Horní Slavkov (Schlaggenwald) – Heimatbrief, srpen/září 1996
Srpen / září 1996
Milí krajané!
K 40. výročí patronátního svazku, které my, krajané ze staré vlasti, oslavíme 7./8. září 1996, posíláme srdečné pozdravy našemu patronátnímu městu Auerbach i. d. Opf. Jménem všech občanů vyhnaných z našeho hornického města a okolí chce Heimatbrief při příležitosti tohoto jubilejního svátku znovu vyjádřit občanům Auerbachu naši sounáležitost a poděkování. Náš vážený patron a starosta Auerbachu Helmut Ott a náš zasloužilý krajan Franz Hofmann se ve shodě se zástupci a obyvatelstvem Auerbachu snaží, aby patronátní svazek zůstal i nadále živý. Ať tomu tak zůstane i do budoucna, je přáním nás všech.
Všem krajanům a účastníkům slavnosti zasílám srdečný pozdrav na uvítanou a doufám, že toto krajanské setkání se stane zážitkem, na který budeme všichni rádi vzpomínat. Na radostné shledání v Auerbachu se s krajanskými pozdravy těší
Váš krajan Franz Pöttig
Schlaggenwalder Heimatbrief – August / September 1996
August / September 1996
Meine lieben Heimatfreunde!
Zum 40jährigen Jubiläum der Patenschaft, das wir Landsleute aus der alten Heimat am 7./8. September 1996 feiern, richten wir unsere herzlichen Grüße an unsere Patenstadt Auerbach i. d. Opf. Im Namen aller aus unser Bergstadt und Umgebung vertriebenen Bürger möchte der Heimatbrief den Bürgern von Auerbach aus Anlaß dieses Jubiläumsfestes erneut unsere Verbundenheit und unseren Dank bekunden. Unser verehrter Pate und Auerbacher Bürgermeister Helmut Ott und unser verdienter Lm. Franz Hofmann bemühen sich, einvernehmlich mit den Vertretern und der Bevölkerung Auerbachs, die Patenschaft auch weiterhin mit Leben zu erfüllen. Daß dies so bleiben möge, ist unser aller Wunsch.
Ich entbiete allen Heimatfreunden und Festteilnehmern einen herzlichen Willkommensgruß und hoffe, daß dieses Heimattreffen zu einem Erlebnis wird, an das wir alle gerne zurückdenken. Auf ein frohes Wiedersehen in Auerbach freut sich mit heimatlichen Grüßen
Euer Landsmann Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Před padesáti lety – vyhnání 1946
Domov, majetek a jmění ztratit, plně pochopí jen ten, kdo byl osudem vyvolen a musel odejít ke cizím dveřím.
Musel tam prosit o milost, málokdo jeho úděl pochopil, kdo tuto bolest všechnu vytrpěl, na svou rodnou zem nikdy nezapomene.
Vor fünfzig Jahren – Vertreibung 1946
Heimat, Hab und Gut verloren,
kann nur jener voll versteh'n,
der vom Schicksal auserkoren,
mußt' vor fremde Türen geh'n.
Mußte dort um Gnade bitten,
selten man sein Los verstand,
wer all diesen Schmerz erlitten,
nie vergißt sein Heimatland.
Pozdravné slovo od našeho patronátního města
Milí přátelé z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a z okolních obcí,
u příležitosti 40. výročí převzetí patronátu nad před půl stoletím z domova vyhnanými občany z bývalého farního obvodu hornického města Horní Slavkov k nám opět přijíždíte, abyste zde oslavili své tradiční krajanské setkání a shledání se svými přáteli.
Ve své roli „patrona" vás u nás v Auerbachu znovu ze srdce vítám.
V roce 1954 rozhodla bavorská zemská vláda převzít patronát nad sudetoněmeckou národnostní skupinou. Toto rozhodnutí bylo také podnětem k mnoha patronátním svazkům mezi bavorskými obcemi a vyhnanými občany z obcí Sudet. Dne 11. srpna 1956 byla vyhotovena patronátní listina, jíž naše město přijalo vás, vyhnané z domova, do své patronátní péče. Mezitím se v našich zdech scházíte již podvacáté, nepočítáme-li návštěvníky při občanských slavnostech. Patronát se za čtyři desetiletí osvědčil a je pro všechny občany v mnohém viditelným znamením sounáležitosti.
Převzetím patronátu se obec Auerbach symbolicky prohlásila středem vyhnaných občanů z oblasti chebského hornického města Horní Slavkov. Obec Horní Slavkov žije jako duchovní a kulturní celek dál v patronátní obci. Vaše pamětní deska Goetheho na radnici, pojmenování jedné ulice a zřízení vaší rodácké světnice nejsou jen náhodnými a vnějškovými znameními. Zůstali jste celým srdcem věrni svému domovu, a přitom jste se zároveň v každém ohledu stali spolehlivými spoluobčany Spolkové republiky. Právem si však pěstujete smysl pro sounáležitost, své tradice a své nářečí. Váš rodácký spolek a Heimatbrief tvoří pouto přesahující vzdálenosti i hranice.
Přeji vám ze srdce, abyste do své patronátní obce přijeli s radostnou myslí a mohli v Auerbachu prožít krásné chvíle.
Se srdečným pozdravem Váš Helmut Ott, první starosta
**
Horní Slavkove, milovaný domove, nikdy jsi nezmizel – Auerbachu, naše patronátní město, věrně jsme spjati.
