými náklady chodbou (Graben) přes mnohé vsi. Tento příkop byl nejprve jistým [Hutmannem?] [zaměřen?], a v roce 1530 jistým [Lohmarschalem?] odveden (svedením vody). (Tom. P. 36.) Teče Schönfeldem a Slavkovem, a slouží nejen, jak řečeno, vodnímu dílu pro [dobývání cínu?], nýbrž i ke splavování dřeva, jež se v okolí Lokte nachází a [potřebuje?]. [Pozn.: O slavkovském cínovém potoku (Schörlfließ) píše loketská kronika [?] velmi obšírně.]
[Okraj: 1532 — Leibitzova ulice (Leibitzgasse) vystavěna.]
Pan Johann Pflug dal pak roku 1532 [vystavět?] Leibitzovu ulici, jejíž louka prve byla velmi pěkná, a koupil ji jistému [?] jako [vlastnictví?] k Leibitzu [?]. Tom. P. 37. [Pozn.: V roce 1536 platilo dle nynější míry 1 [?] cínu [?], 1 cent [?].]
[Okraj: 1536 — Postavena louka/Gewölbgasse [?]; 1536 — Kaple sv. Anny; 1536 — Farní urbář.]
Kaple sv. Anny v Novém Městě byla postavena roku 1536. [Pozn., pram.:] O roku 1536 [píše?] farní [archiv/Acta?] [?].
[Okraj: 1537 — Johann Pflug zemřel.]
Pan Johann Pflug zemřel roku 1537 dne 14. srpna v [Hřebenech/Saaz?] a leží pohřben v tamní [tomistické?] [hrobce?]. Tom. 37. 72.
[Okraj: Kašpar Pflug, pán/léník ze Slavkova.]
Po skonu pana Johanna Pfluga přešel Schlaggenwald do rukou pana Kašpara Pfluga z Rabštejna (Rabenstein), který byl synem pana Johanna Pfluga. (H.G.L. Tom. I. fol. 146.) Slavkovští horníci měli tomuto pánu odvádět ročně přes 30 000 zlatých výnosu. Tom. P. 38. Avšak tento výnos nebyl tak velký, jako ten, který pánu Johannu Pflugovi plynul roku 1520; tehdy totiž — pro [vysokou?] cenu cínu a [?] — platil 1 cent 14 až 15 zlatých.
[Okraj: Cínový důl/Zinnbergwerk.]
Aby se zvládl [přívod vody?], začal pan Kašpar Pflug roku 1539 uvnitř Slavkova ražbu nové chodby (Kohlenstollen [?]), kterou pak [vedl?] kolem [?]-chodby, a vystavěl celý zděný [oblouk?] údolím i vrchem, takže byla zaměřena na haldu (cech). Tom. P. 41. [Pozn. drobným písmem o chodbě, sázích a délce — z roku 1565 a 1567, [vystavění?] až k [?].]
[Pravá strana — Pag. 13; okrajové letopočty: 1542, 1546, 1547, 1549]
[Okraj vpravo: P. Pflug [zajat?] v Uhrách / podruhé.]
V roce 1542 upadl pan Kašpar Pflug pro vzpurné chování proti Jeho král. Veličenstvu do nemilosti v Uhrách, a musel zaplatit přes 80 000 [tolarů?]. Tom. P. 38. [Pozn.: 1 [tolar?] platí 1 fl 10 kr (H.G.L. Tom. II. fol. 11). 1 [tolar?] míšeňský je 1 fl 15 kr (H.G.L. Tom. I. p. 6).]
Dal se pak povýšit na nejvyššího [hejtmana?] českého [?] a [zemského správce?]. [Hejtman?] padl podruhé do nemilosti u krále v Uhrách, a byl docela až do časů Maxmiliána II. [vypovězen?] [?], zemřel ve Falknově roku 1585 a byl pohřben v [Passau?]. Od té doby (1547) bylo Schlaggenwald [poddanským městem?] českého [?], totiž (Tom. P. 38) královským [poddanským?] městem. [Okraj: 1547 — Slavkov královským [poddanským?] městem.]
