Schlaggenwaldský Heimatbrief — únor / březen 1997

Únor / březen 1997

Milí krajané!

Nový rok je už zase o pár týdnů starší. Fašankové období letos netrvá příliš dlouho, zato šaškování na politickém kolbišti trvá o to déle. Mezitím byla podepsána a mediálně oslavena i takzvaná „česko-německá deklarace o smíření", která vznikla bez účasti dotčených sudetských Němců. Oprávněné kritice přesto nechyběla živná půda.

Posoudit obsah bude možné až po nějaké době, až o ní oba parlamenty rozhodnou hlasováním a bude k dispozici úplný text.

Přesto je namístě už teď pár poznámek:

Ačkoli Čechům při „nuceném vysídlení" – tak zní nové slovní spojení, které se ujalo! – připadly díky vyvlastnění majetku sudetských Němců hodnoty v řádu miliard, počítá tato „deklarace" s odškodněním obětí nacismu ve výši více než sto milionů marek. Oběti vyhnání se v ní přitom vůbec nezmiňují. Poklona německé zahraniční politiky vůči českým požadavkům!

Praha se s velkými obtížemi – a samozřejmě naprosto nezávazně – přemohla k chabé slovní lítosti nad utrpením Němců při procesu vyhnání, zatímco samotný postup byl a zůstává podle jejího přesvědčení v souladu s právem. Kdo v tom vidí pokrok oproti dřívějšku, natožpak náznak smíření, musí si nechat vytknout hrubou povrchnost. Dokonce i prezident Havel změnil svůj názor a prohlásil, že si sudetští Němci svým chováním po roce 1933 – čímž je zřejmě opět míněna výtka vlastizrady – jsou svého „vysídlení" sami vinni. Žádná další omluva prý už nebude, žádné odškodnění, natožpak návrat! Těmito výroky se sám demaskoval. V deklaraci si německá strana přičítá vinu na vyhánění Čechů ze sudetských oblastí v roce 1938, přičemž se výslovně, tedy expressis verbis, používá slovo „vyhnání". Kde k něčemu takovému, kromě několika výjimek, prosím vás, došlo a v jakém rozsahu? I čeští historikové přiznávají, že dosud nebyl nalezen jediný oficiální doklad, který by potvrzoval organizované „vyhánění". Zde se tedy dobrovolné, řádně organizované stěhování příslušníků veřejné služby (dráhy, pošty, policie), kteří byli po roce 1918/20 (nuceně) přesídleni do pohraničí, zpět do vnitrozemí, vydává za vítaný „předstupeň" a záminku pro skutečné masové vyhánění po staletí usedlého německého obyvatelstva. Stejně tak se nám pro jednoduchost přisuzuje i vina na obsazení zbytku Česka wehrmachtem na Hitlerův rozkaz.

Podmínkou usmíření je uznání historické pravdy, jakási „conditio sine qua non". Vždyť právě pod heslem „Pravda vítězí" (Pravda vítězí) nastoupila v roce 1918 první republika (ČSR), nebo snad ne? Posuzování a zpracování dějin Čech od té doby by tedy mělo začínat ne rokem 1938, nýbrž nejpozději(!) rokem 1918. (Kancléř Kohl, který studoval historii, začíná rokem 1933.) Zatajuje-li se (vědomě?) skutečný sled událostí, nastupuje známá záměna příčiny a následku, kterou se výroky – ostatně právě i spolkoněmeckých politiků – tak nápadně vyznačují. Ať už se konečně i oficiálně jasně a zřetelně vezme na vědomí, že „1938" bylo důsledkem „1918"! Tak daleko, tak špatně.

A bohužel ještě něco: bavorský ministerský předseda, patron svého „čtvrtého kmene", a CSU, která byla dosud – bezvýhradně – pokládána za záruku zastupování zájmů právě této skupiny obyvatel, se musely nolens volens, tedy chtě nechtě, přidat k očekávanému celoněmeckému konsenzu ohledně této – vlastně zbytečné – deklarace. „Kondicionované", tedy na určité podmínky vázané „ano" z Mnichova nelze pokládat ani za náplast na ránu.

„Co není spravedlivě uspořádáno, není uspořádáno s konečnou platností." Toto vyznání Abrahama Lincolna, prezidenta Spojených států amerických v letech 1860 až 1865, stojí jako odkaz na poslední straně naší domovské knihy. Mezistátní dohody, které jsou sice účelové, ale špatně vyjednané, zvýhodňují jednu stranu, zamlčují pravdu a bezpráví nebo je přechází mlčením, si takové označení nezaslouží. Přímo si říkají o komentář a uvedení na pravou míru! Pokud za právní cítění stojí povolnost a za zdravé národní cítění chorobné podlézání, pak politické jednání dosáhlo morálního dna.

Milí krajané! Kdybychom tomu všemu dokázali dát humorný nádech, dalo by se s trochou sarkasmu říct v našem starém nářečí: „Ten nový rok to teda pěkně začíná!" Přeji vám všem, ať dobře přečkáte zimu! Požehnaný čas a veselé Velikonoce přeje váš krajan Franz Pöttig

**

věta pokračuje na dalším listu ⟶