Sebastian Hützelmann kupuje Vlčí dvůr
Krátká zmínka o prodeji Vlčího dvora (Wolfshof) roku 1526. Sebastian Hützelmann z Mestau (jméno patrně nejisté) jej koupil od pána z Waldu za 825 zlatých zemské měny.
Roku 1526 koupil Sebastian Hützelmann z Mestau (jméno je v přepisu nejisté) od pána z Waldu takzvaný Vlčí dvůr (Wolfshof), a to za 825 zlatých zemské měny.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1526 koupil Sebastian Hützelmann z Mestau [?] od pána z Waldu Vlčí dvůr (Wolfshof) za 825 zlatých zemské měny.
Listina města Horní Slavkov č. 32
Mikuláš Gross z Auerbachu přísahá po svém propuštění z vězení v Horním Slavkově, že opustí panství Bečov a Janu Pluhovi z Rabštějna, jeho poddaným a soudcům v Horním Slavkově se nebude mstít.
Datace: 20.03.1526
Listina z roku 1526 zachycuje takzvanou urfehde (smírnou přísahu) Nickela Große z Auerbachu, kterého kvůli krádeži peněz uvěznili u soudu ve Slavkově (Schlackenwaldu) na příkaz pana Hanse Pfluga z Rabštejna na Kynžvartu. Po přímluvě přátel byl z vězení propuštěn a listinou se zavázal, že se za své uvěznění nikomu nebude mstít. Dokument stvrdili svými pečetěmi Linhart Geßler a Bastian Hützelman.
Já, Nickel Groß (Mikuláš Gross) z Auerbachu, tímto otevřeným listem vyznávám a dávám na vědomí svou smírnou přísahu (tzv. urfehde).
Přihodilo se totiž, že jsem jistému Hansovi odcizil nějaké peníze a další věci. Kvůli tomu jsem byl zatčen a vsazen do žaláře v rámci soudní pravomoci urozeného pána Hanse Pfluga, pána z Rabštejna na Kynžvartu, usazeného v zemích Koruny české, hejtmana německých lén a dvorského maršálka – a to u soudu ve Schlackenwaldu (Horním Slavkově).
Z tohoto vězení jsem byl na přímluvu několika pánů a dobrých přátel propuštěn a zproštěn vazby, výměnou za tuto smírnou přísahu. Proto já, výše jmenovaný Nickel Groß, prohlašuji, že své uvěznění ve Schlackenwaldu, kde jsem byl řádně zadržován, uznávám za poctivé a oprávněné, a věrně i počestně slibuji, přísahaje k Bohu a všem svatým, že:
- toto své vězení, ani nic z toho, co mi v něm bylo způsobeno,
- ani sám, ani prostřednictvím jiné osoby jednající mým jménem,
nikdy nebudu mstít ani jinak škodit svému milostivému pánu Hansi Pflugovi, soudům ve Schlackenwaldu, ani nikomu z jeho poddaných, chudých lidí, příbuzných či osob v jeho ochraně, ani žádnému, kdo se na mém uvěznění jakkoli podílel radou či pomocí. Slibuji, že proti nim nikdy nezasáhnu ani radou, ani právní cestou, ať už církevní nebo světskou, tak jak se mnou bylo od mého milostivého pána Hanse Pfluga a jeho panství, přátel a služebníků jednáno, a že na pomstu už nikdy nebudu pomýšlet.
Kdybych přesto proti tomuto slibu chtěl vystoupit se svévolnou žalobou, lstí nebo úkladem, ať mě před tím Bůh ochrání. V takovém případě se dobrovolně vzdávám veškeré ochrany zákona a uznávám se za bezprávného a věrolomného zločince – souhlasím, že by mi bez jakéhokoli práva mohl být odňat život a byl bych odsouzen na smrt. V takovém případě bych se nesměl dovolávat žádné výsady ani útočiště, nýbrž bych měl být souzen podle práva, jak církevního, tak světského.
Toho všeho se tímto zříkám a zavazuji se výše uvedeným slibem vše věrně a trvale dodržovat, bez jakýchkoli námitek, výmluv či odporu.
Na potvrzení pravosti tohoto listu jsem já, výše jmenovaný Nickel Groß z Auerbachu, snažně poprosil urozeného a statečného Linharta (Leonarda) Geßlera a počestného a moudrého Bastiana (Šebestiána) Hützelmana, aby k této mé smírné přísaze přitiskli své pečeti – aniž by jim nebo jejich pečetím tím vznikla jakákoli újma.
Dáno ve Schlackenwaldu (Horním Slavkově) v úterý po [svátku sv. Dětřicha?], léta Páně [15]26.
Na rubu listiny je poznámka: „Urgicht (doznání) – Nikol Groß z Auerbachu."
