Das Jahr 1520 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1520
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Stavební rozvoj města a cena cínu

Stránka se váže k roku 1520 a zmiňuje stavbu kostela a školy v Horním Slavkově, rozšíření domů na náměstí v Novém Městě a kostel sv. Anny s Bischofgrünem. Zmiňuje se také těžba a cena cínu.

K roku 1520 se váže stavba kostela a školy a rozšíření domů na náměstí v Novém Městě. Zmiňuje se kostel sv. Anny a Bischofgrün. Nynější fara byla původně bývalým zámkem; uvádí se rovněž nynější hřbitovní kostel. Tehdy se také zmiňuje cín, hornina a cena cínu.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

K roku 1520 se váže stavba kostela a školy, rozšíření domů na náměstí v Novém Městě, kostel sv. Anny a Bischofgrün. Nynější fara byla původně bývalým zámkem; uvádí se rovněž nynější hřbitovní kostel. Tehdy se také zmiňuje cín, hornina a cena cínu.

Farní kronika 1836–1943 · děkan František Pötschner / kaplan Carl Pfannagl Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Stránka kroniky líčí výstavbu Horního Slavkova kolem roku 1520 (kostel, škola, čtvrti Marktl/Tržiště, Neustadt/Nové Město a Anenská čtvrť) a výnosnost tamního cínového dolu, včetně zřízení mincovny v roce 1525. Většinu textu pak zabírá popis obtížné a nebezpečné práce horníků při dobývání cínové rudy pomocí ohně a následného vylamování žil.

V roce 1520 byl vystavěn nejen dnešní kostel a škola, nýbrž i velká část města — totiž dnešní Marktl (Tržiště) a Neustadt (Nové Město). Zároveň tehdy vznikly i domy na svaté Anně (lidově zvané Annental, tedy Anenské údolí), postavené v rovině a v okolních údolích.

Cínový důl (Zinnbergwerk) byl v některých letech velmi výnosný — vynášel jistě 10 až 11 [centů nebo zlatých, místo je nejisté] a ve starých časech přinášel podle záznamů věru neuvěřitelně velké částky.

V souvislosti s výnosností cínového dolu stojí za zmínku, že byla roku 1525 v Horním Slavkově (Schlaggenwald) zřízena mincovna. Časem se ale musela pro staré a nesnadné spravování poměrů kolem cínového dolu nechat opět zaniknout. (Pozdější písemnost z roku 1535 se o mincovně ještě zmiňuje, patrně v souvislosti s Neudekem.)

Kronikář se dále vrací k cínovým dolům a popisuje obtížnou a nebezpečnou práci, kterou slavkovští havíři v dřívějších dobách na haldě (v cechu) museli snášet. Nebezpečí spočívalo zejména ve dvou věcech — v cínových žilách samotných a v ohních, jimiž se při dobývání pracovalo.

Nejprve se razily chodby (tzv. Längörter) sekáním a dlátem. Poté bylo třeba navézt dřevo — často až do 20 sáhů — a tímto způsobem se otvíraly cínové žíly. Když bylo dřevo v žíle zapáleno, vyvinul se v následujících dnech takový žár, že se na dané místo dva dny nedalo vůbec vstoupit. Teprve poté se tam vcházelo, a bylo-li místo nestabilní, pomáhalo se patrně dřevěnou výztuží.

Text pokračuje na další straně popisem, jak žár v žíle dokázal být tak silný, že se v něm cín přímo tavil v plamenech, ještě než byla chodba pořádně otevřena. Horníci, kteří v žíle pracovali, byli často touto prací k smrti vyčerpáni nebo dušeni. Sotva získali cín i horkou vodu, kterou dostávali jako jakousi odměnu za tuto těžkou práci, snažili se z chodeb co nejrychleji a šťastně dostat ven, aby si mohli užít zachovaného zdraví a života. Vyhloubená cínová žíla prý svým tvarem připomínala krásnou klenbu.

Dále se kronika věnuje práci v nepravidelných žilách. Když byly velké cínové žíly promíšené s cizí horninou navrtány a žíla se ještě nedala přímo dobývat, bylo nutné ji napřed zapálit. Poté musel horník přistoupit k vyrubávání a skála pukala s rachotem podobným hromu; ovzduší v dole bylo přitom tak silné (tíživé), že horníci, kteří se při střídání směn museli zdržovat společně v podzemí, byli v žilách k smrti vyčerpáni. Bylo tedy třeba odvádět špatné důlní povětří a otvírat žíly tak, aby se zvládl obtížný průchod vzduchu a mohla se získávat ruda. Aby se lidé s těmito obtížnými průchody vyrovnali, nechávali si stavět odpovídající chodby (žíly), do nichž bylo možné zabudovat i jakési podpůrné konstrukce.

Kronikář dodává, že dnes (v době psaní záznamu) se veškerá ruda dobývá již jinak — střelbou, kladivem a želízkem.

