⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Dopoledne jsme jeli do Krušných hor. Hans zvolil trasu přes Nejdek. Silnice byla dobrá, ale vlevo i vpravo truchlila pustá krajina. Nad širokými, sklizenými poli se prášil vítr a nechával šednout hubené břízky. I v tom malém městečku pod horami vyrostly jako houby ze země obvyklé obytné věže a paneláky. Že i v neděli visělo na maličkých balkonech prádlo, nám trochu napovědělo, nakolik může být socialistická dělnická rodina ve svém jedno-, dvou- nebo třípokojovém bytě šťastná a spokojená. Na hubeném trávníku před kostelem vrzal a rachotil starý, sešlý kolotoč. Možná to byla před sedmdesáti lety v Ždírnici (Zettlitz) na svatoanenské pouti poslední novinka. Teď se ale s ním už netočily žádné cypřišové krajinky, ani girlandy z květin, ani flašinet. Unavení a otlučení viseli koníčci na smutné kostře kolotoče. Přesto tam stály, ty malé holčičky a kluci, a s úžasem hleděly na zázrak.
Pomalu začalo mrholit, protože se nad horami stáhly šedé mraky. Zanedlouho jsme byli v Jáchymově. Poznala jsem ho podle lázeňského sanatoria. Malý slavný Jáchymov zchudl, jeho řady domů mají mnoho mezer a náměstí je téměř bez života. Jen tu a tam kdosi spěchal po hrbolatém chodníku. Neohlédla jsem se.
Mezitím pořádně pršelo. Stěrače zběsile jezdily sem a tam. Z husté clony mlhy proti nám vyjely tři nebo čtyři saské zájezdové autobusy. A pak jsme poprvé uviděli uhynulý les, sice jen v obrysech, ale o to hrůzněji. Padlé stromové mrtvoly už zarůstala žlutá plazivá tráva, mezi nimi k nebi žalovaly rozštěpené pahýly. Tady už nemůže poskakovat žádná srnka a ani zpívat ptáček. Tady umlká pod slzami každé slovo, a tím spíš každá píseň.
„Kde lesy tajemně šumí, kde vřes tak rudě kvete, s králem bych nechtěl měnit, neb tam nahoře stojí můj domek."
to jsme jako děti rádi zpívávali. Nikdo netušil, že z krásných zelených Krušných hor bude brzy pustý horský hřeben.
Hluboký smutek se vkradl do našeho auta. I náš Andreas byl hluboce otřesen. Přitiskl se k mamince a položil ruku na mou. Z Božího Daru (Gottesgab) nebylo nic vidět, nejspíš to pohltila mlha. Nebo se snad propadl jako ten les?
U hotelu na Klínovci (Keilberg) Hans zastavil. Chtěl koupit pohlednice. My ostatní jsme zůstali sedět. Mlčky jsme hleděli k hotelu, který musí chátrat v samotě. Ostatně pohlednice byly staré nejméně dvacet let, protože tak zelený, jak je na nich, Klínovec už dávno není.
Jeli jsme teď dolů z kopce, směrem na Chomutov. A pořád kolem nás byly rozštěpené pahýly stromů a žlutá tráva a nad námi lijavé mraky. Ale silnice byla dobrá, dokonce velmi dobrá. Postupně se zase vyplížilo slunce. Zamžouralo na ubohé vesnice, na pusté pole a na širokou rovinu kolem Žatce. I v Chomutově je dost obytných věží a paneláků pro spoustu rodin. Zelené plochy jsou zaprášené a zapomenuté, nikdo za ně neodpovídá. Nad sportovním stadionem varuje v obrovských rozměrech Rudá hvězda k neochvějné věrnosti. Nikdo si jí nevšímal, i tady byly ulice prázdné. Cestou zpátky do Karlových Varů jsme viděli jen málo vozidel. Sotva jsme ale viděli i nějakého chodce nebo turistu. Kde byli všichni ti lidé, co tam žijí ve městech a vesnicích? Schovali se snad? Už zdálky nás vyděsila ta elektrárna, která v širokém údolí Ohře, krátce před Kadaní, čadí svým jedovatým kouřem a tím spoluzavinila umírání krušnohorského lesa. Byla jsem ráda, když jsme toho supícího obra měli za sebou. Kadaň spala šedivá na druhém břehu Ohře. Teprve kolem Vikletic se krajina stala půvabnou, skoro jako dřív. Na svazích toho půvabného údolí jsou ještě stále krásné ovocné sady a mezi nimi kostelní věž a nejeden příjemný dům. Hned jsem si vzpomněla, že sem jezdíval na ryby můj otec. Někdy jsme byli u toho i my děti. Museli jsme pak hledat žížaly a chytat kobylky. V Ohři bylo hodně ryb, hlavně úhořů. V nedalekém domku trati bydlel český dráhař. Jeho žena byla plná a dobrosrdečná. Vytahovala nejtučnější žížaly z hnoje na slepičím dvoře a k tomu nám ještě dávala ty nejlepší padavá jablka. Byla to žena, která milovala lidi, rozuměla všem jazykům a ráda se smála. Takoví lidé jsou naštěstí všude.
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