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Nickel Groß (Mikuláš Gross) z Auerbachu, vyznávám a činím známým touto otevřenou listinou o smírné přísaze (urfehde), že se přihodilo, [že] jsem [jistému] Hansovi odcizil nějaké peníze a jiné věci, čímž jsem byl uvržen do vazby a vsazen do žaláře v rámci soudní pravomoci urozeného pána, pana Hanse Pfluga, pána z Rabštejna na Kynžvartu, usazeného [v zemích] Koruny české, hejtmana německých lén a dvorského maršálka, [a to] u soudu ve Schlackenwaldu (Horní Slavkov). Z tohoto žaláře jsem byl na přímluvu některých pánů a dobrých přátel, [oproti] této smírné přísaze, propuštěn a zproštěn vazby. Proto já, výše jmenovaný Nickel Groß, chci toto vězení, v němž jsem byl ve Schlackenwaldu řádně zadržován, považovat a uznávat za poctivé (oprávněné) svobodné vězení a věrně a počestně slibuji a skládám učiněnou přísahu k Bohu a všem svatým, že toto své vězení a to, co mi v něm bylo způsobeno, ani sám, ani skrze někoho jiného svým jménem na zmíněném svém milostivém pánu, ani na soudech ve Schlackenwaldu, ani na všech těch, kdo jsou jeho milosti poddáni, na chudých lidech, příbuzných, nebo kdo jsou v jeho ochraně (závazku), ani na všech těch, kdo se na onom uvěznění podíleli radou a pomocí, nikterak nebudu chtít mstít ani jim působit újmu, [a to] ani radou, ani právem, duchovním ani světským, [tak jak] mi bylo od výše jmenovaného mého milostivého pána Hanse Pfluga atd., [jeho] panství, přátel a služebníků [prokázáno], a nikdy více [na to nebudu pomýšlet]. Pakliže bych však chtěl proti tomuto cokoli svévolnou žalobou, lstí či úkladem podniknout, [nechť mě toho Bůh chrání]. V takovém případě se za toto provinění vydávám jako bezprávný, věrolomný muž a zločinec, a [souhlasím], aby mi bez jakéhokoli práva byl odňat můj život, [abych] byl odsouzen na smrt; [a abych] se pak svým tělem ani životem nesměl chránit žádnou svobodou ani [útočištěm], nýbrž [abych byl] souzen podle práva a křesťanského, [tj.] světského [řádu]. Toho všeho se tímto zříkám a vzdávám, zcela [dobrovolně] slibuji a zavazuji se výše uvedeným závazkem to vše pravdivě a stále dodržovat, bez jakýchkoli námitek, výmluv a odporu. Na pravé osvědčení toho jsem já, výše jmenovaný Nickel Groß z Auerbachu, snažně poprosil urozeného a statečného Linharta (Leonarda) Geßlera a počestného a moudrého Bastiana (Šebestiána) Hützelmana o [přitisknutí] jejich pečetí na tuto mou smírnou přísahu, [avšak] bez újmy jim a jejich pečetím. Dáno ve Schlackenwaldu v úterý po [sv. Dětřichovi?], léta Páně dvacátého šestého [1526], menšího počtu. // [Na rubu:] Urgicht (doznání) / Nikol Groß z Auerbachu
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Nickel Groß von Awerbach [Auerbach] [bekenne] thue kunt bekenne[n] mit / offenem urfehde brieff, nach dem sich hab[en] zugetragen [?], [dass] Hanns Pfletschmidt [?] von / Hanns hab [ich] etlich gelt und anders [entwendet/entfört] / [hab], dardurch ich in der wolgebornen herren herren / Hannsen Pflugs herrn von Rabenstein auff Königswart vnd der Cron zu Behem [Böhmen] gesessen, deutscher / lehen hauptman und hofmarschalk, [in deren] gericht zu Schlackenwald wol verstrickt [gefangen] worden, vnd in die gefencknus / gelegt worden bin, welcher gefencknus ich durch / etlicher herren und [guter] freunde fursprech, auff [meine] urfehd [?], / des briefs entledigt und [los] gezelt worden bin, [als] der / holt [Hof?] ich abgemelter Nickel Groß solche gefencknus, dar=/jn ich wol verstrickt zu Schlackenwald gelegen bin, fur / [redliche/billiche/gerechte] freie gefencknus halten will vnd wissen, mit treuen / und Eeren angelobt und einen gelerten Eyde zu Gott und / allen Heiligen geschworen, des ich diese meine / [urfehd geschworen] gefencknus, vnd was mir darjnnen vnd / der zu geczeugt [zugefügt] ist, [weder] durch mich oder jemands / anders von meinet wegen [an dem] genanten meinem gnedigen / Herren herrn, auch den gerichten zu Schlackenwald / noch allen denen die seiner gnaden vnterthan, armen / leuten verwandten, oder in seiner verschreibung sind, / nach