Mincovna na stříbro a mokré stoupové dílo
Stránka popisuje počátky dolování ve Slavkově kolem roku 1525 – zřízení mincovny na stříbro, která musela být kvůli nedostatku rudy záhy zrušena, a založení stoupového díla Johanna Püchnera na drcení cínové rudy. Zmiňuje také těžké a zdraví škodlivé podmínky práce tehdejších havířů.
Stříbrný důl měl ve Slavkově velký význam, a proto zde byla roku 1525 zřízena mincovna na stříbro. Po čase se ale kvůli příliš úzkému vyrubávání žil ve stříbrném dolu od ražby mincí muselo upustit.
Téhož roku 1525 zřídil Johann Püchner mokré stoupové dílo (tzv. Pochwerk), které sloužilo k drcení cínové rudy (Zwitter) ve vodě. Dosavadní namáhavá ruční manipulace s horninou byla totiž velmi nákladná a pro získávání cínu nevýhodná. Tehdejší havíři pracovali v nesmírně nebezpečných podmínkách ve výhních a štolách – často nazí, v dusném horku a ve špatném ovzduší, což jim ničilo zdraví i život.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Stříbrný důl byl ve Slavkově velmi důležitý a roku 1525 zde byla zřízena mincovna na stříbro; po čase se však kvůli příliš úzkému vytěžení žil ve vyrubávkách stříbrného dolu muselo od ražby opět upustit.
Téhož roku 1525 zřídil Johann Püchner mokré stoupové dílo (Pochwerk), aby drtil cínovou rudu (Zwitter) ve vodě, neboť dosavadní namáhavá ruční manipulace s horninou byla velmi nákladná a pro získávání cínu nevýhodná. Tehdejší havíři vykonávali za nesmírně nebezpečných podmínek práce ve výhních a štolách, často nazí v dusném horku a ve špatném povětří, jež jim ničilo zdraví i život.
Listina města Horní Slavkov č. 26
Jan Geyer, nazývaný Kolreutter, přísahá po svém propuštění z vězení v Horním Slavkově Janu Pluhovi z Rabštejna, jeho poddaným a soudcům v Horním Slavkově, že se nebude mstít.
Datace: 01.01.1525
Listina zachycuje odpřísáhlý slib (tzv. urfehdu) Hanse Geyera řečeného Kolreuter, který byl pro své provinění vězněn na hradě pana Hanse Pfluga z Rabštejna ve Slavkově a poté byl z milosti vrchnosti propuštěn. Ve svém prohlášení se zavazuje, že se za své uvěznění nebude nikterak mstít ani se domáhat práva – ani soudní, ani jinou cestou – vůči slavkovské vrchnosti či komukoli, kdo se na jeho věznění podílel. Listina obsahuje obvyklou dobovou zříkací formuli, jíž se vězeň vzdává všech nároků a opravných prostředků.
Já, Hans Geyer, řečený Kolreuter, tímto svým otevřeným listem – reversem – veřejně vyznávám a stvrzuji následující.
Provinil jsem se závažným jednáním, a proto jsem se dostal do vězení urozeného pána, pana Hanse Pfluga, pána z Rabštejna, jenž je zároveň služebníkem královské Milosti a Koruny české a působí ve Slavkově patrně jako hejtman a dvorský maršálek. Byl jsem tedy držen v žaláři. Díky milosti a přízni své vrchnosti jsem však byl posléze z tohoto vězení propuštěn.
Proto já, výše jmenovaný Hans Geyer řečený Kolreuter, ohledně onoho vězení, do něhož jsem byl pro své provinění uvržen ve Slavkově, z vlastní svobodné a dobré vůle slavnostně slibuji a přísahám při Bohu a všech svatých toto: za své zaviněné věznění a za vše, co se mi v něm a v souvislosti s ním přihodilo, se nebudu – ani já sám, ani nikdo jiný mým jménem – nijak mstít vůči slavkovské vrchnosti, ani jinak se zlým úmyslem jednat proti nim, a to žádnou cestou, ať už právem duchovním, nebo světským.
