Zvlášť je třeba vyzdvihnout cukrárny.
Vinzenz Lois (Reif), cukrář; proslulý i mimo město svým kávovým dortem, perníkovými panáčky a jezdci i perníkovými srdíčky. Později přibyla i zmrzlina. Nesmí se zapomenout ani na sladové taferle. Zařízení moderní kavárny zabránilo vypuknutí války.
Cukrárna Hess, U Ostrého rohu. I tam se dala sehnat specialita.
Franz Meixner. U něj se v pekárně často scházela veselá společnost a vymýšlely se různé kousky.
Nesmí se zapomenout ani na pivovar. Při vypalování sudů jsme my kluci byli dobrými pomocníky. Plamen, který šlehal ze zátkových otvorů sudů, měl svou přitažlivost.
Už jsem jednou popsal, že kožedělná továrna Roßmeissl byla prvním dodavatelem elektrického proudu v Horním Slavkově. Turbína se poháněla vodou z náhonu, z jehož koryta vedl umělý kanál z místní části Donner k turbíně. Později se elektrický proud napojil na reichenauské vedení.
Porcelánky, Sommer a Matschak, Haas & Czjcek, netřeba zvlášť zdůrazňovat, tyto firmy dávaly práci mnoha lidem. Firma Grosse zanikla ve dvacátých letech.
Zmínit je třeba ještě soustružnu Ruppert na Zehntplatzu.
Krámek Karla Kempfa na Sladovnické hrázi; sedlářství Ubl bych málem zapomněl.
Dvě knihařství jsme měli také v Horním Slavkově, rodinu Völklových na Kostelních schodech. Mnozí si vzpomenou, že tam jako kluci nebo holky kupovali svůj griftl, pero, školní sešity a další potřeby.
Na náměstí si syn Völkl zřídil obchod s papírem a psacími potřebami, tam se dala koupit i noviny.
Rodina Wolfových rovněž prodávala papírenské zboží a provozovala knihařské řemeslo.
Holiči a kadeřníci:
Hans Roßmeissl otevřel svůj obchod na počátku dvacátých let. Vyučil mnoho učňů. Byl to výhradně pánský holičský salon.
Pánský a dámský kadeřnický salon Putz. I tam se vyučovali učni.
Dámský a pánský kadeřnický salon rodiny Dörflových, byl dobře zavedený.
Pánský holič Weidl na Horním náměstí.
Nejeden z nás tehdejších kluků si jistě rád vzpomene i na cukrárnu paní Dörflové.
Zámečnictví měli Ziener v Novém Městě a Pöttig na starém náměstí.
Kovárny měli Erler v Novém Městě, Möhler na Horním příkopu a Mathis u pivovaru.
Truhláři:
Unger v Horní ulici, Tippmann na Starém náměstí, Eckl na Dolním příkopu. Kvůli vysokému věku skončili Neidhart u schodů, Schmalz u dívčí školy a Albrecht Hahn v Pivovarské ulici.
Franz Hahn měl zámečnickou dílnu v Pivovarské ulici.
Málem bych zapomněl na Karla Kämpfa na Sladovnické hrázi, který tam vedl obchod se zeleninou.
Nesmí se zapomenout ani na dva obchody se železářským zbožím: Železářství Schmied v Hlavní ulici a Winter rovněž v Hlavní ulici. Často jsem u Wintera musel shánět skleněné válce do petrolejové lampy a také petrolej. Skleněný válec byl velmi křehký výrobek a často praskl, protože se musel často čistit. V mnoha rodinách se tehdy zřejmě ještě používala petrolejová lampa. Elektrické světlo přicházelo do města velmi váhavě.
Instalaci prováděl Oswald Hanika, který ovládal také umění cínařství. Jako kluci jsme často sbírali staré cínové valchy na praní a olovo, které střelci při terčovém střílení v Pinze naházeli do valu. Nebylo vůbec snadné na tom strmém svahu ony malé olověné kousky hledat. Ale přece jen se sešlo pěkných pár kilo.