allen denen die an solcher gefencknus, verdacht [?], rath / vnd hulff dartzu gethan haben, dem oder weniger zu / [dencken] [oder?] anders [zu] rechen wes nach zu geschehen, vor=/schaffen weder mit rath oder mit recht, geistlich noch welt=/[lich, …] vnd wie mir [von] der obgenanten meiner ge=/nedigen herren Hansen Pflugs etc., herrschaften, freunde vnd / [diener] erczeiget [?] vnd nymmer mehr darauff betött [getödt?] / [will] lassen, auch der seligen seiner gnaden hieher [betött?] / [gerechnet?] aber be[g]er ich aber etwas hieuon [zu]wider freuenlicher Clage / oder geverde oder besorgte zu geschehen, seiner mich [?] verhütt, / wolle. Als dann sol ich vmb [solche] verbruch zu mir / als rechtlosen treulosen [?] erlassen, man vnd [übeltäter] / an alle recht mein leib vnd leben [lassen] [?] vor todt, [oder] / […] leben gericht werden. Darunter mich mein leib vnd / leben als dann nicht schirmen, noch frieden sol [be]= / merles freiheit Conrad [?] gericht nach rechts Christliche [?] / weltliche, wie ich mich der aller hierin verzeihe vnd / begib gantz [?] gerett vnnd verspriche mich bei obge=/nanter pflicht [?] das alles war und stet zu halten, vnder / alle eintrag dieung entschuldigung vnd widerred. Der / […] zu warer urkunt hab ich vorgenanter Nickel Groß von / Awerbach den Edlern und [vesten] Linhart Geßler vnd / dem Erbarn und weisen Bastian Hützelman umb ir / Insigel an dieße meine urfehd zu drucken mit hohem / [vleis] gebeten, doch jn und jren Jnsigeln vne schaden. / [Geben] Schlackenwald Dinstag nach [Dietrich?] / Anno do [domini] Jm Sechs vnnd zwentzigsten [1526], der wenigern zal. // [Rückseite/dorsalní:] Urgicht / Nikol Groß von Awerbach
Listina města Horní Slavkov č. 33
Jan Stefan z Lobensteinu přísahá po svém propuštění z vězení v Horním Slavkově Janu Pluhovi z Rabštějna, jeho poddaným a soudcům v Horním Slavkově, že se nebude mstít.
Datace: 21.03.1526
Listina je tzv. urfeda (přísežný slib zachování pokoje) Hanse Steffana z Lobensteinu, vydaná ve Slavkově (Horní Slavkov) ve středu po neděli Judica, tedy 14. března 1526. Hans Steffan se v ní zavazuje, že se nebude nijak mstít za své předchozí uvěznění, k němuž došlo poté, co se prohřešil proti panu Hansovi z Lobensteinu, patrně purkrabímu či správci ve službách římského císaře a Koruny české. Za porušení slibu si sám určuje přísný trest ztráty cti, práv i života; listinu zpečetili na jeho žádost Lenhart Pfister a Bastian Hutzelman.
Urfeda Hanse Steffana z Lobensteinu, vydaná ve Slavkově (Horní Slavkov / Schlackenwald) ve středu po neděli Judica (14. března) roku 1526.
Já, Hans Steffan z Lobensteinu, tímto otevřeným zpečetěným listem vyznávám: Dopustil jsem se trestuhodného a těžce zaviněného jednání proti urozenému pánu, panu Hansovi, [purkrabímu či správci?], pánu z Lobensteinu, který [ve službách] římského císařského Veličenstva a Koruny české [působil jako zemský soudce?], byl hejtmanem a dvorským maršálkem. Proto jsem byl ve Slavkově právem – s dobrým důvodem – zajat a vsazen do žaláře. Z tohoto vězení jsem byl na přímluvu mnoha počestných a dobrých mužů na základě tohoto níže psaného zpečetěného listu propuštěn a zproštěn viny.
Já, výše jmenovaný Hans Steffan, jsem tedy byl z onoho vězení, v němž jsem ve Slavkově po zásluze seděl, propuštěn na svobodu z dobré vůle výše jmenovaného pána. Vědomě jsem při své věrnosti a cti slíbil a tělesnou přísahou při Bohu a všech svatých odpřisáhl, že kvůli svému po právu zaslouženému uvěznění – ani kvůli osobám, které se na něm jakkoli podílely –
se nebudu, ať už sám, nebo prostřednictvím kohokoli jiného, nijak domáhat práva na odplatu vůči svému jmenovanému milostivému pánu, vůči slavkovské vrchnosti (soudu), ani vůči komukoli z jeho poddaných, chudým lidem, příbuzným nebo těm, kdo jsou pod jeho ochranou. Totéž se týká i všech, kdo se na mém uvěznění jakkoli podíleli vinou, radou nebo pomocí. Slibuji, že na pomstu nikdy nebudu ani pomýšlet, nebudu nic měnit, nikoho pomlouvat, usilovat o odplatu ani se o ni jinak snažit – ať už cestou práva duchovního, nebo světského.