Dále následuje obvyklá zříkací (urfehdní) formule: vzdávám se všech práv, výmluv, milostí a opravných prostředků, duchovních i světských, jichž bych se jinak mohl dovolávat.
Toto vše na sebe vědomě, dobrovolně a poctivě beru a zavazuji se, že vše výše uvedené budu věrně a pevně dodržovat, beze vší lsti, úskoku či odporu.
Na pravé stvrzení toho vše výše jmenovaný Hans Geyer, řečený Kolreuter, [stvrzuje svou pečetí/podpisem – závěr listiny je poškozen].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Hans Geyer, řečený Kolreuter, vyznávám a stvrzuji touto svou otevřenou listinou (reversem), že poté, co jsem se kvůli svému zaviněnému závažnému jednání dostal do vězení urozeného pána, pana Hanse Pfluga, pána z Rabštejna (Rabenstein), rovněž služebníka královské Milosti a Koruny české, [hejtmana a dvorského maršálka?] ve Slavkově (Schlackenwald), a byl jsem držen v žaláři, z kteréhožto vězení jsem byl díky milosti a přízni své vrchnosti následně propuštěn –
z toho důvodu jsem já, výše jmenovaný Hans Geyer řečený Kolreuter, ohledně onoho vězení, do něhož jsem byl pro své provinění uvržen ve Slavkově, z vlastní svobodné a dobré vůle věrně a poctivě slíbil a složil přísahu k Bohu a všem svatým, že na toto své zaviněné věznění a na to, co se mi v něm stalo, ani já, ani nikdo jiný mým jménem nebudu hledět se zlým úmyslem vůči vrchnosti slavkovské, ani vůči těm, kdo se na mém věznění podíleli – a to ani soudně, právem duchovním nebo světským.
[… dále obvyklá zříkací (urfehdní) formule: vzdávám se všech práv, svobod, milostí a opravných prostředků, duchovních i světských …] neboť se toho všeho vědomě, dobrovolně a poctivě vzdávám, pod výše uvedeným závazkem vše pevně a stále dodržovat, věrně, beze vší lsti a bez jakýchkoli výmluv a odporu. Na pravé stvrzení toho jsem já, výše jmenovaný [Hans Geyer řečený Kolreuter, …].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Hanns Geyer Kolreuter genant, urkund vnnd bekenn mit dieser meiner offnen vrkhundt [Reuers], Nach dem ich in des wolgebornen herrn, herrn Hannsen Pflugs herrn vom Rabenstein, auch [der] kunigclichen Maiestat vnnd der Cron zu Beham Diener, [Pfleger?] [...] hauptman vnnd hofmarschalck [Beheim?] zu Schlackenwald, vmb mein verschuldte herrliche handlung in gefenknus kummen vnnd in Steibstock [?] verwart bin gewesen, Solcher gefenknus vnnd Steibstock [?] ich durch meiner herrschaft [...] freyheit, gunst [...] auch nachfolgent [...] vnnd loß gezelt worden,
Bin ich derhalben ich obgenanter Hanns Geyer Kolreuter genant solche gefenknus, darinn ich verschuldt gelegt [?] hin zu Schlackenwald, aus eigenem freyen gutem willen, Mir treuer vnnd ehrlich angelobt vnnd einen geliebten Aydt zu Gott vnnd allen heyligen geschworen, das ich dieße mein wolverschuldte gefenknus, vnnd was mir darinn vnnd darob geschehen ist, weder durch mich oder jemands anders von meinet wegen gegen dem gemeinen [nutzen?] [...] der herrschaft zu Schlackenwald, [...] in arck nimer gedenken [?], weder mit Recht, gaistlich oder weltlich.
[… následuje obvyklá vzdávací (Urfehde) formule: zříká se všech práv, výmluv a opravných prostředků, duchovních i světských, pod přísahou k Bohu …] wann ich mich des alles thuen vergich vnd zeih wißentlich, gut vnnd redlich, bey obgemelter pflicht, das alles stet vnnd vest zu halten, Treulich, ahn alle einich Argk[listigkeit?] vnnd waideredt. Des zu warem bekenntnus hab ich volgemelter [Hanns Geyer Kolreuter genant …].