**
Grußwort unserer Patenstadt
Liebe Freunde aus Schlaggenwald und aus den Nachbarorten,
aus Anlaß des 40jährigen Jubiläums der Übernahme der Patenschaft über die vor einem halben Jh. heimatvertriebenen Bürger aus dem ehemaligen Kirchsprengel der Bergstadt Schlaggenwald kommen Sie wieder zu uns, um hier Ihr traditionelles Heimattreffen und ein Wiedersehen mit Ihren Freunden zu feiern.
In meiner Eigenschaft als „Pate" heiße ich Sie bei uns in Auerbach wieder sehr herzlich willkommen.
Im Jahre 1954 beschloß die Bayerische Staatsregierung, die Patenschaft über die sudetendeutsche Volksgruppe zu übernehmen. Diese Entscheidung war auch der Anlaß für zahlreiche Patenschaften zwischen bayerischen Gemeinden und den vertriebenen Bürgern aus Gemeinden des Sudetenlandes. Am 11. August 1956 wurde die Patenschaftsurkunde ausgefertigt, in der unsere Stadt Sie als Heimatvertriebene in unsere patenschaftliche Obhut nahm. Inzwischen treffen Sie sich in unseren Mauern bereits zum 20. Mal, von den Besuchern bei Bürgerfesten abgesehen. Die Patenschaft hat sich in den vier Jahrzehnten bewährt und ist in manchem Zeichen der Verbundenheit für alle Bürger sinnfällig.
Durch die Übernahme der Patenschaft hat sich die Gemeinde Auerbach symbolisch zum Mittelpunkt der vertriebenen Bürger aus dem Bereich der Egerländer Bergstadt Schlaggenwald erklärt. Die Gemeinde Schlaggenwald lebt als geistige und kulturelle Einheit in der Patengemeinde weiter. Ihre Goethe-Tafel am Rathaus, die Benennung einer Straße und die Einrichtung Ihrer Heimatstube sind dafür nicht nur zufällige und äußerliche Zeichen. Sie sind mit vollem Herzen Ihrer Heimat treu geblieben, zugleich aber auch in jeder Hinsicht zuverlässige Bundesbürger geworden. Mit Recht aber pflegen Sie Ihren Sinn für Zusammengehörigkeit, Ihre Traditionen und Ihre Mundart. Ihr Heimatverein und der Heimatbrief bilden die Klammern über Entfernungen und Grenzen hinweg.
Ich wünsche Ihnen von Herzen, daß Sie frohgemut in Ihre Patengemeinde kommen und schöne Stunden in Auerbach verbringen können.
Mit herzlichen Grüßen
Ihr Helmut Ott, Erster Bürgermeister
**********
Schlaggenwald, geliebte Heimat, nie entschwunden –
Auerbach, uns're Patenstadt, treu verbunden.
**********
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Tobě, mé tiché údolí… Felix Schöbl
Obraz z naší domoviny, jaký už žádnému oku nikdy víc nebude dopřáno spatřit: Bylo to snad kolem roku 1937, kdy se moje teta Anna (Heinek) vydala se mnou a se svým vlčákem Rindin na procházku dlouhým Seifertsgrünským údolím. Cílem býval vždy jedlemi lemovaný, idylicky položený prostý hostinec „Zum Wiesental" (U luk). Jak osvěžující chutnala tam obyčejná limonáda! Jednoduché dřevěné lavice a stoly zvaly k odpočinku pod širým nebem. Jídelní lístek „Schneiderovy hospody" se v podstatě omezoval na limonádu, pivo, sýr a chleba s máslem. Záchody byly čistě přírodní – vždyť se dalo vše výborně využít v zemědělství. A jednu věc měly tyto hospůdky v našem krásném okolí navrch oproti dnešním luxusním penzionům: lidé zde k sobě našli cestu, povídali si, klábosili a žertovali. Bylo tam prostě útulno a příjemně, i když se občas stalo, že pivní sklenice posloužila jako vrhací projektil! A ceny? Ve srovnání s dneškem pouhé spropitné, ale hostinští z toho přesto dokázali žít, protože většinou vedle toho ještě hospodařili. Podívejme se teď na fotografii a zamiřme pohledem údolím dolů, než se budeme věnovat dalšímu osudu hostince „Zum Wiesental".
Dich, mein stilles Tal …
von Felix Schöbl
Ein Bild aus unserer Heimat, das sich so niemandes Auge je mehr darbieten wird: Es mag so um 1937 gewesen sein, als meine Tante Anna (Heinek) mit mir und ihrem Schäferhund Rindin einen Spaziergang durch das langgezogene Seifertsgrüner Tal unternahm. Das Ziel war immer die von Fichten gesäumte, idyllisch gelegene einfache Gaststätte „Zum Wiesental". Wie erfrischend schmeckte dort eine gewöhnliche Limonade! Einfache Holzbänke und Tische luden zur Rast unter freiem Himmel ein. Die Speisekarte des „Schneider-Wirtshauses" kam im wesentlichen mit Limonade, Bier, Käse und Butterbrot aus. Die Toiletten waren ganz naturhaft – man konnte ja alles sehr wohl in der Landwirtschaft nutzbringend verwerten. Und eines hatten diese Wirtshäuser in unserer schönen Umgebung den heutigen Nobel-Herbergen voraus: Man fand Kontakt zueinander, redete, dischgrierte und scherzte. Es war einfach gemütlich und anheimelnd dort, selbst wenn gelegentlich auch einmal Biergläser als Wurfgeschosse mißbraucht wurden! Und die Preise? Im Vergleich zu heute reine Trinkgelder, aber die Wirte konnten trotzdem davon
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.