Roku 1526 koupil Sebastian Hutmann z [Miserle?] [z Lesa?] [lesní?] [parcelu?] za 825 zlatých [míšeňské?] mincovní [zemské?] měny. (H.G.L. Tom. I. fol. 145.) [Okraj: 1526 — [Seb.?] Hutmann kupuje [Wolfisch?] v Lese.]
Tentýž dvůr koupil pan Johann Pflug starší z Rabštejna, pán na Falknově, roku 1528 pod podmínkou, že každému svému poddanému [?] dá tutéž [?] [k užívání?] [?]. (H.G.L. Tom. I. fol. 146.)
V roce 1544 koupil Slavkov [Wolfisch?] od pana Sebastiana Hutmanna za 1680 zlatých zemské měny. (H.G.L. Tom. I. fol. 184.) [Okraj: 1544 — Slavkov kupuje [Wolfisch?] v Lese.]
Tento dvůr byl léna falknovského panství, a pan Kašpar Pflug z Rabštejna a na Falknově [?] téhož svévolně bez [souhlasu?] císaře jako vrchnosti města Slavkova, [?] jako by byl jeho vlastnictvím. — O tom se [zmiňuje?] sám císař Ferdinand, když [potvrzuje?], že mezi králem českým a falknovským panstvím vznikla [pře/spor?]; [potvrzuje?] avšak též [koupi?] [Wolfische?] od města Slavkova v [nepamětných?] časech jeho [držbu?] roku 1547. (H.G.L. Tom. I. fol. 190.) [Okraj: 1547 — Císařské potvrzení tohoto koupení.]
[Pozn. dole drobně:] O Jakubu Lippertovi, [puškaři/Pochmeister?] z roku 1565 [?] ... [pokračuje obšírnou poznámkou o Lippertovi, jeho práci a roku 1565; částečně nečitelné] ... Ježíši Kriste, smiluj se nad námi! [?]. [Okraj: J. Lippert [Pochmeister?] 1565.]
Listina města Horní Slavkov č. 52
Matouš Gries z Horního Slavkova činí za přítomnosti Hypolita Poltze a Vavřince Seiferta, radních, a Jana Geigera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 19.01.1530
Listina je poslední vůlí (testament) Mattese Greiße, měšťana ve Slavkově, sepsaná roku 1530. Odkazuje v ní duši Bohu, nařizuje obvyklý pohřeb, věnuje tři kopy grošů slavkovskému špitálu a podrobně řeší vypořádání majetku mezi manželkou a dětmi (včetně nevlastních), soupis domů, polí, dobytka a šatstva i staré dluhy a pohledávky. Část listiny je na okrajích poškozená a nečitelná, což je v textu zřetelně vyznačeno.
Testament Mattese Greiße, měšťana slavkovského (1530)
Ve jménu Ježíše Krista, našeho milého Pána a Spasitele, amen.
Já, Mattes Greiß (Matěj Greiß), měšťan ve Slavkově (Schlackenwald), tímto veřejně vyznávám: Mnohokrát jsem uvážil, že pro člověka není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než hodina smrti. Proto jsem s dobře uváženou myslí a po zralé rozvaze sepsal svůj testament a poslední vůli tak, jak dále následuje.
Předně poroučím svou duši do milosrdenství všemohoucího věčného Boha a obětuji ji i všechny své hříchy za zásluhy, utrpení a smrt našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který za mé hříchy i za hříchy celého světa učinil dosti.
Za druhé: až zemřu, ať je mé tělo pohřbeno a pohřeb mi vystrojen tak, jak je obecným zvykem u ostatních měšťanů.
Odkaz chudým a vypořádání s rodinou
Statky určené pro Boha na obživu chudých lidí: odkazuji do špitálu zde ve Slavkově tři kopy (grošů).
Po mé smrti se má vyúčtování s mou ženou a dětmi řídit městským právem a zvyklostí, a také zněním svatební smlouvy, podle níž jsem k statkům přišel. Kdyby se má žena a děti na vyúčtování nemohly shodnout, ať má počestná městská rada moc a právo je v dobrém zcela a mocně rozsoudit, aby z toho nevzešel žádný soudní spor – a co rada rozhodne s konečnou platností, to ať všechny děti i žena bez výhrad přijmou.
