Otto Zerlik †
Egerlandský nářeční básník a národopisec Otto Zerlik, narozený 4. ledna 1908 v Úterý (Uitwa), okres Toužim, severozápadní Čechy, zemřel 24. dubna 1989 v domově důchodců v Geislingen/Steige. Byl považován za ztělesnění pravého Egerlanďana – duchovně i morálně pevného, věrného, pracovitého a se znalostmi o svém milovaném Chebsku (Egerland) doslova živou encyklopedií s neomylnou pamětí. Vyrůstal na venkově, kde byla jen dvojtřídní obecná škola, dva roky byl pasáčkem dobytka a už ve dvanácti letech nastoupil na zednické učení. Jako zedník v Sasku se z konkrétního podnětu začal věnovat rodopisnému bádání a od svých dvaceti let se cílevědomě věnoval sebevzdělávání.
V trvalém spojení se svým domovem se stále více věnoval nářečnímu bádání a nářeční poezii. Jeho učitelem se stal karlovarský národopisec a básník Josef Hofmann. Zerlikův talent rozpoznal i starosta Hugo Liehm z Žlutic, továrník a politik, a postaral se o to, aby Otto Zerlik získal místo putovního řečníka u Svazu Němců v Čechách. V letech 1937/38 se stal jednatelem německé venkovské mládeže v Československu. Po připojení Sudet byl pověřen kulturním referátem zemského selského svazu v rámci Říšského potravinového stavu. Po 40 měsících frontové vojenské služby a následném americko-britském zajetí působil v oblasti péče o vysídlené a v roce 1948 se stal prvním jednatelem Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově. Protože pro svou početnou rodinu nezískal povolení k přistěhování do Mnichova, stal se opět stavebním dělníkem a vedle toho čestným vedoucím kanceláře Vlastenecké obce Karlovarských (Heimatverband der Karlsbader). V letech 1953–1973 byl profesionálním redaktorem „Karlsbader Zeitung" a po 30 let sestavoval kalendář „Egerländer Jahrbuch" (1954–1983). Od roku 1932 spolupracoval na řadě časopisů zaměřených na sběr jazyka, přísloví a zvyků, mimo jiné i na Německém národopisném atlase. Tucet cest kolem světa jej zavedl na všechny kontinenty, přičemž vždy hledal srovnání s egerlandským lidovým dědictvím a pátral po Egerlanďanech roztroušených po celém světě. Ostlandkreuz (Kříž východních zemí) v Geislingen/Steige, kde žil od vyhnání a který spolu se spolkovým předsedou Egerlanďanů Ernstem Bartlem postavil na trvalou památku vyhnání východních Němců, jež bylo v rozporu s mezinárodním právem, se stal i trvalým místem vzpomínky na samotného Otto Zerlika. Byl oceněn řadou vyznamenání svých egerlandských a sudetoněmeckých krajanů, dále Tyrolskem, Bádenskem-Württemberskem a Spolkovým záslužným křížem na stuze Spolkové republiky Německo. Jeho spisovatelské a národopisné dílo by si zasloužilo ještě samostatné zhodnocení. S básníkem Hermannem Claudiusem jej pojilo dlouholeté přátelství – ten přeložil Zerlikovu nářeční báseň „A Sternl föllt" do spisovné němčiny, publikovanou v díle „Egerland, Landschaft und Menschen in der Dichtung" (Langen Müller, Mnichov 1984), jehož byl Otto Zerlik rovněž spoluvydavatelem. Jeho smrtí ztratilo Chebsko jednoho ze svých nejlepších synů. Žije dál ve svém díle. Podle svého přání byl v tichosti, v nejužším rodinném kruhu, pohřben na hřbitově v Geislingen/Steige dne 28. dubna 1989.
