Otto Zerlik †

Egerlandský nářeční básník a národopisec Otto Zerlik, narozený 4. ledna 1908 v Úterý (Uitwa), okres Toužim, severozápadní Čechy, zemřel 24. dubna 1989 v domově důchodců v Geislingen/Steige. Byl považován za ztělesnění pravého Egerlanďana – duchovně i morálně pevného, věrného, pracovitého a se znalostmi o svém milovaném Chebsku (Egerland) doslova živou encyklopedií s neomylnou pamětí. Vyrůstal na venkově, kde byla jen dvojtřídní obecná škola, dva roky byl pasáčkem dobytka a už ve dvanácti letech nastoupil na zednické učení. Jako zedník v Sasku se z konkrétního podnětu začal věnovat rodopisnému bádání a od svých dvaceti let se cílevědomě věnoval sebevzdělávání.

V trvalém spojení se svým domovem se stále více věnoval nářečnímu bádání a nářeční poezii. Jeho učitelem se stal karlovarský národopisec a básník Josef Hofmann. Zerlikův talent rozpoznal i starosta Hugo Liehm z Žlutic, továrník a politik, a postaral se o to, aby Otto Zerlik získal místo putovního řečníka u Svazu Němců v Čechách. V letech 1937/38 se stal jednatelem německé venkovské mládeže v Československu. Po připojení Sudet byl pověřen kulturním referátem zemského selského svazu v rámci Říšského potravinového stavu. Po 40 měsících frontové vojenské služby a následném americko-britském zajetí působil v oblasti péče o vysídlené a v roce 1948 se stal prvním jednatelem Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově. Protože pro svou početnou rodinu nezískal povolení k přistěhování do Mnichova, stal se opět stavebním dělníkem a vedle toho čestným vedoucím kanceláře Vlastenecké obce Karlovarských (Heimatverband der Karlsbader). V letech 1953–1973 byl profesionálním redaktorem „Karlsbader Zeitung" a po 30 let sestavoval kalendář „Egerländer Jahrbuch" (1954–1983). Od roku 1932 spolupracoval na řadě časopisů zaměřených na sběr jazyka, přísloví a zvyků, mimo jiné i na Německém národopisném atlase. Tucet cest kolem světa jej zavedl na všechny kontinenty, přičemž vždy hledal srovnání s egerlandským lidovým dědictvím a pátral po Egerlanďanech roztroušených po celém světě. Ostlandkreuz (Kříž východních zemí) v Geislingen/Steige, kde žil od vyhnání a který spolu se spolkovým předsedou Egerlanďanů Ernstem Bartlem postavil na trvalou památku vyhnání východních Němců, jež bylo v rozporu s mezinárodním právem, se stal i trvalým místem vzpomínky na samotného Otto Zerlika. Byl oceněn řadou vyznamenání svých egerlandských a sudetoněmeckých krajanů, dále Tyrolskem, Bádenskem-Württemberskem a Spolkovým záslužným křížem na stuze Spolkové republiky Německo. Jeho spisovatelské a národopisné dílo by si zasloužilo ještě samostatné zhodnocení. S básníkem Hermannem Claudiusem jej pojilo dlouholeté přátelství – ten přeložil Zerlikovu nářeční báseň „A Sternl föllt" do spisovné němčiny, publikovanou v díle „Egerland, Landschaft und Menschen in der Dichtung" (Langen Müller, Mnichov 1984), jehož byl Otto Zerlik rovněž spoluvydavatelem. Jeho smrtí ztratilo Chebsko jednoho ze svých nejlepších synů. Žije dál ve svém díle. Podle svého přání byl v tichosti, v nejužším rodinném kruhu, pohřben na hřbitově v Geislingen/Steige dne 28. dubna 1989.

Dr. Josef Suchy

věta pokračuje na dalším listu ⟶