Kdyby se ani děti s mou ženou nemohly dohodnout, odkazuji své ženě domek u svého mlýna jako takzvaný „voraus" (předem daný podíl, vdovské zaopatření) – pokud na to měšťané mají podle městské zvyklosti právo. Pokud by jí ale podle městského práva takový „voraus" nemohl zůstat, má jí být – bude-li si to přát – tento domek za přiměřený odhad… (dále je text na okraji listu uťat a nečitelný).
Následuje krátký, silně poškozený úsek, ve kterém se zmiňuje jakýsi „Barthel B[…]" a nějaké statky – text je zde na okraji listu odříznut a smysl se nedochoval.
Podobně je poškozen i další odstavec, který znovu mluví o testamentu a o dětech, zmiňuje se v něm i slovo, které lze číst jako „Tirol", a jde patrně o zajištění dětí – přesný obsah se ale kvůli poškození listiny nedá rekonstruovat. Dále je zmínka o nevlastních dětech.
Dluhy, podíly a majetek nevlastních dětí
[Poškozený úvod věty] – oboje bylo prodáno za osmdesát pět zlatých. Těchto osmdesát pět zlatých jim ještě dlužím; z toho připadá mé ženě pětina, totiž sedmnáct zlatých.
Také měly výše zmíněné mé nevlastní děti právní podíl ve Štolní ulici (Stollen straß) na lánu (hubě); jak se s tím věc má, dám sepsat před přísežnými horního úřadu.
Dále prohlašuji, že jsem jménem svých nevlastních dětí vůbec nic nepřijal. Endres Koppel měl louku, která rovněž patřila mým nevlastním dětem, a postavil si na ní mlýn – tato louka je dosud nezaplacená.
Soupis majetku
Následuje soupis mých statků, které leží pod městským právem:
- domek u mého mlýna,
- nový dům, který stojí vedle něj na takzvaném „bretterstatt" (prkenném místě, patrně u pily),
- můj dům, dvůr, pole a louky se vším příslušenstvím, jak je zapsáno v lenní knize počestné rady.
Dále je v domě k dispozici: tři pláště (šuby), jeden „pomerančový" (oranžový) kabát, dvoje kalhoty, dvě kazajky, několik kusů ložního prádla, dobytek a jiný movitý majetek.
Co dlužím jiným lidem – tato pasáž je na začátku dalšího listu poškozena a nečitelná; uvádí se jen, že i toto se dá sepsat před přísežnými horního úřadu.
Závěr
Následuje další silně poškozený odstavec, ve kterém se objevuje jméno Anna – patrně jde o zesnulou manželku – a zmínka o dětech, opět bez možnosti spolehlivé rekonstrukce smyslu kvůli uťatému textu na okraji listu.
Na pravé dosvědčení a pevné zachování tohoto testamentu jsem s pílí požádal počestné a moudré [muže] a radu horního [města] – a nad to nic nebylo dáno. [Jméno, patrně Geiffers(?)] se stalo přítomno vůči městu. [Testament byl sepsán] ve středu po Kristově narození patnáct set třicátého (1530) roku.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[List 1, přední strana:]
Ve jménu Ježíše Krista, našeho milého Pána a Spasitele, amen.
Já, Mattes Greiß (Matěj Greiß), měšťan ve Slavkově (Schlackenwald), tímto veřejně vyznávám: Poněvadž jsem mnohokrát uvážil, že pro člověka není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než hodina smrti, učinil jsem proto s dobře uváženou myslí a po zralé rozvaze svůj testament a poslední vůli, zřídil jsem ji a nařídil. A touto svou poslední vůlí a testamentem ustanovuji, činím a nařizuji takto, jak následuje.
Předně poroučím svou duši do milosrdenství všemohoucího věčného Boha a obětuji ji i všechny své hříchy za zásluhy, utrpení a smrt našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který za mé hříchy i za hříchy celého světa učinil dosti.
Za druhé: Až zemřu, ať je mé tělo pohřbeno a pohřeb mi vystrojen tak, jak je obecným zvykem u ostatních měšťanů.
[List 1, zadní strana:]
[Dále ty statky], jež jsou pro Boha určeny chudým lidem k jejich obživě: odkazuji do špitálu zde ve Slavkově tři kopy (grošů).