Kdybych se přesto proti tomuto slibu něčeho dopustil, žaloval, něco podobného zamýšlel nebo k tomu zavdal příčinu – čehož mě Bůh ostříhej – pak mám být za takový čin považován za člověka bezprávného, věrolomného, beze cti a za zločince, který propadl na všechna práva svým tělem i životem, a mám být pokládán spíše za mrtvého než za živého. S mým tělem i životem má být poté naloženo přesně podle práva, bez jakékoli svobodné volby či milosti, a mám být souzen podle práva duchovního i světského.
Vše, co je zde zaznamenáno, jsem s rozmyslem a vědomě slíbil a přislíbil, a stvrzuji to výše uvedeným závazkem, u něhož je vše pravdivé – k tomu mi dopomáhej Bůh – bez jakékoli námitky, omylu, výmluvy či odporu.
Na opravdové dosvědčení jsem já, výše jmenovaný Hans Steffan z Lobensteinu, srdečně požádal urozeného a ctihodného Lenharta Pfistera a počestného a moudrého Bastiana Hutzelmana, aby k tomuto mému zpečetěnému listu přitiskli své pečeti, avšak bez újmy jim samým i jejich pečetím. Dáno ve Slavkově ve středu po neděli Judica léta Páně tisícího pětistého dvacátého šestého (1526).
Na listině jsou dochovány dvě přitištěné voskové pečeti.
Na rubu listiny je poznámka: Urfeda Hanse Steffana z Lobensteinu. Archivní číslo: 3.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Urfeda (přísežný slib pokoje a zřeknutí se msty) Hanse Steffana z Lobensteinu, vydaná ve Slavkově (Horní Slavkov / Schlackenwald) ve středu po neděli Judica (14. března) roku 1526.
Já, Hans Steffan z Lobensteinu, vyznávám tímto otevřeným zpečetěným listem: Poté co jsem se trestuhodným, těžce zaviněným jednáním provinil proti urozenému pánu, panu Hansovi, [purkrabímu / správci] [?], pánu z Lobensteinu, [ve službách] římské císařské Veličenstva a Koruny české [zemskému soudci?], [jako] hejtman a dvorský maršálek, a proto jsem byl ve Slavkově právem (s dobrým důvodem) zajat a vsazen do žaláře (šatlavy), a z tohoto vězení jsem byl na základě přímluvy mnoha počestných a dobrých mužů tímto níže psaným zpečetěným listem propuštěn a zproštěn –
tehdy jsem já, výše jmenovaný Hans Steffan, z onoho vězení, v němž jsem ve Slavkově po zásluze (právem) ležel, z výše uvedené svobodné dobré vůle propuštěn, a vědomě jsem při své věrnosti a cti slíbil a tělesnou přísahou při Bohu a všech svatých přísahal, že tohoto svého po právu zaviněného uvěznění […], a že se kvůli němu ani kvůli osobám při tom zúčastněným
ani sám, ani nikým jiným ze své strany, vůči jmenovanému svému milostivému pánu, ani vůči soudu (vrchnosti) slavkovskému, ani vůči všem těm, totiž poddaným Jeho Milosti, chudým lidem, příbuzným nebo těm, kdo jsou pod jeho ochranou, nebudu domáhat žádného práva [k odplatě], ani vůči všem těm, kdo na onom uvěznění měli vinu, radu a pomoc; že na to také nikdy nebudu pomýšlet, mstít to, [nic] měnit, pomlouvat, usilovat o [odplatu] ani zjednávat, ani se to snažit pomstít právem, duchovním ani světským.
Kdybych však proti tomu něco podnikl, žaloval, zamýšlel nebo zavdal příčinu, aby se [tak] stalo – čehož mě Bůh ostříhej – pak mám být pro takový zločin sám za sebe pokládán za člověka bezprávného, věrolomného a beze cti a zločince, propadlého na všechna práva svým tělem i životem, a mám být spíše za mrtvého než za živého považován; a [pak má být] s mým tělem i životem naloženo, jak právo žádá, bez svobodné volby a bez milosti jakékoli svobody (výsady), souzen podle práva, duchovního i světského. To vše, jak je zde zaznamenáno, jsem s rozmyslem a vědomě slíbil a přislíbil, [stvrzuji] též výše dotčenou povinností, při níž je vše pravdivé, a k tomu mi dopomáhej Bůh – bez jakékoli námitky, omylu, výmluvy a
[odporu]. K opravdovému dosvědčení jsem já, výše jmenovaný Hans Steffan z Lobensteinu, srdečně požádal urozeného a ctihodného Lenharta Pfistera a počestného a moudrého Bastiana Hutzelmana, aby přitiskli své pečeti na tento můj zpečetěný list, avšak bez škody jim a jejich pečetím. Dáno ve Slavkově ve středu po neděli Judica léta Páně [tisícího pětistého] dvacátého šestého [= 1526].
