„Německá otázka zůstává otevřená"

Spolkový kancléř Helmut Kohl k letošnímu „Dni domoviny"

K letošnímu „Dni domoviny" posílám všem krajanům zde ve Spolkové republice Německo i v jejich rodné domovině, zvláště pak účastníkům berlínské slavnostní akce, své nejsrdečnější pozdravy.

Ve 40. roce Spolkové republiky Německo, s níž jsme ve svobodné části naší vlasti vybudovali živou demokracii, stabilní národní hospodářství a sociálně spravedlivé společenství, si s vděčností připomínáme nenahraditelný přínos vysídlenců při jeho budování.

Krajané, kteří k nám přišli ze střední, východní a jihovýchodní Evropy, se navíc vzorným způsobem podíleli na morálním základu našeho státu: svou „Stuttgartskou chartou vysídlenců z domoviny", svým přihlášením se k nezcizitelným lidským právům, ke svobodnému právu na sebeurčení a k právu na domovinu pomohli urovnat cestu k porozumění a smíření.

Vysídlenci z domoviny svými bohatými a rozmanitými kulturními tradicemi spoluutvářeli náš stát. Dnes svou lidskou účastí dávají příklad toho, jak máme přijímat vystěhovalce a přesídlence ze střední, východní a jihovýchodní Evropy. Skutečně: zde je zapotřebí solidarity nás všech!

Zároveň musíme podporovat krajany, kteří chtějí zůstat ve své rodné domovině. Spolková vláda se důrazně zasazuje o to, aby mohli nerušeně pěstovat své náboženství, jazyk, kulturu a tradici, jak to na počátku letošního roku znovu zakotvil závěrečný dokument následné konference KBSE ve Vídni.

S Maďarskem se nám již podařilo uzavřít dohodu o kulturní péči o německé menšiny v Maďarsku. Snažíme se dosáhnout podobného pokroku i s dalšími východními a jihovýchodními sousedy.

„Den domoviny 1989" je zároveň dnem vzpomínky na vypuknutí druhé světové války před 50 lety, kterou národněsocialističtí vládci násilí uvrhli do neštěstí celou Evropu, a tím i naši vlastní vlast. Právě uprchlíci a vysídlenci museli bez vlastní viny snášet strašlivé následky této války.

Rozdělení Evropy a rozdělení naší vlasti i jejího starobylého hlavního města Berlína jsou následky této nesmyslné války. Na mírovou smluvní úpravu jsme marně čekali – dokud chybí, zůstává německá otázka právně i politicky otevřená. To ale nesmí – a právě zde v Berlíně je pro to živý cit – odvádět pozornost od základní skutečnosti, že jádrem německé otázky jsou svoboda, lidská práva a sebeurčení.

Dnes se stále více ukazuje, že zeď, ostnatý drát a minová pole napříč Německem nejsou posledním slovem dějin. Myšlenka svobody a lidských práv se prosazuje i tam, kde byla ještě včera potlačována. Právě to zakládá naši naději na evropský mírový řád, v němž i my Němci budeme moci ve svobodném sebeurčení dovršit svou jednotu.

Stojíme za svým ústavním posláním. To odpovídá – jak právě ukazují události posledních dní – touze všech lidí v Německu. Zároveň v sobě zahrnuje, protože je chceme naplňovat v rámci širší Evropy, i uznání svobody a sebeurčení našich sousedů.

V naší politice míru, porozumění a smíření se cítíme zajedno s lidmi dobré vůle v Německu i v Evropě. —

věta pokračuje na dalším listu ⟶