Item (Dále): Po mé smrti se má při vyúčtování s mou ženou a dětmi postupovat podle městského práva a zvyklosti, a též podle znění svatební smlouvy, jak jsem k statkům přišel. A kdyby se má žena a děti na tomto vyúčtování nemohly shodnout, ať má počestná (městská) rada moc a právo je v dobrém zcela a mocně rozsoudit, aby z toho nevzešel žádný soudní spor. A jak počestná rada mezi nimi rozhodne s konečnou platností, při tom ať to všechny děti i žena zcela ponechají.
[Dále:] Kdyby se ani mé děti s mou ženou nemohly dohodnout, odkazuji své ženě domek u svého mlýna jako „voraus" (předem, jako vdovské zaopatření). Avšak [pokud] měšťanům přísluší právo na takový „voraus" podle městské zvyklosti [budiž tak]. Pokud by však podle znění městského práva a zvyklosti takový „voraus" mé ženě nemohl zůstat, pak ať jí — bude-li si to přát — onen domek za přiměřený [List 2, přední strana] [odhad] bude odhadnut … jiné … dohromady … [text uťat na okraji listu].
Avšak mému … Barthel B[…] … docela(?) … se stalo, … statky, též … nic k[…]. [Nejasné] … které [?] …
[…] a testament a pevně … testament … dětem … pravé(?) … Tirol(?) m[…] k většímu zajištění … a děti … pak[?] … Dále jsem … nevlastním dětem …
[List 2, zadní strana:]
[…] obojí prodáno za osmdesát pět [zlatých]. Těchto osmdesát pět [zlatých] jim ještě dlužím; z toho připadá mé ženě pětina, totiž sedmnáct zlatých.
Také měly tyto výše zmíněné mé nevlastní děti právní podíl ve Štolní ulici (Stollen straß) na lánu (hubě); jak se to s tím má, dám sepsat před přísežnými horního [úřadu].
Item (Dále): Kromě toho jsem jménem zmíněných svých nevlastních dětí vůbec nic nepřijal. A Endres Koppel měl louku, jež rovněž patřila zmíněným mým nevlastním dětem, na níž si Koppel postavil mlýn; tato louka je nezaplacena.
Dále následuje soupis mých statků, které leží pod městským právem: totiž onen domek u mého mlýna a nový dům, který stojí vedle něj na „bretterstatt" (prkenném místě / pile). Za druhé: můj dům, dvůr, pole a louky se vším příslušenstvím, jak je zapsáno v lenní knize počestné rady. Dále je tu: tři pláště (šuby), jeden „pomerančový" (oranžový) kabát, dvoje kalhoty, dvě kazajky (wamsy) a několik kusů ložního prádla, spolu s dobytkem a jiným movitým majetkem, co je v domě k dispozici.
Co však dlužím jiným lidem, a také [List 3, přední strana] … jim, … horní(?) … přísežný … dám sepsat.
Aby však … blahé paměti(?) … Anna, [byla?] mou manželskou … Zvlášť … obzvláště … jejich druh[ým] … já ty děti … mám od … [text uťat na okraji listu].
Na pravé [dosvědčení a pevné zachování tohoto] testamentu … [jsem] s pílí požádal počestné a [moudré] … a radu horního [města] spolu … a nad to nic nedáno … přítomní … [u/jméno Geiffers?] se stalo … vůči městu[?] … ve středu … po Kristově [narození] [List 3, zadní strana] roku tisícího pětistého a třicátého (1530).
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Folio 1r:]
In nomine Jhesu Christi unsers lieben herren und seligmachers, Amen.
Ich Mattes Greiß, Burger zu Schlackenwald, bekenne hiemit offentlich: Nach dem ich zu mererm male bedacht, das allein menschen nichts gewissers dann der todt, und nichts ungewissers dann die stund des todts ist, das ich darauf mit wolbedacht[em] muet und zeitiger vorbetrachtung mein testament und letzten willen geschafft, gemacht und verordent hab. Schaffe, mache und verordne denselbige[n] meinen letzten willen und testament in maßen wie hernach volgt.
Erstlich befilch ich mein seel in die barmhertzikait des allmechtige[n] ewige[n] gottes, und opfer dieselbige und alle meine sünd auf das verdinst, leiden und sterben unsers herren und seligmachers Jhesu Christi, welcher für meine und der gantzen welt sünde genug getan hat.