Listina města Horní Slavkov č. 30
Ambrož Walter, krejčí, který se provinil účastí na povstání horníků 21. a 22. května tohoto roku v Horním Slavkově proti Janu Pluhovi z Rabštejna, přísahá po svém propuštění z vězení v Horním Slavkově, že opustí se svojí rodinou Čechy a Janu Pluhovi z Rabštejna, jeho bratrům, jeho poddaným a hejtmanovi, purkmistrovi, rychtáři, radě a obci města Horního Slavkova se nebude mstít.
Datace: 03.11.1525
Krejčí Brosius (Ambrož) Walther z Horního Slavkova vydává roku [15]25 tzv. urfedu (revers slibující smír) poté, co se zapojil do selského povstání a tím porušil přísahu věrnosti svému pánu Hansi Pflugovi z Rabštejna. Na přímluvu šlechty a přátel mu byl odpuštěn trest na těle a Walther se výměnou zavazuje odejít se ženou a dětmi ze slavkovského území, nikdy se nemstít a zůstat svému pánovi a obci věrný.
Já, Brosius (Ambrož) Walther, krejčí, vydávám tento otevřený list – takzvanou urfedu, tedy slib smíru – aby byl každému, komu bude předčítán nebo kdo jej uslyší či přečte, znám.
Zavázal jsem se kdysi přísahou a slibem věrnosti a cti urozenému pánu Janu (Hansi) Pflugovi z Rabštejna, hejtmanovi německých lén Jeho Královské Milosti a Koruny české a dvornímu maršálkovi, jak se to sluší na počestného poddaného vůči jeho pánu. Během nedávného selského povstání jsem se však ve Slavkově (Schlackenwaldu) – patrně jako poutník – v neděli a v pondělí kolem svátku Nanebevstoupení připojil k povstalcům. Tím jsem svou přísahu a povinnost nedodržel a stal se vůči Jeho Milosti zpronevěřilým, věrolomným, bezectným a odpadlým, za což bych si zasloužil přísný trest na těle.
Na přímluvu počestných lidí ze šlechty i jiných pánů a dobrých příznivců mi však výše jmenovaný pan Jan Pflug tento zasloužený trest prominul. Za to jsem Jeho Milosti vděčný a chci mu být vděčný napořád.
Proto jsem nyní znovu, se dvěma zdviženými prsty, přísahal Bohu a všem svatým a v tomto listu se zavázal svou věrností a ctí, že se svou ženou a dětmi ihned, v den vydání tohoto listu, odejdu a natrvalo se vystěhuji ze slavkovského území, a že se bez vůle a vědomí výše zmíněného pana Jana Pfluga již nikdy nedám najít ani přistihnout v jeho panství.
Já, výše jmenovaný Brosius Walther, krejčí, dále slibuji za sebe i své dědice, při výše uvedené přísaze, věrnosti a cti, že trest na těle a vše, co mě v souvislosti s ním potkalo, nikdy – ani sám, ani skrze nikoho jiného mým jménem – nebudu nikomu připomínat, mstít se za to ani se komukoli odplácet, ať už slovem, skutkem nebo jakýmkoli jednáním, ať po právu nebo bez práva, ať cestou duchovní nebo světskou. Týká se to jmenovaného pana Jana Pfluga i jeho Milosti, dále hejtmana, purkmistra, rychtáře, rady a obce Slavkova a všech dalších poddaných, zemí, lidí a příbuzných Jeho Milosti, i všech, kdo k Jeho Milosti náležejí a jsou v jeho přízni, a rovněž všech, kdo se svou radou, pomocí nebo souhlasem podíleli na mém uvěznění a na tom, co mě v něm potkalo. Nikoho k takovému jednání ani nenavedu, ani je nepodpořím, ani nedopustím.
