Dary pro naše staré krajany:

Theresia Schuck, Schenkenseestr. 31 in 7170 Schwäbisch Hall 15,— Irene Rannert, Wendlinger Str. 40 in 8860 Nördlingen 7,50 Anna Pöttig, Taunusstr. 24 in 6209 Aarbergen 5,— Anna Simon, Elsterweg 32 in 3180 Wolfsburg 35,—

62,50 Stav po Heimatbriefu č. 196 144,75 Nynější stav DM 207,25

Všem dárcům vyjadřujeme naše nejsrdečnější poděkování!

Vydávání „Slavkovského Heimatbriefu" (Schlaggenwalder Heimatbrief) je možné jen díky tomu.

Můj Horní Slavkov (Schlaggenwald)

Mé malé městečko, Horní Slavkove, kde jsme se narodili a museli tě mladí brzy opustit. Jak krásné bylo dětství, chodit po loukách, polích a horách, ach, jak ráda bych tě znovu viděla takového, jaký jsi byl kdysi. Ve svých snech tě často vídám. Procházím ulicemi a uličkami, které mi jsou tak důvěrně známé, ach, Slavkove, jak krásné bylo doma. Ty milé, staré, krásné město, kde naši předkové pohřbili rodnou zem, naši rodiče, kteří vyrostli v domovině, jejich touhou byl domov — jenom ty, a teď je přikrývá bavorská hlína. Uplynulo už mnoho let, brzy jich bude 43, i my, kdysi děti, pomalu stárneme. Zvony naší městské věže už mnoho let nezvoní, a to nám, dětem, velmi tíží srdce. Kostel — zřícenina, v níž jsme byli křtěni, že to tak dopadne, tomu bychom nikdy nevěřili. K májové pobožnosti jsme my dívky stávaly v bílém kolem oltáře, ruku v ruce, teď jsme my děti rozptýleny po všech zemích. V dálce na tebe často vzpomínám. Dětství bylo přece to nejkrásnější, co může být.

Hilde Borkenstein

věta pokračuje na dalším listu ⟶