Výlet s manželkou nás zavedl do Dolního Bavorska, ke klášteru Rohr. Jeden z přítomných patres tam rozmlouval s návštěvníky, a najednou se ukázalo, že jsme krajané z Horního Slavkova (Schlaggenwald). Byl to páter a profesor Wolfgang Hahn, syn kostelníka Williho Hahna. Bylo to srdečné přivítání, které nám tuto návštěvu učinilo obzvlášť vzácnou. Páter Hahn zdraví všechny krajany. Vstoupil k benediktinům do Broumova ve východních Čechách a musel se svým řádem stejně jako my všichni opustit domov. V Rohru v Dolním Bavorsku našel řád nový domov, a tak v říjnu 1988 řád v Rohru oslavil 25. výročí svého trvání. Páter Hahn byl dvakrát v Kahlu na našem krajanském setkání. Sloužil nám mši svatou a měl kázání. Tehdy jsme se z jeho příjezdu radovali a nikdy na to nezapomeneme. Dík našeho společenství mu patří jistě. Přejeme mu další požehnané působení.

Franz Josef Hahn a Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Naše první elektrické světlo

Loni v říjnu, den před mými šedesátými narozeninami, se u nás strhla velká bouře, při které vypadl proud na několik hodin. Sáhl jsem po své petrolejce, kterou nikdy nenechávám vyhaslou, zapálil ji a pomyslel si: „Tak to bylo přesně před šedesáti lety, když jsem přišel na svět."

Jak mnozí z mých příbuzných a krajanů vědí, věnuji se intenzivně rodopisnému bádání. Nesbírám jen skutky svých příbuzných, ale všechno, co se dá najít o jejich osudech a poměrech, ve kterých tito lidé žili. Moji o něco starší příbuzní až příliš dobře vědí, jak je vyzvídám.

Tak jsem se jednou vypravil za svým strýcem Edim — Thomasem Edim z Rabensgrünu, který má nejen velmi rozsáhlé a bohaté vědomosti, ale i mnoho malých sešitů, do kterých si dělá denní zápisy. Zeptal jsem se ho, kdy jsme u nás doma vlastně dostali elektrické světlo. Trefil jsem na správnou osobu a on mi hned vypověděl celou historii.

V Rabensgrünu se mělo světlo zavést už v roce 1914. Měli tam už sloupy a veškerý materiál. Jenže pak přišla první světová válka a všechno se muselo zase odevzdat zpět, zejména měď. Teprve v roce 1921 byl Rabensgrün konečně znovu připraven. Tehdy se vedení z Lizzen položilo jako nadzemní přípojka. V květnu 1929 strýc Edi ve vlastním rodném domě položil veškeré vedení pod omítku. Při kolaudaci příslušný revizní elektromistr Horner z Krásna (Schönfeld) prohlásil, že by měl jít studovat na elektrotechnickou průmyslovku – tak byl překvapen tou znamenitou prací. Strýc Edi se prý o „elektřinu" velmi zajímal už na měšťance. Na podzim dostaly elektrické světlo obce Leßnitz, Stirn, Gfell a Poschitzau. V Leßnitz stavělo vedení město Horní Slavkov (Schlaggenwald), v Gfellu Elektro AG Überland Reichenau. Obě obce chtěly mít světlo už do doby posvícení. Při zavádění nadzemního vedení ale chyběli elektrikáři. Tak přišel můj dědeček Hans Fechter (Dickl-Hans) z Gfellu a přivedl si na pomoc svého kmotřence z Rabensgrünu. Strýc Edi instaloval vedení pod omítku u dědečka Hanse Fechtera (na Dickl-hofu), u dědečka Antona Fechtera (na Schöinhansl-hofu) a u Idy Fischerové.

Dne 18. října 1929 se u nás doma poprvé rozsvítilo elektrické světlo. Ačkoli jsem sám na svět přišel při petrolejce, své první narozeniny jsem už mohl prožít při elektrickém světle.

Christl Fechter (Schöinhansl), Bountiful, Utah, USA

věta pokračuje na dalším listu ⟶