Horní Slavkov (Schlaggenwald) – Heimatbrief, srpen/září 1996

Srpen / září 1996

Milí krajané!

K 40. výročí patronátního svazku, které my, krajané ze staré vlasti, oslavíme 7./8. září 1996, posíláme srdečné pozdravy našemu patronátnímu městu Auerbach i. d. Opf. Jménem všech občanů vyhnaných z našeho hornického města a okolí chce Heimatbrief při příležitosti tohoto jubilejního svátku znovu vyjádřit občanům Auerbachu naši sounáležitost a poděkování. Náš vážený patron a starosta Auerbachu Helmut Ott a náš zasloužilý krajan Franz Hofmann se ve shodě se zástupci a obyvatelstvem Auerbachu snaží, aby patronátní svazek zůstal i nadále živý. Ať tomu tak zůstane i do budoucna, je přáním nás všech.

Všem krajanům a účastníkům slavnosti zasílám srdečný pozdrav na uvítanou a doufám, že toto krajanské setkání se stane zážitkem, na který budeme všichni rádi vzpomínat. Na radostné shledání v Auerbachu se s krajanskými pozdravy těší

Váš krajan Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Před padesáti lety – vyhnání 1946

Domov, majetek a jmění ztratit, plně pochopí jen ten, kdo byl osudem vyvolen a musel odejít ke cizím dveřím.

Musel tam prosit o milost, málokdo jeho úděl pochopil, kdo tuto bolest všechnu vytrpěl, na svou rodnou zem nikdy nezapomene.

Pozdravné slovo od našeho patronátního města

Milí přátelé z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a z okolních obcí,

u příležitosti 40. výročí převzetí patronátu nad před půl stoletím z domova vyhnanými občany z bývalého farního obvodu hornického města Horní Slavkov k nám opět přijíždíte, abyste zde oslavili své tradiční krajanské setkání a shledání se svými přáteli.

Ve své roli „patrona" vás u nás v Auerbachu znovu ze srdce vítám.

V roce 1954 rozhodla bavorská zemská vláda převzít patronát nad sudetoněmeckou národnostní skupinou. Toto rozhodnutí bylo také podnětem k mnoha patronátním svazkům mezi bavorskými obcemi a vyhnanými občany z obcí Sudet. Dne 11. srpna 1956 byla vyhotovena patronátní listina, jíž naše město přijalo vás, vyhnané z domova, do své patronátní péče. Mezitím se v našich zdech scházíte již podvacáté, nepočítáme-li návštěvníky při občanských slavnostech. Patronát se za čtyři desetiletí osvědčil a je pro všechny občany v mnohém viditelným znamením sounáležitosti.

Převzetím patronátu se obec Auerbach symbolicky prohlásila středem vyhnaných občanů z oblasti chebského hornického města Horní Slavkov. Obec Horní Slavkov žije jako duchovní a kulturní celek dál v patronátní obci. Vaše pamětní deska Goetheho na radnici, pojmenování jedné ulice a zřízení vaší rodácké světnice nejsou jen náhodnými a vnějškovými znameními. Zůstali jste celým srdcem věrni svému domovu, a přitom jste se zároveň v každém ohledu stali spolehlivými spoluobčany Spolkové republiky. Právem si však pěstujete smysl pro sounáležitost, své tradice a své nářečí. Váš rodácký spolek a Heimatbrief tvoří pouto přesahující vzdálenosti i hranice.

Přeji vám ze srdce, abyste do své patronátní obce přijeli s radostnou myslí a mohli v Auerbachu prožít krásné chvíle.

Se srdečným pozdravem Váš Helmut Ott, první starosta

**

Horní Slavkove, milovaný domove, nikdy jsi nezmizel – Auerbachu, naše patronátní město, věrně jsme spjati.

**

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Tobě, mé tiché údolí… Felix Schöbl

Obraz z naší domoviny, jaký už žádnému oku nikdy víc nebude dopřáno spatřit: Bylo to snad kolem roku 1937, kdy se moje teta Anna (Heinek) vydala se mnou a se svým vlčákem Rindin na procházku dlouhým Seifertsgrünským údolím. Cílem býval vždy jedlemi lemovaný, idylicky položený prostý hostinec „Zum Wiesental" (U luk). Jak osvěžující chutnala tam obyčejná limonáda! Jednoduché dřevěné lavice a stoly zvaly k odpočinku pod širým nebem. Jídelní lístek „Schneiderovy hospody" se v podstatě omezoval na limonádu, pivo, sýr a chleba s máslem. Záchody byly čistě přírodní – vždyť se dalo vše výborně využít v zemědělství. A jednu věc měly tyto hospůdky v našem krásném okolí navrch oproti dnešním luxusním penzionům: lidé zde k sobě našli cestu, povídali si, klábosili a žertovali. Bylo tam prostě útulno a příjemně, i když se občas stalo, že pivní sklenice posloužila jako vrhací projektil! A ceny? Ve srovnání s dneškem pouhé spropitné, ale hostinští z toho přesto dokázali žít, protože většinou vedle toho ještě hospodařili. Podívejme se teď na fotografii a zamiřme pohledem údolím dolů, než se budeme věnovat dalšímu osudu hostince „Zum Wiesental".

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