Naopak se zavazuji, že napříště – kromě záležitosti tohoto svého uvěznění – budu poddané, chudé lidi, příbuzné, země, lid a statky Jeho Milosti chránit a podporovat a být jim k dobru; chci jim být nápomocen službou, pomocí, přátelsky a po právu a být jim k dispozici kdykoli to bude potřeba.
Dále se v listu (na pravém okraji poškozeném a částečně nečitelném) zavazuji, že se nenechám svést k žádnému nebezpečnému nebo protiprávnímu jednání a že proti tomuto svému čestnému slibu nijak nevystoupím. Pokud bych tuto urfedu přesto nedodržel, měl bych být pokládán za věrolomného a bezectného, zbaveného veškeré cti, a nikdo by pak nebyl povinen chránit můj život ani čest, ani mi jakkoli pomáhat – tak jak se zavazuji a neodvolatelně stvrzuji.
Na závěr jsem požádal (jména na pravém okraji listiny jsou oříznuta a nedochovala se celá) urozené pány, mimo jiné patrně jistého Hanse Eheymera, aby z této příčiny přivěsili své pečeti k tomuto listu – aniž by tím jim nebo jejich dědicům vznikla jakákoli újma.
Dáno u pánů ve Slavkově (Schlackenwaldu), na svátek (přesné datum se nedochovalo), léta patnáctistého dvacátého pátého [1525].
Rubová strana listiny je prázdná, jen s vzhůru nohama psanou adresní poznámkou a přitisknutou pečetí, které již nejsou čitelné.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Pozn. vlevo nahoře pozdější rukou: „22", resp. „1.5".]
Já, Brosius (Ambrož) Walther, krejčí, vyznávám tímto otevřeným listem urфеdním [listem o smíru], jenž bude každému předčítán nebo slyšen a čten:
Poté co jsem urozenému pánu, panu Janovi Pflugovi (Hansi Pflugovi), pánu z Rabštejna, rovněž rozenému[?], hejtmanu německých lén[?] Římské [královské] Milosti a Koruny české a dvornímu maršálkovi — jak jest počestný člověk po právu a z poslušnosti svému pánu povinen — přísahal a při své věrnosti a cti slíbil [poslušnost], a poté co jsem se při nedávném selském povstání jako poutník[?] ve Slavkově [Schlackenwald], totiž v neděli a v pondělí o [svátku Nanebevstoupení?] [...] připojil [k povstalcům], rozběhl se a nedodržel svou přísahu a povinnost, nýbrž stal jsem se vůči Jeho Milosti zpronevěřilým, věrolomným, bezectným a odpadlým, čímž jsem si zasloužil [těžší] trest na těle:
avšak na přímluvu počestných ze šlechty i jiných pánů a dobrých příznivců mi výše jmenovaný [...] pan Jan Pflug zaslouženého trestu na těle prominul, začež jsem Jeho Milosti vděčen a vždy vděčen být povinen chci.
Nato jsem Bohu [...] tělesnou[?] [přísahu] Bohu a všem svatým se dvěma zdviženými prsty v tomto urfedním listu přísahal a [zavázal] svou věrnost a čest: že se svou ženou a dětmi ihned [...], v den vydání tohoto listu, ze [slavkovského území] [...] odejdu a odtáhnu pryč, a že se za svou osobu bez vůle a vědomí výše zmíněného [...] pana Jana Pfluga atd. v [území] Jeho Milosti [...] nedám nalézt ani přistihnout.
Rovněž já, výše jmenovaný Brosius Walther, krejčí, slibuji za sebe i své dědice pod výše uvedenými přísežnými závazky, věrností a ctí, že tento svůj zasloužený trest na těle a vše, co mě potkalo, stalo se [mi] a bylo mi vyměřeno, ani sám, ani skrze nikoho jiného svým jménem — vůči jmenovanému [...] Jeho Milosti, ani vůči hejtmanu, purkmistru, rychtáři, radě a obci slavkovské [zu Schlackenwalt] a všem ostatním poddaným, zemím, lidem a příbuzným Jeho Milosti, ani vůči těm, kdo k Jeho Milosti náležejí a ve cti stojí, ani vůči nikomu z těch, kdo k mému uvěznění a k tomu, co mě v něm potkalo a stalo se, radou, pomocí či podezřením [souhlasem] přispěli — ve zlém, ani slovem, ani skutkem, ani činem nikdy nebudu připomínat, mstít se ani odplácet, ani svým jménem nikoho k tomu [nenavedu], nepodniknu to ani toho nedopustím, ať už po právu či bez práva, duchovně či světsky.
