Vánoce 1989

„Ježíš, člověkem se stavší Boží Syn — naše budoucnost"

Milí přátelé a krajané!

V pátém desetiletí od vyhnání slavíme Vánoce, svátek vtělení našeho Spasitele, v nové domovině. Před námi leží nový rok 1990, v němž si připomeneme 40. výročí podpisu Charty vyhnaných.

Předcházela jí už roku 1949 tzv. Eichstättská adventní deklarace. Bylo to 17 sudetských Němců — vědců, publicistů a politiků různého světonázoru i politického přesvědčení —, kteří se sešli k výměně myšlenek a dali se do služeb zápasu o křesťansko-humanistické znovuzrození Evropy. Byli si vědomi, že rok 1949 znamená zároveň konec tragické minulosti a výchozí bod nového vývoje.

Možná se zeptáte: Co to má společného s Vánocemi, naším nejdůvěrnějším svátkem?

Domnívám se, že velmi mnoho. Vždyť Svatá rodina zažila ve stáji v Betlémě chudobu a bezdomoví, stejně jako miliony uprchlíků a vyhnanců. Josef, Maria a Ježíš uprchli do Egypta a i tam prožili osud, jaký je až do dnešních dnů souzen mnohým.

A pak — Svatá rodina patřila, a to považuji za významné, k národu, který si Bůh vyvolil a který ve své historii znovu a znovu zakoušel vyhnání.

Za babylonského zajetí žila téměř celá tato pospolitost dokonce 70 let v exilu. Když evangelista Matouš vypráví o narození Ježíše a předává jeho rodokmen, je odvedení lidu do Babylonu v jeho výčtu rozhodujícím dějinným úsekem.

Prorok Jeremiáš radil vyhnancům v Babylonu, aby stavěli domy, nerezignovali, aktivně utvářeli přítomnost, přitom ale nezapomínali na starou vlast, nýbrž spoléhajíce na Boží věrnost hleděli do budoucnosti — vždyť Bůh skrze svého proroka řekl: „Chci vám dát budoucnost a naději."

Naši domovští kněží stavěli krajanům po roce 1945/46 ve svých kázáních tyto biblické příklady stále znovu před oči.

Ještě neuplynulo 70 let od chvíle, kdy jsme museli opustit domov, ale vyrostla už nová generace, která dnes zažívá, že komunistická ideologie na Východě zkrachovala.

V říjnu jsem se mohl zúčastnit kongresu „Utvářet budoucnost" mladší a střední generace naší krajanské pospolitosti a slavit s nimi i bohoslužbu.

Rezoluce kongresu praví, že tato generace usiluje o „společné, partnerské vytváření nového německo-českého sousedství v česko-moravsko-slezském prostoru".

Je přesvědčena, „že uskutečnění svobody a sebeurčení pro národy a národnostní skupiny českých zemí je předpokladem k řešení problémů, které dnes ještě přetrvávají mezi Němci a Čechy."

O tom mluvil i pražský arcibiskup kardinál Tomášek, když nás v létě pozval na slavnost svatořečení blahoslavené Anežky České.

Milí krajané! Jako věřící víme, že Bůh se v Ježíši z Nazareta stal člověkem, aby nás osvobodil, vykoupil z hříchu a viny, aby přinesl pravý pokoj, jaký svět dát nemůže.