Zvlášť je třeba vyzdvihnout cukrárny.

Vinzenz Lois (Reif), cukrář; proslulý i mimo město svým kávovým dortem, perníkovými panáčky a jezdci i perníkovými srdíčky. Později přibyla i zmrzlina. Nesmí se zapomenout ani na sladové taferle. Zařízení moderní kavárny zabránilo vypuknutí války.

Cukrárna Hess, U Ostrého rohu. I tam se dala sehnat specialita.

Franz Meixner. U něj se v pekárně často scházela veselá společnost a vymýšlely se různé kousky.

Nesmí se zapomenout ani na pivovar. Při vypalování sudů jsme my kluci byli dobrými pomocníky. Plamen, který šlehal ze zátkových otvorů sudů, měl svou přitažlivost.

Už jsem jednou popsal, že kožedělná továrna Roßmeissl byla prvním dodavatelem elektrického proudu v Horním Slavkově. Turbína se poháněla vodou z náhonu, z jehož koryta vedl umělý kanál z místní části Donner k turbíně. Později se elektrický proud napojil na reichenauské vedení.

Porcelánky, Sommer a Matschak, Haas & Czjcek, netřeba zvlášť zdůrazňovat, tyto firmy dávaly práci mnoha lidem. Firma Grosse zanikla ve dvacátých letech.

Zmínit je třeba ještě soustružnu Ruppert na Zehntplatzu.

Krámek Karla Kempfa na Sladovnické hrázi; sedlářství Ubl bych málem zapomněl.

Dvě knihařství jsme měli také v Horním Slavkově, rodinu Völklových na Kostelních schodech. Mnozí si vzpomenou, že tam jako kluci nebo holky kupovali svůj griftl, pero, školní sešity a další potřeby.

Na náměstí si syn Völkl zřídil obchod s papírem a psacími potřebami, tam se dala koupit i noviny.

Rodina Wolfových rovněž prodávala papírenské zboží a provozovala knihařské řemeslo.

Holiči a kadeřníci:

Hans Roßmeissl otevřel svůj obchod na počátku dvacátých let. Vyučil mnoho učňů. Byl to výhradně pánský holičský salon.

Pánský a dámský kadeřnický salon Putz. I tam se vyučovali učni.

Dámský a pánský kadeřnický salon rodiny Dörflových, byl dobře zavedený.

Pánský holič Weidl na Horním náměstí.

Nejeden z nás tehdejších kluků si jistě rád vzpomene i na cukrárnu paní Dörflové.

Zámečnictví měli Ziener v Novém Městě a Pöttig na starém náměstí.

Kovárny měli Erler v Novém Městě, Möhler na Horním příkopu a Mathis u pivovaru.

Truhláři:

Unger v Horní ulici, Tippmann na Starém náměstí, Eckl na Dolním příkopu. Kvůli vysokému věku skončili Neidhart u schodů, Schmalz u dívčí školy a Albrecht Hahn v Pivovarské ulici.

Franz Hahn měl zámečnickou dílnu v Pivovarské ulici.

Málem bych zapomněl na Karla Kämpfa na Sladovnické hrázi, který tam vedl obchod se zeleninou.

Nesmí se zapomenout ani na dva obchody se železářským zbožím: Železářství Schmied v Hlavní ulici a Winter rovněž v Hlavní ulici. Často jsem u Wintera musel shánět skleněné válce do petrolejové lampy a také petrolej. Skleněný válec byl velmi křehký výrobek a často praskl, protože se musel často čistit. V mnoha rodinách se tehdy zřejmě ještě používala petrolejová lampa. Elektrické světlo přicházelo do města velmi váhavě.

Instalaci prováděl Oswald Hanika, který ovládal také umění cínařství. Jako kluci jsme často sbírali staré cínové valchy na praní a olovo, které střelci při terčovém střílení v Pinze naházeli do valu. Nebylo vůbec snadné na tom strmém svahu ony malé olověné kousky hledat. Ale přece jen se sešlo pěkných pár kilo.

věta pokračuje na dalším listu ⟶