[Následují dvě přitištěné voskové pečeti.]
[Rubopis / dorsální poznámka:] Urfeda Hanse Steffana z Lobensteinu. [Archivní číslo:] 3.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Urfehde des Hans Steffan von Lobenstein, ausgestellt zu Schlackenwald (Horní Slavkov) am Mittwoch nach Judica (14. März) 1526.
Ich Hanns Steffann vom Lobenstein bekenne in diesem offenen verfes[s]ten Brief: Nachdem ich mich [in] eine[r] sträfliche[n], übel verschuldete[n] Handlung an de[m] wohlgeborenen Herrn, Herrn Hansen, Pfleger [Burggrafen] [?], Herrn vom Lobenstein, [in Diensten?] der römischen kaiserlichen Majestät und der Kron[e] zu Böhmen [Land]rich[ter] [?], [als] Hauptmann und Hofmarschalk, [vergangen habe und] derhalben zu Schlackenwald wohl verschuldet [= mit gutem Grund] gefangen [genommen] und in die Frohnfeste [Gefängnis] gelegt worden bin, in welche[r] Gefängnis ich durch viel ehrlicher [Leute] und guter Männer [Fürbitte] auf diese nachfolgende vorf[a]ste Brief[e] entledigt und [los] gezählt [= losgesprochen] worden, [zu der] Zeit [bin] der[h]alben ich obgemelter Hanns Steffann [aus] solche[r] Gefängnis, darin ich wohl verschuldet zu Schlackenwald gelegen, [von] de[m] obgenanten frei[en] gute[m] Willen [entlassen, und] wissentlich [bei] meinen treuen und Ehren angelobt und [zu] einem gelehrten [= leiblichen] Eid bei Gott und allen Heiligen geschworen, daß ich diese[r] meine[r] wohlverschuldeten Gefangenschaft […], und [will] mich darum und [die] dabei beygenossen [?] [Personen]
[weder] durch mich oder jemand anders von meinetwegen, gegen den genanten meinem gnädigen Herrn, [noch das] Gericht zu Schlackenwald, nach allen denen, [auch] seine[r] Gnaden Untertan[en], arme[n] Leuten, Verwanten [Verwandten] oder in seiner Versprechung [= seinem Schutz], [k]ein Recht [?] [nehmen], [auch nicht an] allen denen, die an solcher Gefängnis [Schuld], Rat und Hilfe dazu gehabt haben, in auch nimmermehr gedenken, äffern [= ahnden], andern [= ändern], nachreden, nach[zu] streben, verschaffen, weder mit Recht, [geistlichem] oder weltlichem Recht, [zu] rächen.
Wäre [es] aber, [daß] ich etwas hierwider fürnehme, klagte oder gedächte oder verursachte, [daß es] geschähe – davor mich Gott behüten wolle – alsdann soll ich [aus] solchem Verbrechen für mich als [ein] rechtloser, treuloser, erloser [= ehrloser] Mann und übeltäter[?] an alle Recht mein Leib und Leben [verwirkt haben und] größer [= eher] vor tot denn lebend geachtet werden, [und] dann mich gegen mein[en] Leib und Leben, als dann nach Recht stehet [= dem Recht gemäß], [ergeben?] nach [keiner] freien Wahl [oder] keiner Freiheit Gnad[e], gericht[et] nach Recht, geistlich [oder] weltlich. Wenn ich mich [in] dieses alles, [wie] hier innen verzeichnet, und [es] mit Bedacht wissentlich gelobt und versprochen, auch obenberührter [Pflicht], [bei] der alle[s] wahr [ist], und Gott zu helfen, ohne alle Eintragung [= Einrede], Irrung, Entschuldigung und
[Widerrede, der zu wahrer] Urkund habe ich vorgenanter Hanns Steffann von Lobenstein den Edlen und ehrenfesten Lenhart Pfister und den Erbarn und weisen Bastian Hutzelman[n] um ihre Insigel an diesen meinen vorf[a]sten [Brief] zu drücken mit Herzen [= herzlichem] Fleiß erbeten, doch ihnen und ihren Insigel ohne Schaden. Gegeben zu Schlackenwald am Mittwoch nach Judica anno domini [fünfzehnhundert] C XXvj [= 1526] der [vergangen] Jahr[zahl].