Besonders hervorzuheben sind die Konditoreien.**
1. Der Vizenz Lois (Reif), Konditor; bekannt über den Ort hinaus war seine Kaffeetorte, die Pfefferdocken- und -reiter sowie die Pfeffer-Herzen. Später kam noch das Speiseeis dazu. Auch Malztaferln sollten nicht vergessen sein. Das Einrichten eines modernen Kaffees verhinderte der Kriegsausbruch.
2. Konditorei Hess, Am scharfen Eck. Dort waren ebenfalls Spezialitäten zu bekommen.
3. Franz Meixner. Bei ihm traf sich in der Backstube oftmals eine lustige Gesellschaft und manche Possen wurden ausgeheckt.
Vergessen darf die Brauerei nicht werden. Beim Fasslausbrennen waren wir Buben gute Helfer. Der Feuerstrahl, der durch die Spundlöcher der Fässer herausschoß, hatte seine Anziehungskraft.
Ich habe schon einmal beschrieben, daß die Lederfabrik Roßmeissl der erste Lieferant des elektr. Stromes in Schlaggenwald war. Die Turbine wurde mit dem Wasser des Flutbaches betrieben, von seinem Bett führte ein künstlicher Kanal vom Ortsteil Donner zur Turbine. Später wurde der elektr. Strom in die Reichenauer Leitung eingespeist.
Die Porzellanfabriken, Sommer und Matschak, Haas & Czjcek brauche ich nicht besonders hervorzuheben, die Firmen gaben vielen Beschäftigung. Die Fabrik Grosse wurde in den 20er Jahren aufgegeben.
Zu erwähnen ist noch die Drechslerei Ruppert, am Zehntplatz.
Das Lädchen Karl Kempf am Malzmühldamm; die Sattlerei Ubl hätte ich beinahe vergessen.
2 Buchbindereien hatten wir auch in Schlaggenwald, Familie Völkl auf der Kirchstaffel. Viele werden sich daran erinnern, daß er als Bub oder Mädchen seinen Griftl, Federhalter, Schulhefte und sonstigen Bedarf dort erwarb.
Am Markt hatte sich der Sohn Völkl ein Papier- und Schreibwarengeschäft eingerichtet, hier konnte man sich auch eine Zeitung kaufen.
Familie Wolf hielt ebenfalls Papierwaren feil und betrieb das Buchbindereigewerbe.
Friseure:
1. Hans Roßmeissl eröffnete in den frühen 20ger Jahren sein Geschäft. Er bildete viele Lehrlinge aus. Es war ein ausgesprochenes Herrenfriseurgeschäft.
2. Herren- und Damen-Friseurgeschäft Putz. Auch dort wurden Lehrlinge ausgebildet.
3. Damen- und Herrenfriseurgeschäft der Familie Dörfl, war gut eingeführt.
4. Herrenfriseur Weidl am Oberen Markt.
Mancher von uns damaligen Buben wird sich auch an den Zuckerladen der Frau Dörfl gerne erinnern.
Schlossereien waren Ziener in der Neustadt und Pöttig am alten Markt.
Schmiede waren Erler in der Neustadt, Möhler am Oberen Graben und Mathis beim Brauhaus.
Tischler:
Unger auf der Oberen Gasse, Tippmann am Alten Markt, Eckl am Unteren Graben. Wegen hohen Alters gaben Neidhart bei den Staffeln, Schmalz bei der Mädchenschule und Albrecht Hahn in der Brauhausgasse auf.
Franz Hahn hatte eine Schlosserwerkstatt in der Brauhausgasse.
Bald hätte ich den Kämpf Karl am Malzmühldamm vergessen, der dort einen Gemüseladen geführt hat.
2 Eisenwarengeschäfte sollen nicht vergessen sein: Eisenwaren-Geschäft Schmied in der Hauptstraße und Winter ebenfalls in der Hauptstraße. Oft habe ich bei Winter Zylinder für die Petroleumlampe besorgen müssen und auch das Petroleum. Der Glaszylinder war ein sehr zerbrechliches Gebilde und oft zersprang er, denn er mußte viel gereinigt werden. Es dürfte in vielen Familien damals noch die Petroleumlampe Verwendung gefunden haben. Das elektrische Licht kam sehr zaghaft in die Stadt.
Die Installation wurde von Oswald Hanika ausgeführt, der auch die Kunst des
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.