Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 197
/ 32
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 9
Řemesla a obchody v našem starém horním městě

V Horní ulici byl za mých školních let pekař Kempf, po něm následovalo více nájemců. Naposledy byl, pokud vím, majitelem krajan Georg Hahn.

Všichni museli být pilní, aby obstáli. Časně zrána se muselo vylézat z postele. Výdělek byl skrovný, peněz bylo tehdy málo. Ale chléb musel být, byl to oblíbený pokrm většiny obyvatel. Chutnal tehdy také obzvlášť dobře. Ve srovnání s dneškem, kdy je na trhu stovky druhů chleba, byla naše doba velmi skromná. Tehdy si nikdo nedovolil vyhodit kousek chleba. My školáci jsme na svačinu nedostávali chléb s uzeninou a dobrým máslem. Ani žádné ovoce nám svačinu nezpříjemňovalo.

Zbývá jen otázka, zda ta doba byla hezčí a spokojenější než ta dnešní. Kolik metráků svačinových chlebů dnes putuje do popelnic. I v domácnostech končí leckterý chléb v odpadu. Dříve byl hřích, když se chléb vyhodil. V chlebu se vidělo Boží požehnání. Při každém nakrojení bochníku se na jeho rubu udělaly nožem tři křížky. Tento zvyk už dnes zřejmě mnozí, kdo chléb krájejí, nepoužívají. Žijeme v blahobytné společnosti a člověk nemá potřebu vzdávat Nejvyššímu byť jen symbolické díky. Kéž tak zůstane.

My starší nechceme zapomenout na námahu našich předků, kterou museli vynaložit, aby nasytili tolik úst. Tehdy u stolu přece nesedělo jen jedno dítě, sedělo tam víc dětí a ještě další členové rodiny. A u nás bylo navíc třeba postarat se i o širší rodinu.

Dnešní bytové poměry dovolují jen zřídka, aby byli starší lidé přijati do rodiny. Smysl zaměřený na zisk nenechává čas na převzetí kdysi samozřejmých povinností. Modlitba, v níž prosíme Boha o chléb náš vezdejší, je už jen zvykem.

Richard Brummeissl

Schlaggenwaldský Heimatbrief je mostem k domovině!

původní znění

Auf der oberen Gasse war zu meiner Schulzeit der Bäcker Kempf, mehrere Pächter folgten. Zuletzt war meines Wissens Landsmann Georg Hahn der Besitzer.

Alle mußten fleißig sein, um bestehen zu können. Zeitig früh hieß es aus den Federn kriechen. Karg war der Verdienst, denn Geld war damals knapp. Aber Brot mußte sein, es war das bevorzugte Nahrungsmittel des größten Teiles der Bevölkerung. Es schmeckte auch damals ganz besonders gut. Im Vergleich zu heute, mit hunderten von Brotsorten auf dem Markt, war unsere Zeit sehr bescheiden. Damals dürfte niemand ein Stück Brot weggeworfen haben. Wir Schulkinder hatten keine mit Wurst und guter Butter belegte Brot zur Pausenzeit mitbekommen. Auch kein Obst versüßte uns das Pausenbrot.

Es bleibt nur die Frage, war diese Zeit schöner und zufriedener als die heutige. Wieviele Zentner Pausenbrote wandern heute in die Abfalleimer. Auch in den Haushalten landet manches Brot zum Abfall. Früher war es eine Sünde, wenn Brot weggeworfen wurde. Im Brot sah man den Segen Gottes. 3 Kreuze wurden bei jedem Anschnitt eines Laibes auf der Backseite angebracht. Dieser Brauch dürfte bei vielen Brotanschneidern wohl nicht mehr Anwendung finden. Wir leben in der Wohlstandsgesellschaft, und man hat es nicht nötig, einen ideellen Dank an den Höchsten zu erstatten. Mögen die Zeiten so bleiben.

Wir Alten wollen die Mühen unserer Vorfahren nicht vergessen, die sie aufwenden mußten, um die vielen Mäuler zu stopfen. Damals war ja nicht nur ein Kind am Tisch, da saßen eine Anzahl Kinder und noch andere Familienmitglieder dabei. Dann war bei uns auch noch die Großfamilie zu versorgen.

