100 000 lidí na Sudetoněmeckém dni 1989 ve Stuttgartu 40 000 krajanů na hlavním shromáždění na Killesbergu
Sedmdesát let po Saint-Germain a Versailles se ve Stuttgartu konal už 40. Sudetoněmecký den. V této velké akci, konané pod heslem „Evropa – svoboda, právo a partnerství", se v zhuštěné podobě odrazilo vše, co sudetoněmecká národnostní skupina v sedmi desetiletích svého boje o sebeurčení zažila a vytrpěla, ale zároveň i její program pro budoucnost. Především bylo důležité před celým světem doložit, že sudetoněmecká národnostní skupina žije i v pátém desetiletí po svém vyhnání. S více než 100 000 účastníky, z toho 40 000 na hlavním shromáždění, se tento důkaz opět podařil.
Šlo také o to, dát veřejnosti najevo, že naše národnostní skupina sice žije z minulosti, ale především pro budoucnost. Dlouhý dech, s nímž sudetoněmecká národnostní skupina setrvává na svých neměnných cílech, je zárukou dalšího přežití a trvání: právo na sebeurčení, právo na domov, zachování a rozvíjení kulturního dědictví, spoluúčast na utváření evropského mírového řádu.
Hojně navštívený byl velký národopisný večer v kongresovém centru B na zcela nově upraveném výstavišti na Killesbergu, kde se konala i většina přednášek, diskusí a kulturních vystoupení. V kongresovém centru A se naproti tomu v sobotu odpoledne konalo Mezinárodní fórum, které se zabývalo vývojem ve východním bloku a situací národů a národnostních skupin ve východní a středovýchodní Evropě. Moderoval je Volkmar Gabert, předseda Zahraniční rady při Sudetoněmecké radě, a diskusního kola se účastnili Švéd, Francouz, Angličan, Čech a sudetoněmecký zástupce – mluvčí.
I tradiční „Pokladnička" (Schatzkästlein), konaná souběžně s národopisným večerem, patří do dlouhé řady takových doprovodných akcí Sudetoněmeckého dne.
Nejdůležitější politická vystoupení dne byla vyhrazena hlavnímu shromáždění. Uvítání pronesl státní tajemník Gustav Wabro. Krátce předtím se během pontifikální mše na shromažďovacím prostranství ještě strhla prudká přeháňka, ale nyní zářilo o to jasnější a přívětivější slunce, když nastoupily skupiny mládeže, nositelů krojů a praporů, přivítané spolkovým referentem pro organizaci Erichem Kukukem, a rozestavily se kolem tribuny. Dva úvodní momenty vybočily z obvyklého rámce:
Vzhledem k tomu, že letošní Den matek připadl na svatodušní neděli, předal mluvčí spolkové referentce SL pro ženy Anni Baier za velkého potlesku publika, jménem všech sudetoněmeckých matek, nádhernou kytici květin.
Vzpomínku na zesnulé pronesl Georg Wollner; poté přednesl Klaus Geisler prohlášení Sudetoněmecké mládeže: „Zachraňte Sudety!" O významu akce svědčilo i to, že spolkový kancléř Dr. Helmut Kohl zaslal pozdravný projev, který přečetl spolkový ministr Lm. Klein.
[obr] Ministerský předseda Bádenska-Württemberska Lothar Späth promluvil před více než 40 000 účastníky na hlavním shromáždění
100.000 beim Sudetendeutschen Tag 1989 in Stuttgart
100.000 beim Sudetendeutschen Tag 1989 in Stuttgart
40.000 Landsleute bei der Hauptkundgebung am Killesberg
Siebzig Jahre nach St. Germain und Versailles fand in Stuttgart der 40. Sudetendeutsche Tag statt. In dieser Großveranstaltung unter dem Motto „Europa — Freiheit, Recht und Partnerschaft", schlug sich komprimiert nieder, was die sudetendeutsche Volksgruppe in sieben Jahrzehnten ihres Kampfes um Selbstbestimmung erlebt und erlitten hat, zugleich aber auch ihr Programm für die Zukunft. Zunächst ist es das Wichtigste, vor aller Welt zu bekunden, daß die sudetendeutsche Volksgruppe auch im fünften Jahrzehnt nach ihrer Vertreibung lebt. Mit über 100.000 Teilnehmern, darunter 40.000 auf der Hauptkundgebung, ist dieser Beweis erneut gelungen.
Es ging aber auch darum, der Öffentlichkeit einen Eindruck davon zu vermitteln, daß unsere Volksgruppe zwar aus der Vergangenheit, vor allem aber für die Zukunft lebt. Der lange Atem, mit dem die sudetendeutsche Volksgruppe an ihren unverrückbaren Zielsetzungen festgehalten hat, ist die Gewähr für ein Weiterleben und Weiterbestehen: Selbstbestimmungsrecht, Heimatrecht, Bewahrung und Entwicklung des kulturellen Erbes, Mitarbeit an der Gestaltung einer europäischen Friedensordnung.
Gut besucht war der große Volkstumsabend im Kongreßzentrum B der völlig neugestalteten Messe auf dem Killesberg, in dem auch die meisten Vorträge, Diskussionen und kulturellen Darbietungen stattfanden. Im Kongreßzentrum A dagegen fand am Samstagnachmittag das Internationale Forum statt, das sich mit der Entwicklung im Ostblock, der Situation der Völker und Volksgruppen in Ost- und Ostmitteleuropa beschäftigte. Volkmar Gabert als Vorsitzender des Auslandsbeirates beim Sudetendeutschen Rat moderierte, ein Schwede, ein Franzose, ein Engländer, ein Tscheche, ein Sudetendeutscher — der Sprecher — bildeten die Diskussionsrunde.
Auch das zur Tradition gewordene „Schatzkästlein", parallel zum Volkstumsabend, gehört in die lange Reihe solcher Rahmenveranstaltungen des Sudetendeutschen Tages.
Die wichtigsten politischen Aussagen des Tages waren der Hauptkundgebung vorbehalten. Die Begrüßung nahm Staatssekretär Gustav Wabro vor. Hatte es kurz vorher, während der Pontifikalmesse auf dem Kundgebungsplatz noch einen heftigen Regenschauer gegeben, so erstrahlte nun ein umso hellerer und freundlicherer Sonnenschein, als die Gruppen der Jugend, der Trachten- und Fahnenträger, vom Bundesorganisationsreferenten Erich Kukuk begrüßt, einmarschierten und um die Tribüne herum Aufstellung nahmen. Zwei Präliminarien sprengten den üblichen Rahmen:
Angesichts der Tatsache, daß der diesjährige Muttertag auf den Pfingstsonntag fiel, überreichte der Sprecher der Bundesfrauenreferentin der SL, Anni Baier, stellvertretend für alle sudetendeutschen Mütter unter großem Beifall des Publikums einen herrlichen Blumenstrauß.
Das Totengedenken sprach Georg Wollner; anschließend gab Klaus Geisler eine Erklärung der Sudetendeutschen Jugend ab: „Rettet das Sudetenland!" Daß Bundeskanzler Dr. Helmut Kohl eine Grußadresse geschickt hatte, die von Bundesminister Lm. Klein verlesen wurde, ließ den Rang der Veranstaltung erkennen.
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.