Dary pro naše staré krajany:
Theresia Schuck, Schenkenseestr. 31 in 7170 Schwäbisch Hall 15,— Irene Rannert, Wendlinger Str. 40 in 8860 Nördlingen 7,50 Anna Pöttig, Taunusstr. 24 in 6209 Aarbergen 5,— Anna Simon, Elsterweg 32 in 3180 Wolfsburg 35,—
62,50 Stav po Heimatbriefu č. 196 144,75 Nynější stav DM 207,25
Všem dárcům vyjadřujeme naše nejsrdečnější poděkování!
Vydávání „Slavkovského Heimatbriefu" (Schlaggenwalder Heimatbrief) je možné jen díky tomu.
Spenden für unsere alten Landsleute:**
DM
Theresia Schuck, Schenkenseestr. 31 in 7170 Schwäbisch Hall 15,—
Irene Rannert, Wendlinger Str. 40 in 8860 Nördlingen 7,50
Anna Pöttig, Taunusstr. 24 in 6209 Aarbergen 5,—
Anna Simon, Elsterweg 32 in 3180 Wolfsburg 35,—
62,50
Bestand n. Hb. 196 144,75
Jetziger Bestand DM 207,25
Allen Spendern
sagen wir unseren allerherzlichsten Dank!
Das Erscheinen des „Schlaggenwalder Heimatbriefes" ist nur dadurch möglich.
Můj Horní Slavkov (Schlaggenwald)
Mé malé městečko, Horní Slavkove, kde jsme se narodili a museli tě mladí brzy opustit. Jak krásné bylo dětství, chodit po loukách, polích a horách, ach, jak ráda bych tě znovu viděla takového, jaký jsi byl kdysi. Ve svých snech tě často vídám. Procházím ulicemi a uličkami, které mi jsou tak důvěrně známé, ach, Slavkove, jak krásné bylo doma. Ty milé, staré, krásné město, kde naši předkové pohřbili rodnou zem, naši rodiče, kteří vyrostli v domovině, jejich touhou byl domov — jenom ty, a teď je přikrývá bavorská hlína. Uplynulo už mnoho let, brzy jich bude 43, i my, kdysi děti, pomalu stárneme. Zvony naší městské věže už mnoho let nezvoní, a to nám, dětem, velmi tíží srdce. Kostel — zřícenina, v níž jsme byli křtěni, že to tak dopadne, tomu bychom nikdy nevěřili. K májové pobožnosti jsme my dívky stávaly v bílém kolem oltáře, ruku v ruce, teď jsme my děti rozptýleny po všech zemích. V dálce na tebe často vzpomínám. Dětství bylo přece to nejkrásnější, co může být.
Hilde Borkenstein
Mein Schlaggenwald
Mein kleines Städtchen Schlaggenwald,
wo wir geboren und Dich jung verlassen mußten bald.
Was war die Kinderzeit so schön
auf Wiesen, Feldern, Bergen spazieren zu gehn,
oh, wie gerne möchte ich Dich, wie früher einst sehn.
In meinen Träumen da seh ich Dich oft.
Ich geh durch die Straßen und Gassen, die mir sehr vertraut,
ach, Schlaggenwald, wie schön war es zu Haus.
Du liebe, alte, schöne Stadt,
wo unsere Ahnen die Heimaterde begraben hat,
unsere Eltern, die in der Heimat aufgewachsen,
ihre Sehnsucht war die Heimat — nur Du
und bayerische Erde deckt sie jetzt zu.
Viele Jahre sind nun vergangen, 43 sind es bald,
auch wir Kinder von einst werden allmählich alt.
Die Kirchturmglocken unserer Stadt läuten schon viele Jahre nicht mehr,
das macht uns Kindern das Herz sehr schwer.
Die Kirche — eine Ruine, wo wir darin getauft,
daß es so kommen mußte, hätte man nie geglaubt.
Zur Maiandacht standen wir Mädchen in weiß um den Altar, Hand in Hand,
jetzt sind wir Kinder zerstreut in alle Land.
In der Ferne denk ich viel an Dich zurück.
Die Kinderzeit, war doch das Schönste, was es gibt.
Hilde Borkenstein
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.