Die heutigen Wohnverhältnisse erlauben es nur selten, daß ältere Menschen in die Familie aufgenommen werden. Der auf Gewinn ausgerichtete Sinn läßt keine Zeit zur Übernahme der einst selbstverständlichen Pflichten. Das Gebet, in dem wir Gott um das tägliche Brot bitten, ist nur noch Gewohnheit.

Richard Brummeissl

Der Schlaggenwalder Heimatbrief ist die Brücke zur Heimat!

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Hledají se dva mladí lidé: jazyková a kulturní práce v německo-brazilské obci

Hledají se dva mladí lidé: jazyková a kulturní práce v německo-brazilské obci

Bádensko-württemberská organizace DJO-Deutsche Jugend in Europa vedla po několik let německé jazykové a kulturní programy v brazilské obci (okrese) ITAPIRANGA, ležící v nejzápadnější části spolkového státu Santa Catarina, jejíchž zhruba 28 000 obyvatel je z 95 % německého původu. Péče o výuku německého jazyka a kulturní život přešla před nějakou dobou na VŠEOBECNÝ NĚMECKÝ KULTURNÍ SVAZ (ALLGEMEINER DEUTSCHER KULTURVERBAND) ve Vídni, který ve spolupráci s bádensko-württemberským PRACOVNÍM KRUHEM MLADŠÍCH SUDETSKÝCH NĚMCŮ (ARBEITSKREIS JÜNGERER SUDETENDEUTSCHER) podporuje také sudetoněmecké osady a společenství v zahraničí.

Pro Itapirangu se na dobu jednoho až dvou let hledají dva mladší lidé, kteří budou schopni vyučovat němčinu začátečníky i pokročilé všech věkových kategorií a zároveň se ve spolupráci se stávajícími mládežnickými a kulturními skupinami věnovat kulturní oblasti (práce s mládeží, hudba, zpěv, společenský tanec, předávání znalostí). Počítá se s odměnou podle místního tarifu, náklady na letenku budou hrazeny.

Zájemci by se měli co nejdříve spojit buď s VŠEOBECNÝM NĚMECKÝM KULTURNÍM SVAZEM (Fuhrmannsgasse 18 a, A 1080 Wien, telefon 0222/482273), nebo s PRACOVNÍM KRUHEM MLADŠÍCH SUDETSKÝCH NĚMCŮ (Schloßstraße 92, 7000 Stuttgart 1, telefon 0711/625411).

původní znění

Zwei junge Leute gesucht: Sprach- und Kulturarbeit in Deutsch-Brasilianischem Munizip

Mehrere Jahre lang führte die baden-württembergische DJO-Deutsche Jugend in Europa deutsche Sprach- und Kulturprogramme im brasilianischen Munizip (Landkreis) ITAPIRANGA durch, der im äußersten Westen des Bundesstaates Santa Catarina liegt, und dessen rund 28.000 Bewohner zu 95 % deutscher Abstammung sind. Die Betreuung des deutschen Sprachunterrichts und des kulturellen Lebens ist vor einiger Zeit auf den ALLGEMEINEN DEUTSCHEN KULTURVERBAND in Wien übergegangen, der in Zusammenarbeit mit dem baden-württembergischen ARBEITSKREIS JÜNGERER SUDETENDEUTSCHER auch sudetendeutsche Siedlungen und Gemeinschaften im Ausland unterstützt.

Für Itapiranga werden für die Dauer von ein bis zwei Jahren zwei jüngere Leute gesucht, die in der Lage sind, deutschen Sprachunterricht für Anfänger und Fortgeschrittene jeden Alters zu erteilen sowie im kulturellen Bereich (Jugendarbeit, Musik, Singen, Gemeinschaftstanz, Wissensvermittlung) in Zusammenarbeit mit den vorhandenen Jugend- und Kulturgruppen tätig zu werden. Bezahlung nach Ortstarif ist vorgesehen, Flugkosten werden übernommen.

Interessenten sollten sich baldmöglichst entweder mit dem ALLGEMEINEN DEUTSCHEN KULTURVERBAND (Fuhrmannsgasse 18 a, A 1080 Wien, Telefon 0222/482273) oder mit dem ARBEITSKREIS JÜNGERER SUDETENDEUTSCHER (Schloßstraße 92, 7000 Stuttgart 1, Telefon 0711/625411) in Verbindung setzen.

list 9 z 32
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.