[Es folgen zwei aufgedrückte Wachssiegel.]
[Rückseite/Dorsalvermerk:] Urfehd Hanns[en] Steffanns vom Lobenst[ein]. [Archivnummer:] 3.
Listina města Horní Slavkov č. 34
Erhard Weidl z Waidhausu přísahá po svém propuštění z vězení v Horním Slavkově, že opustí Čechy a Janu Pluhovi z Rabštejna, jeho poddaným a soudcům v Horním Slavkově se nebude mstít.
Datace: 18.04.1526
Listina z roku 1526, v níž Erhart Wÿdel z Wadhausen potvrzuje a stvrzuje darování (odevzdání) svého dobře zasloužilého příjmu (úroků, plateb) v Horním Slavkově (Schlackenwaldu) ve prospěch urozeného pána Hanse, patrně z Tadensteinu nebo z Plavna, tehdejšího královského úředníka a zástupce Koruny české, a zavazuje se, že proti tomuto darování a jeho dědickým důsledkům nikdy nevystoupí. Text je bohužel z velké části poškozen (skenované pruhy s mnoha nečitelnými místy), takže řada podrobností zůstává nejistá nebo zcela chybí. Listinu zpečetili na žádost Erharta Wÿdela vladykové Burkhart Lehart a Hans Eberger, vydána byla roku 1526.
Strana 1
Já, Erhart Wÿdel z Wadhausen, se tímto otevřeným listem (listinou) přiznávám a vyznávám: Poté co jsem měl v Horním Slavkově (Schlackenwaldu) jistý majetek či nárok a nejprve jsem to vzal v úvahu, rozhodl jsem se – pokud jde o to, co v Horním Slavkově [náleží] – jednat podle práva. Další podrobnosti tohoto ujednání se na poškozeném místě listiny nedochovaly.
Nacházím se totiž v poddanském poměru k urozenému pánu, panu Hansovi (jméno rodu je poškozeno, patrně z Tadensteinu, nebo z Plavna), který byl v té době královským [úředníkem] a zástupcem Koruny české ohledně těchto lén, dědičných práv a manství. Jde o dobře zasloužený příjem (úroky, platy) v Horním Slavkově, jenž byl vložen do svobodné tvrze či pevnosti, a týká se i mého těla a života. Toto darování činím prostřednictvím [zmíněného] pána a se svobodou nakládat se stavbou (blíže nečitelné) ve prospěch následujících dědických podílů a [dalšího] dědictví, přičemž se to týká i mého těla a života.
Proto já, výše jmenovaný Erhart Wÿdel, tento darovaný a dobře zasloužený příjem v Horním Slavkově ze své vlastní svobodné a dobré vůle a s plným vědomím [odevzdávám] a slavnostně jsem přislíbil. Přísahal jsem též slíbenou přísahu Bohu a všem svatým, že tento svůj dobře zasloužený dar a vše, co mi bylo za něj a v souvislosti s ním dáno, nikdy sám ani prostřednictvím kohokoli jiného jménem svým nezpochybním ani neobrátím proti jmenovanému svému milostivému pánu, a to ani skrze nejmenšího poddaného v Horním Slavkově. To vše platí podle toho, jaké služby Jeho Milost stvrdila, respektive v čem [se nachází] moc Jeho Milosti – zbytek této pasáže je na skenu nečitelný.
Strana 2
(Pokračování je značně poškozeno.) Podle všeho, co [smí] být darováno, se toto darování netýká žádných [dalších] dědiců, kteří by sami neměli žádné dědice ani jinak nikomu k duchovním účelům [majetek] neopatřili ani nepovolili – tak, jak se to podle mého rodu má dít k jeho prospěchu. Chci také, jak výše uvedeno, [zachovat postavení] pána.
Následuje hustá, obsahově se opakující zřekací a potvrzovací formule: slib a toto pořízení pevně a neporušitelně dodržovat, nikdy proti nim nemluvit ani nejednat, ať už právem duchovním, nebo světským.
Dále se praví, že [zůstávám] navěky věrný Koruně české a nikdy proti tomu nedopustím [odchýlení]. Kdybych se však přesto v budoucnu (ohledně statků Jeho Milosti, nebo věrnosti Koruně české) choval jinak, nechci podniknout nic jiného, žádné žaloby ani soudní kroky, ani nic podobného nepřipustit – k tomu ať mi dopomáhá Bůh, aby mě před tím ochránil.