Na okraji stránky je ještě poznámka pro čtenáře, že mnohý z nich patrně nepochopí výraz označující rudu (Mahlwerk), protože obvykle se za náhodný kámen (tzv. cvitr/Zwitter) považovalo něco, co bylo teprve dodatečně zpracováváno tavením. Tato manipulace (zpracování) byla spojena s velmi vysokými náklady a vzhledem k poklesu ceny cínu už nebyla nijak výhodná, proto se od dosavadního způsobu tavení cvitru upustilo ve prospěch výhodnějšího postupu. Na okraji je ještě poznámka s letopočtem 1525, patrně vztahující se k pozdější stoupě (Pochwerk).

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

[Levá strana — okrajové letopočty: 1520; „1525"]

[Okraj: 1520 — Kostel a škola, dnešní Marktl (Tržiště), Neustadt (Nové Město) a Anenská čtvrť (Annental) vystavěny.]
V roce 1520 byl vystavěn nejen dnešní kostel a škola, nýbrž i město z velké části, totiž dnešní Marktl (Tržiště) a Neustadt (Nové Město), zároveň tehdy vznikly i domy na sv. Anně (lidově Annental — Anenské údolí), vystavěné v rovině a v údolích. [Pram. zkratka:] Tom. I. p. 1. a Tom. P. 37. [Drobná pozn. na okraji nečitelná.]

[Okraj: Cínový důl (Zinnbergwerk).]
Některá léta vynášel tento cín jistě 10 až 11 [centů?] [zlatých?], a ve starých časech přinášel věru neuvěřitelně velké částky. Tom. P. 41.

[Okraj: 1525 — Mince v Hor. Slavkově (Münze in Schl.).]
O cínovém dolu, jak řečeno velmi výnosném, je třeba [poznamenat], že byla roku 1525 v Horním Slavkově (Schlaggenwald) zřízena mincovna; avšak časem se musela — pro staré, nesnadné spravování pozemkových [poměrů?] cínového dolu — nechat opět zaniknout. Tom. P. 41. [Pozn.: O mincovně se ještě zmiňuje pozdější písemnost z roku 1535, [v Neudeku?].]

[Okraj: Obtížná a nebezpečná práce v dolech na cín.]
Vracíme se tedy opět k cínovým dolům a chceme něco říci o obtížných a nebezpečných pracích, jaké slavkovští [horníci?] v dřívějších časech na haldě (na cechu) snášeli.

Nebezpečí spočívalo zejména ve dvou věcech: v cínových žilách a v ohních [?].

Nejprve dělali chodby (Längörter) [sekáním?] a dlátem; pak bylo třeba dřevo [navézt?] — často až do 20 sáhů — a tak vznikaly cínové žíly [?]. Když pak byla žíla [zapálena] (totiž dřevo zapáleno), vyvinul se v následujících dnech takový žár, že se v ta místa po dva dny nedalo přijít; přicházelo se teprve potom, a bylo-li to místo nestálé (mindig), pomáhalo se [dřevěnou výztuží?]; když —

[Pravá strana — Pag. 11]
... dělníky, a ti často [k smrti zadušeni?]. Jaký žár v žíle panoval, mohl člověk seznat z toho, že délka [chodby?] byla teprve [načata?], a přec se cín v plamenech z téhož [tavil?]. Sotva nabyli cínu, jakož i [horké?] vody, kterou jako odměnu za [tu práci?] dostali, hned se z [chodeb?] šťastně dostali ven, takže se mohli těšit ze [zachování?] zdraví a života. Když pak byla taková cínová žíla vyhloubena, podobala se krásné klenbě.

Nyní přicházíme k pracím v žilách [u nepravidelných?] [?]. Když byly velké cínové žíly s onou cizí hmotou navrtány, a žíla se ještě nedala dobývat, bylo nutno žílu napřed zapálit. Pak musel [horník?] k vyrubání přistoupit, a hora (skála) pukala s takovým rachotem, jako by hřmělo; a počasí (povětří v dole) bylo tak silné, že [horníci?] — kteří se v dobách, kdy [střídali?] směny, museli společně zdržovat — byli v žilách k smrti vyčerpáni. Tu bylo třeba ono [špatné?] povětří odvádět a žíly otvírat, aby se zvládl [obtížný průchod?] povětří a získala [se ruda?]. Aby pak člověk zvládl všechny ty obtížné průchody, dal si [postavit?] takové žíly, do nichž bylo lze stavět [domy?]. — Mnoho o obtížných a nebezpečných pracích v cínových dolech na slavkovské haldě (cechu). Dnes se veškerá ruda dobývá střelbou (Schießen), kladivem a [želízkem?]. Tom. P. 43.

[Na okraji značka.] Snad mnohý čtenář nepochopí výraz „[ruda/Mahlwerk?]", neboť obyčejně [se?] náhodný kámen ([cvitr/Zwitter?]) — protože byl časem [tavem?] — [?] [Al-?]. [Pokračování pozn.:] ... tato manipulace byla s velmi mnoha náklady spojena, a také s ohledem na pokles ceny cínu vůbec ne výhodná; [proto se ustoupilo?] od dosavadní manipulace [tavení/Zwitter?] [?], což je mnohem výhodnější. Tom. P. 41.
[Okraj vpravo dole: „1525", pozn.: [vztahuje se k pozdější?] [Pochwerk/stoupě?].]