Naopak chci napříště — vyjma tohoto svého věznění a toho, co mě [potkalo] a stalo se [...] — poddané, chudé lidi a příbuzné, země, lid a statky jmenovaného [...] Jeho Milosti chránit, podporovat a k dobrému jim být[?]; a to nikoli jinak než službou, pomocí, přátelsky a po právu, a kdykoli k tomu být po právu k dispozici.
[Pravý sloupec, na pravém okraji oříznut — pokračování formule zřeknutí a trestní klauzule; smyslem:]
[... a že se] nedám [svést] k nebezpečnému jednání a [jednání] proti právu, a že proti tomuto svému čestnému slibu a předsevzetí nijak nebudu jednat. A pokud bych tuto urfedu nedodržel, [pak ať jsem] věrolomný, bezectný [...], zbavený vší cti, a [ať se sluší mě] zaživa pohřbít, [a nikdo ať není povinen] můj život a čest chránit ani [mi] pomáhat [...] když bych se [...] této přítomné urfedy [...] zprostil [...] té povinnosti; toto vše [jsem slíbil(?)] a [že to] neodvolám [...] neodvolatelně dosvědčuji.
[Stvrzení / svědci, jména na pravém okraji oříznuta:] Poprosil jsem [...] urozené [...] Hanse Eheymera[?] z [...] a [...] z [...], aby z této příčiny [přivěsili své pečeti k tomuto listu]; avšak [jim i jejich dědicům bez újmy].
[Datace, na pravém okraji oříznuta:] Dáno [...] [u] pánů ve Slavkově [Schlackenwald] [...] [na svátek …] [v roce] pat[náct set] [a dvacet pět — 1525].
[Rubová strana (verso): prázdná až na kopfstehend (vzhůru nohama) psanou adresní/hřbetní poznámku a přitištěnou pečeť; nečitelné.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Vermerk oben links von späterer Hand: „22" bzw. „1.5"]
Ich Brosius Walther, Schneider, Bekenne mit disem gegenwertigen offen Vrfehds brief, der Idermenniglich vor[gelesen] oder gehört vnd gelesen wirt: Nach dem ich den wolgebornen Herrn, Herrn Hannßen Pflug, Herrn von Rabenstein, auch geboren[?] Ro[mischer] M[ajestä]t vnd Cron zu Behmen [...] Deutscher [Le]gen [= Lehen] Hauptman vnd Hofmarschalck — als ein fromer seinem Herrn von Rechts wegen vnd [aus] Gehorsamkeit zu thun schuldig ist — geschworen vnd bei [meinen] Treuen vnd bei [meinen] Ehren gelobt [hatte], [und] dar ich mich in dem iüngsten Aufstehen der Bauerschaft als Pilger[?] zu Schlackenwalt, so am Sontag vnd Montag der [Au]ffahrt[?] [...] sich begeben, verloffen, [und] mein Eid vnd Pflicht nicht gemäß gehalten, sondern an seinen Gnaden vngnedig, treulos, erlos vnd abfellig worden bin, dardurch ich ein [schwerere] Leibstraf verwürkt het:
Aber durch die Erbarn vom Adel vnd ander Herrn vnd guter Gönner Fürbitt hat mich der obgenant [...] herr Hanns Pflug mein wolverschuld[t] Leibstraf erlassen, des ich seinen Gnaden danck vnd allweg zu dancken schuldig sein will.