Zum andern: So ich todt sein werde, soll mein leib begraben und mir begrengknus gehalten werden, wie mit andern burgern der gmain brauch ist.
[Folio 1v:]
[…item, die güter] die umb gottes willen den armen menschen zu irer enthaltung [bestimmt sind]: schaffe ich ins spital hie zu Schlackenwald drei schock.
Item: nach meinem tod soll es in der raitung mit meinem weib und kinder[n] nach stadtrecht und gewonhait, auch nach vermög des heirats, wie ich in die güter komen bin, gehalten werden. Und wo sich mein weib und kinder mit der raitung nicht möchte[n] veraini[gen], soll ain erber rate macht und recht habe[n], sy in der güte gentzlich und mechtiglich zu verntschaiden, also das si zu kainem rechtlichen zanck erwachßen. Und wo ain erber rate zwischen inen gentliche entschide mache wirdt, darbey solle es alle kinder und auch das weib gentlich bleiben lassen.
[Item:] Wo sich auch meine kinder mit meinem weib nicht möchten vertrag[en], so schaffe ich meinem weib das heuslein bey meiner müle zu ainem voraus. Doch sollen burger voraus nach stadtgewonhait recht haben mag. Wo aber nach vermög stadtrechtens und gewonhait solcher voraus meinem weib zu nicht bleiben kont, so soll ir — wo sy es begert — solch heuslein umb ein[en] [Folio 2r:] zimlich[en] [Anschlag] angeschlag[en] … annder … zuzamen … [Text am Blattrand abgeschnitten].
Aber mein[em] … Barthel B[…] … sinn voll[…] worden, … gueter, au[ch] … nichts zu[…]. Beschlinge[n](?) … welche m[…] …
[…] und testa[ment] und vest[iglich] … testament … kindern zu … die recht[en] … Tirol mu[…] zu mehrer sicher[ung] und kin[der] … si dann v[…]. Mehr hab i[ch] … stiefkinder[n] …
[Folio 2v:]
[…ge?]reich beden umb fünfundachtzig [gulden] verkauft. Solche fünfundachtzig [gulden] bin ich inen noch schuldig; daran gebürt meinem weib der fünffte tail, also nemblich siebenzehen gulden.
Auch haben die itzberürte[n] meine stiefkinder ainen rechtail in der Stollen straß uff der hube gehabt; wie es damit ain gestalt hab, will ich vor den geschworen[en] des bergs beschreiben lassen.
Item über das verzaichnet hab ich von der mehrgedachten meiner stiefkinder wegen gar nichts eingenomen. Und Endres Koppel hat ime ain wisen, die ist auch der benannte[n] meiner stiefkinder gewest, darauf da im Koppel ain müle erpaut; solche wisen ist unbezalt.
Hernachvolgt die verzaichnus meiner güter, so im stadtrecht gelegen sein: als nemblich das heuslein bey meiner müle gelegen, und das neu hauß das dabey uff der bretterstatt steet. Zweitens: mein hauß, hof, äcker und wisen mit aller zugehörung, wie im aines erbern rats lehenbuch verzaichent. Mehr ist vorhanden drei schauben, ain pommeranischer rock, zwei par hosen, zwei wammes, und etlich petgewant, sampt dem viech und ander farend hab, was dann im hauß vorhanden ist.
Was ich aber andern leuten schuldig bin, und auch [Folio 3r:] … inen, des … bergs berger(?) … geschworner … beschreiben [lassen].
Damit aber … [die] selige erz[…] Anna, war(?) meiner ehe[lichen] … Sonder s[…] besonder[s] … irer ander[n] … ich die kin[der] … hab ich vo[n] … [Text am Blattrand abgeschnitten].
Zu warer [urkund und sicherer haltung dieses] testament[s] … [habe] ich mit vle[iß gebeten] die erbern u[nd weisen] … und rate des bergs mit[samt] … und darob nicht gege[ben] … gegenwürt[ig] … Geiffers(?) gesche[hen] … gegen stadt[…] mittwoch a[m] … nach Chris[ti geburt] [Folio 3v:] fünfzehenhundert und im dreißigsten iar.