Pokud by k tomu přesto došlo, má se se mnou naložit podle práva – tento úsek je na scanu velmi poškozen a nedá se spolehlivě přeložit; hovoří se v něm o mém těle a životě „před smrtí“ a o tom, že mi po této události nemá zůstat žádná svoboda ani milost, ať už duchovní, nebo jiná. Přesto (dle dalšího nejasného místa) mohu vše dosavadní [uznat] a prosit o milost a odpuštění.
Při výše zmíněné povinnosti slibuji toto vše zachovávat jako pravé, pevné a stálé, bez jakékoli omluvy či odvolání, tak jak se to obecně [činí].
Na pravé svědectví tohoto všeho jsem já, výše jmenovaný Erhart Wÿdel, požádal urozené a statečné vladyky Burkharta Leharta a Hanse Ebergera, aby k tomuto listu přivěsili své pečeti. Dáno (místo neuvedeno/nečitelné) léta 1526.
Dorzální poznámka (strana 3)
Na zadní straně listiny je stručná poznámka: „Erhart Wÿdel [z Wad]hausen…“ – zbytek nápisu je nečitelný.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Darovací a zřekací listina Erharta Wÿdela z Wad[h]ausen, 1526. Schlackenwald = Horní Slavkov. Čteno z oříznutých pruhů skenu; nejistá místa označena [?], hustá opakující se právní formule zkrácena.]
(Strana 1)
Já, Erhart Wÿdel z Wad[h]ausen[?], vyznávám
tímto otevřeným listem (pořízením): Poté co jsem
to v Horním Slavkově [měl?] a maje to nejprve na zřeteli,
co se v Horním Slavkově [...], chci podle práva
[...] [...] a [...] a
[...] a podle [úmyslu?] jsem v [moci/poddanství?]
urozeného pána, pana Hanse [...],
pána z [Tadensteinu? / z Plavna?], toho času královského
[...mistra?] a koruny České, [ohledně?] těchto
lén, [práv?] dědičných a [manství?], úroků (platů)
v Horním Slavkově dobře zaslouženého příjmu,
jenž byl vložen do svobodné tvrze/pevnosti, a
co se týče mého těla a života[?], kteréžto
darování činím skrze [...] pána a
svobodu [stavební?] na tyto následující
podíly dědické a [...]dědictví, a co se mého těla
a života týče, se stalo. Proto
já, výše jmenovaný Erhart Wÿdel, tento darovaný[?]
dobře zasloužený [příjem] v Horním Slavkově
ze své vlastní svobodné dobré vůle
a vědomí, [...] jsem přislíbil
a slíbenou [přísahu?] k Bohu a všem[?]
svatým přísahal, že tento svůj dobře
zasloužený dar a vše, co mi za to a v něm
bylo dáno, [...] skrze sebe ani
skrze nikoho jiného svým jménem proti
jmenovanému svému milostivému pánu, ani skrze
nejmenšího[?] v Horním Slavkově. Podle toho všeho,
co Jeho Milost stvrzené služby[?]
nebo v [moci?] Jeho Milosti [...]
(Strana 2)
[...] [nárok?]. Podle všeho toho, co [...]
[...] darováno býti může a [...]
žádným dědicům, jenž rovněž žádné
dědice jinak ani nikomu k [duchovním?]
neopatří ani nepovolí, jak mi podle mého
[...] rodu k blahu [...] má, a
chci také, jak výše uvedeno, [...] [pána?]
[…hustá, významově shodná opakující se zřekací a potvrzovací formule: ono pořízení a slib pevně a neporušitelně zachovat, nikdy proti němu nemluvit ani nejednat, ani právem duchovním, ani světským…]
[…] koruně České [věrný?]
navěky ponechat a nikdy proti tomu[?]
[...] nedopustit. Kdybych však po tom[?]
[...] statků Jeho Milosti [...] anebo v
[...] koruny České [věrnost?] a jinak[?]
[...] nic jiného nepodnikl, žaloby ani soudní jednání[?]
ani [...] věci nepřipustil, [...] nechť mě Bůh
chrání. Pakliže však, tu má a [...]
[...] ke mně jako [...] [...] [...]
[...] muž a [...], a všechna práva
mé tělo a život [...], před smrtí, neboť
[...] ani mi mé
tělo a život pak nikoli [...]
ani nesvobodný být nemá, žádná svoboda, milost duchovní
ani [...] duchovní, podle žádného [...] mohu
toho všeho až [doposud?] [...] a
[...] milosti a odpouštím, rovněž
při výše uvedené [povinnosti?] toto vše pravé, pevné
a stálé zachovat. A toho všeho [...] vší [...]
omluvy a [...] obecně
[...] aby se stalo. K tomu na pravé svědectví
jsem já, výše jmenovaný Erhart Wÿdel, [požádal]
urozené a statečné (vladyky) Burkharta[?] Leharta[?] a
Hanse Ebergera[?] a jejich pečeti
[k tomuto listu přivěsil]. [Dáno … léta 1526.]