Hierauf hab ich Gott einen gelehrten[?] [...] leiblichen[?] [Eid] zu Gott vnd allen Heiligen mit zweien aufgereckten Fingern in dise[r] Vrfehd geschworen vnd die Treuen [und] Ehren entplöst[?]: Dar ich mit meinem Weib vnd Kindern als bald [...], an Dato diß Briefs, aus dem [Gebiet von] Schlackenwald [...] hinaus zu thun vnd hinweg zu ziehen, vnd vor meine Person ohn Willen vnd Wissen des obgemelten [...] herr Hannßen Pflug etc. [mich] auch seiner Gnaden [Gebiet] hinder[?] [...] nicht finden noch betreten lassen [will].
Auch [gelobe] ich obgenanter Brosius Walther, Schneider, vor mich [und] mein Erben bei obgenanten Eids Pflichten, Treuen vnd Ehren, dar ich diß meine wolverschulte Leibstraf vnd was mir den begegnet [und] geschehen vnd zugemessen ist, weder durch mich oder iemand ander von meinetwegen gegen den genanten [...] seiner Gnaden, [noch] dem Hauptman, Burgermeister, Richter, Rath vnd Gemein zu Schlackenwalt, vnd alle andere irer Gnaden Vnterthonen, Landen, Leuten vnd Verwanten, oder die, die zu irer Gnaden Verwandnus thun vnd Ehren sten, noch an allen die, [die] solichs meiner Gefängknus vnd was mir darin begegnet vnd geschehen, Verdacht, Rath vnd Hülf darzu gethon haben — in Argem, weder mit Worten, Werken noch Tatten — nimmermehr gedenken, eifern oder verehren [= rächen], noch von meinetwegen iemand zu thun [...], vorgehen oder vergünstigen, auch weder mit noch ohn Recht, geistlich noch weltlich, geschehen oder vorgenomen werde.
Sondern [will] ich hierfür außerhalb diser meiner Gefängknus vnd was mir da [begegnet] vnd geschehen [...] ir gemelt[en] [...] seiner Gnaden Vnterthonen, ar[men] Leuten vnd Verwanter Land, Leut vnd Güter zu beschützen, zu fördern oder zu Gutem komen[?] — das soll vnd will ich anders nit dan dienstlich, hilflich, freuntlich vnd mit dem Rechten darin sein, [zu] ieder Zeit gewarten schuldig erfunden [sein].
[Rechte Spalte, am rechten Rand abgeschnitten — Fortsetzung der Verzichtsformel und Strafklausel; sinngemäß:]
[… und mich] mit gefährlicher Handlung vnd Rechtens zu[wider …] nigern lassen, [und] hierwider disser meiner Ehren Gelübd vnd Vornemen [in] keinerlei Weg [zuwider tun will. Und ob ich diese Urfehd nicht halten] wölle, [so] vnd nicht [...] treulos, erlos [...] sein, an aller [Ehre] vnd Ehren verlor[en], [und sich gebühre, mich] lebendig zu graben [statt] mein Leib vnd Ehr zu schützen noch zu helfen [...] gnad, [...] wann ich mich der gegenwertiger Urf[ehd …] wegs, gered vnd [...] der Pflicht; diß alles [habe ich gelobt(?)] vnd [...] nicht zu widerrufen werde [...] vnd vnwider[ru]fbekundt.
[Corroboratio / Zeugen, Namen am rechten Rand abgeschnitten:] Hab ich gebeten den [...] der [...], die edlen [...] Hans Eheymer[?] von [...] vnd [...] von [...], dass diese [um] der Ursach a[...] [ihre Siegel an diesen Brief] gebeten [zu hängen]; doch [ihnen und ihren Erben ohne Schaden].
[Datierung, am rechten Rand abgeschnitten:] Geben [...] Herren zu Schlack[enwald] [...] [auf den …] heiligentag [...] [im Jahr ...] fün[fzehnhundert] [und fünfundzwanzig — 1525].
[Rückseite (Verso): leer bis auf eine kopfstehende Adress-/Rückenaufschrift und das aufgedrückte Siegel; nicht lesbar.]