Dr. Josef Suchy
Otto Zerlik †
Otto Zerlik †
Der Egerländer Mundartdichter und Volkskundler Otto Zerlik, geb. am 4. Januar 1908 in Uitwa, Ldkrs. Tepl, Nordwestböhmen, ist am 24. April 1989 im Bürgerheim Geislingen/Steige verstorben. Er galt als Urbild des Egerländers, geistig-moralisch standhaft, treu, fleißig und an Wissen um sein geliebtes Egerland ein lebendes Lexikon mit eisernem Gedächtnis. Er wuchs am Land auf, wo es nur eine zweiklassige Volksschule gab, war zwei Jahre Hütbub und kam schon als 12jähriger in die Maurerlehre. Als Maurer in Sachsen fand er aus gegebenem Anlaß zur Familienforschung und betrieb ab dem 20. Lebensjahr zielbewußte Selbstbildung.
In ständiger Verbindung mit seiner Heimat widmete er sich immer stärker der Mundartforschung und Mundartdichtung. Der Karlsbader Volkskundler und Dichter Josef Hofmann wurde sein Lehrmeister. Auch Bürgermeister Hugo Liehm, Luditz, Fabrikant und Politiker, erkannte die Begabung Otto Zerliks und sorgte dafür, daß Otto Zerlik beim Bund der Deutschen in Böhmen als Wanderredner angestellt wurde. 1937/38 wurde er Geschäftsleiter der deutschen Landjugend in der Tschechoslowakei. Nach dem Anschluß des Sudetenlandes wurde er mit dem Kulturreferat der Landesbauernschaft im Reichsnährstand betraut. Nach 40 Monaten Dienst als Frontsoldat mit anschließender amerikanisch-englischer Gefangenschaft wurde er im Vertriebenenbereich tätig und 1. Geschäftsleiter des Adalbert-Stifter-Vereins in München (1948). Da er für seine kinderreiche Familie keine Zuzugsgenehmigung nach München erhielt, wurde er wieder Bauarbeiter und nebenbei ehrenamtlicher Leiter der Geschäftsstelle des Heimatverbandes der Karlsbader. Ab 1953-1973 beruflicher Schriftleiter der „Karlsbader Zeitung" gestaltete er 30 Jahre lang den Kalender „Egerländer Jahrbuch" (1954-1983). Seit 1932 arbeitete er an zahlreichen Zeitschriften für Sprach-, Spruch- und Brauchguterfassung mit, u. a. auch beim Deutschen Volkskundeatlas. Ein Dutzend Weltreisen führte ihn in alle Kontinente, dabei immer nach Vergleichbarem mit Egerländer Volksgut suchend und nach Egerländern in aller Welt unterwegs. Das Ostlandkreuz in Geislingen/Steige, wo er seit der Vertreibung lebte, und das er gemeinsam mit dem Bundesvorsteher der Egerländer Ernst Bartl zum immerwährenden Gedenken an die völkerrechtswidrige Vertreibung der Ostdeutschen errichtete, ist auch zum bleibenden Andenken für Otto Zerlik geworden. Er wurde mit zahlreichen Auszeichnungen seiner egerländischen und sudetendeutschen Landsleute, durch Tirol, Baden-Württemberg und das Bundesverdienstkreuz am Bande der Bundesrepublik Deutschland geehrt. Sein schriftstellerisches und volkskundliches Wirken bedürfte noch einer besonderen Würdigung. Mit dem Dichter Hermann Claudius verband ihn eine langjährige Freundschaft, der Zerliks Mundartgedicht „A Sternl föllt" ins Schriftdeutsche übertrug, veröffentlicht im Werk „Egerland, Landschaft und Menschen in der Dichtung" (Langen Müller München 1984), dessen Mitherausgeber auch Otto Zerlik war. Mit ihm verlor das Egerland einen seiner besten Söhne. Er lebt in seinen Werken weiter. Er wurde, seinem Wunsch folgend, in aller Stille im engsten Familienkreis am Friedhof in Geislingen/Steige am 28. April 1989 beerdigt.
Dr. Josef Suchy
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.