(Dorzální poznámka, strana 3)
Erhart Wÿd[el] [...] hausen [...]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Schenkungs- und Verzichtbrief des Erhart Wÿdel von Wad[h]ausen, 1526. Schlackenwald = Horní Slavkov. Lesung nach beschnittenen Scan-Streifen; unsichere Stellen mit [?] bezeichnet, dichte wiederkehrende Rechtsformeln gekürzt.]
(Seite 1)
Ich Erhartt Wÿdel von Wad[h]ausen [?] bekenne
jnn diesem offen vesthede[?]-brieff: Nach dem ich
das[?] zu Schlackenwald [habe?] und das Erst angesehen,
so zu Schlackenwald [...] will ich der rechte[n]
[...] daden[?] [...] und [...] und
[...]che[?] [...] und [d]ainung[?] [...] bin ich in[?]
des wolgebornen Herrn, Herrn Hannßen geschloß[?] /
Herrn von [Tadenstein? / Plauen?], [der zeit?] khünigklicher
[...]meyster und der Cron zu Behmen [...] dieser
Lehen, Herkomen und [Lehenschafft? / Mannschafft?], Zinße
zu Schlackenwald wolverdiente Einkomen[?]
und in die freÿ feste geleget worde, und
[das?] meine[n] Leib und Leben betreffende[?] [hat?], welicher
Geschenkhung ich durch [...] Herrn und zimmer[?]-
freÿheit auff diese Nachfolgende [vesthede?] /
Erbtheÿle und Lob[?]-Erbe und meines Leibes
und Lebens geschicht[?] worden hin. Darhalb
ich obgenanter Erhartt Wÿdell solche[?] geschenkt[e]
[wol]verdiente [Einkommen] zu Schlackenwald
[mit?] [...] eigenem freÿen guten willen
und wißen, mir [keinen?] und ver angelobt[?]
und einen gelobten [Eid?] zu Got und allen[?]
Heiligen [ge]schworen, das ich diese meine wol-
verdiente[?] Geschenke und was mir darumb und
darÿn gegeben[?] ist [...] durch mich oder
jmandes anders von meinetwegen wegen[?] gegen
dem genanten[?] meinem gnedigen Herrn durch
den geringsten[?] zu Schlackenwald. Nach allen
diesen, die seine[r] gnaden bestetten Dienste[?]
oder in seiner gnaden [...]
(Seite 2)
[...]sprechung[?] hin. Nach allen denen der am [...]
[...]licht geschenckt[?] werden mag und [...]
zu [keinen?] Erben, der auch [keine?]
Erben anders ader keinen Nach zu [geistlichen?]
verschaffen ader vergünstigen [werde], wie mir Nach mein[em]
[...]er Geschlecht nach wolfart[s] [...] soll, und
will ich auch [als] obgenant [...] [Herrn?]
[…dichte, sinngleich wiederkehrende Verzicht- und Bestätigungsformel: vesthede und gelübde fest und unverbrüchlich zu halten, niemals dagegen zu reden oder zu handeln, weder durch geistliches noch weltliches Recht…]
[…] der Crone zu Behmen [getreuen?]
ewiglich lassen und nimmermehr darauff[?]
[...] lassen. Wir ich aber Nach diß[?]
[...] seiner gnaden gueter [...] oder in
[...] der Crone zu Behmen [getreuen?] und ader[?]
[...] kein Anderes fürnemen, Clagen ader gedingte[?]
ader [...]sachen zu lassen, [...] mich Got
[ver]hüeten wolle. Aber dann soll und [...]
[...] zu mir als [...] [...] [...]
[...] mann und [...], und alle recht[e]
mein Leib und Leben Höhe, vor tod, denn
[Lebens?] [...] weder mir mein[en]
Leib und Lebend als denn Nicht [...]
Nach freÿen soll, keinerleÿ freÿheit gnad geist[lich]
Nach [...] geistlich, Nach welich[em] [...] mag ich
mich des alles bis Anden [...] und
[...] [...] gnad und verzeih, auch
bey obgemelter [Pflicht?] dis alles war, vest[?]
und stet zuhalden. Und des alles [...] aller [...] [...]
Entschuldigung und wider[...] gemeinlich[?]
[...] geschehe[n]. Des zu warer Urkund
hab ich vorgenanter Erhartt Wÿdell die
Edlen und Vesten Burckhart[?] Lehart[?] und
Hannßen Eberger[?] [gebeten] und ir Insigel
[an diesen brieff gehängt]. [Geben … im Jahr 1526.]
(Rückvermerk, Seite 3)
Erhart Wÿd[el] [...] hausen [...]