Nakonec nastal ten čas. Vysídlovací lístek byl na světě. Bylo třeba se rozloučit s milovaným domovem. U většiny navždy. Jen ten, koho takový krutý osud potkal, ví, jaký žal a utrpení postihly a trápily zejména rodiče a staré lidi.

Naše bedna, naplněná domácími potřebami až po okraj, prošla se sevřeným srdcem bez potíží přísnou výstupní kontrolou. Poté beze škody přestála hrubé zacházení při nakládání na náklaďák, na kterém jsme museli mít místo i my, ve sběrném táboře v Novém Sedle vydržela hrubosti při přeložení do příliš malých zavazadlových prostorů, nerozpadla se ani při dalším nakládání do dobytčích vagonů přistavených na nádraží a po několikadenní přepravě přes Marktredwitz a Regensburg dorazila téměř nepoškozená hluboko do Dolního Bavorska. Po pobytu v táboře v Eggenfeldenu a takřka nekonečné cestě náklaďákem na dřevoplyn po prašných, klikatých silnicích dosáhla s námi osamělé návsi malé zemědělské obce na řece Vils jako prozatímního cíle.

Protože nás nikdo nechtěl přijmout, byli jsme nuceně ubytováni v nájemním domě. Tam náš dobrý, solidní kus nábytku v jediné místnosti dál dobře posloužil jako nepostradatelná skladovací bedna (ležící „Ålmat") na skrovné zásoby potravin i jako sedací nábytek. Obsah připravených „tajných přihrádek" byl teď nanejvýš vítaný a pomohl nám v následující tuhé zimě lépe zvládnout leckterou nouzi cestou výměnného obchodu. Také při dalším stěhování koncem roku 1947 do Horního Bavorska sloužila naše důvěrně známá bedna znovu jako zásobní nádoba na pšenici sesbíranou (nåuchgåhrln) na okolních polích v bavorské obilnici. S touto náplní představovala v tehdejší době neocenitelný stěhovací majetek!

Když sílící blahobyt padesátých let učinil domovskou bednu čím dál zbytečnější, nikdo se nezmohl k tomu, aby ji úplně vyřadil, rozebral nebo dokonce spálil – vždyť nás provázela obdobím nouze. Nyní v ní střídavě nacházely zimní útočiště zahradní nářadí, mísy na květiny, palivové dříví, smrkové šišky (Koustln) a ptačí krmivo, myši do ní ale přístup neměly.

Jednou, když mě přepadla náhlá zvědavost, opatrně jsem hřebíkovou páčidlem otevřel jednotlivá prkna, abych se podíval, jestli v tajných úkrytech – snad omylem – nezůstalo něco z „pašovaného zboží". Dutiny však byly prázdné. Uvolněné díly jsem tedy znovu pečlivě přibil zpět a naší „vysídlenecké bedně" ponechal její zasloužené místo v kůlně. Asi ji zanechám svým dětem nebo vnukům, ale ne bez toho, abych jim řekl, odkud pochází a jakými proměnlivými cestami provázela rodiče z domova do cizí země.

Pro jedno vejce běhá, a o slepice přijde.

Dobrý kohout neztloustne.

Ta vypadá jako slepice pod ocasem.

Včely, koně a rybníky udělají člověka brzy chudým a brzy bohatým.

Bodláčí a trní by se mělo potopit a spálit!

Svět by byl mnohem krásnější bez zloby a hněvu.

Ať je kukačka jakkoli stará, zpívá v lese pořád tu samou píseň.

Když chce Pánbůh mít z někoho blázna, nechá starému muži zemřít ženu.

Ze staré vlasti

[obr] Fotografie zachycuje obecnou (základní) školu nad bývalým Zehentplatzem (Desátkovým náměstím), kde se dodnes vyučuje. Protože okolní budovy chybí, vzniká tento „průhled". Snímek vznikl v místě, kde za našich časů stávaly usedlosti Marie Kühnhacklové, respektive Antona Ubla. Od pravého okraje snímku stojí nová školní budova na místě, kde dříve žili obyvatelé slepé uličky.

Kuchařské recepty – Co se dnes bude vařit, lidičky?

(Následující řádky jsou v místním nářečí Horního Slavkova (Schlaggenwald) a mají být žertovné, nesmyslné „recepty" – zachováváme jejich hravý, škádlivý tón.)

Jeden hrnec do druhého a mezi ně dát pokličku, aby nic nepřipálilo. – Mladý pes a sušené hrušky. – Nic a máslo navrch. – Dobrou chuť!

**

Jubilejní sraz 7./8. září 1996!

Slavkovští, milí lidé, už je to zase brzy tady. Pamatujte si na ty krásné dny, přijeďte také do Auabooch!

Heimat- und Geschichtsverein Horní Slavkov (Schlaggenwald), z. s.

83734 Hausham, Nagelbachstraße 53 1. předseda: J. Tauber

Zprávy spolku

**Jednání v Auerbachu i. d. Opf.**

Jak jsme již informovali v minulém čísle, jednali představenstvo a poradní sbor spolku dne 29. 3. 1996 s odstupujícím i nově zvoleným prvním starostou našeho patronátního města o aktuálních otázkách.

[obr] Účastníci zleva doprava: Seff Tauber, Toni a Marianne Schnappauf, Franz Pöttig, Erna Kögler, Hanni Haberberger, Herbert Jakob, Helmut Ott, Heini Dilling, Franz Hofmann, Kurt Völkl, Lois Schwarzer s chotí a s novou krajanskou vlajkou.