Se srdečným pozdravem!
Se srdečným pozdravem!
Mé ubohé vesnici, ty už nejsi, jsi jen cizí slovo, a přece mě sem žene stesk po domově, a zase odtud smutek.
Kde jsem kdysi rád proskakoval uličkami, tam už dávno bují les, kde kdysi zvonilo tvé zvonění důvěrně, tam nyní houštinou zní ticho.
I ptáci na jasanu bývají často němí, jen zřídka veselí, nenajdu je a sotva je uslyším kdesi mezi větvemi...
Byly ti, kdoví jak daleko, ubohé děti vyhnány, se svým žalem v temné době zůstala jsi sama.
Zbyly po tobě jen trosky a kámen tolika slz, v zeleni břečťanu nikdo nespatřil tvůj zlatý kříž.
Nebe slyší, jak hořce tvůj osud často oplakávám, ono jistě ví, že po tobě dodnes nosím smutek.
Ať musím putovat kamkoli po této hrbolaté zemi, myslím na tebe se srdečným pozdravem, dokud budu dýchat.
Hermine Walter, roz. Palm
(Napsáno pro mé milé, nezapomenutelné Gfell)
Mit Herzensgruß!
Mit Herzensgruß!
Mein armes Dorf, Du bist nicht mehr,
als bloß noch ein fremdes Wort,
und trotzdem treibt mich Heimweh her,
aber Wehmut wieder fort.
Wo ich einst gern durch Gassen sprang,
dort wuchert längst ein Wald,
wo einmal traut Dein Glöcklein klang,
Schweigen nun durch Dickicht hallt.
Die Vögel selbst im Eschenbaum
sind oft stumm, nur selten froh,
ich find sie nicht und hör sie kaum
zwischen Zweigen irgendwo . . .
Es wurden Dir, wer weiß, wie weit,
die Kinder arm vertrieben,
mit Deinem Leid in dunkler Zeit
bist Du allein geblieben.
Nur Trümmer ließ man und den Stein
der vielen Tränen stehen,
beim Efeugrün hat niemand sein
goldenes Kreuz gesehen.
Der Himmel hört, wie bitter ich
Dein Schicksal oft beklage,
er weiß bestimmt, daß ich um Dich
noch heute Trauer trage.
Wo immer ich auch wandern muß
auf dieser Huckelerde,
ich denke Dein mit Herzensgruß,
so lang ich atmen werde.
Hermine Walter geb. Palm
(Für mein liebes,
unvergessenes Gfell geschrieben)
Pozdrav k „Slavkovské domovské knize"
Již po mnoho staletí žijeme my sudetští Němci ve své domovině v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku — v domovině, kterou jsme nikomu nevzali, z níž jsme nikoho nevyhnali, ale kterou naši předkové „z divokého kořene" vymýtili, osídlili a vybudovali.
Horní Slavkov (Schlaggenwald), který byl již roku 1300, tedy před téměř 700 lety, povýšen na město, je obzvláště dobrým příkladem těchto kulturních, hospodářských a sociálních výkonů sudetských Němců v jejich domovině, a je nutné a záslužné, že dějiny Horního Slavkova a jeho občanů jsou nyní zaznamenávány a dokumentovány, aby následující generace mohly poznat, jak moc jsme si staletou prací zasloužili právo na svou domovinu.
Naše doba má sklon vytěsňovat a zapomínat na minulost a hledat široké, pohodlné cesty — cesty, které však často nemají budoucnost, nýbrž se již po krátké době ukazují jako slepé uličky. Jen ten, kdo ví, odkud přichází, kdo zná minulost, je skutečně schopen nalézt smysluplné a úspěšné cesty do budoucnosti. A tak je každá dokumentace, každá kronika, každá domovská kniha zároveň i příspěvkem, ukazatelem cesty do budoucnosti.
My sudetští Němci jsme s vyhnáním z naší domoviny nedospěli ke konci svých staletých dějin. Chceme hledět dopředu, abychom na základě zkušeností z minulosti našli nový začátek v onom prostoru, z něhož pocházíme, na základě pravdy, práva a mravnosti, s cílem dosáhnout na obou stranách nahlédnutí chyb minulosti a tím dospět ke smíření jako předpokladu nového začátku.
„Slavkovská domovská kniha" ať je k tomu dalším příspěvkem.
Děkuji všem, kdo přispěli k jejímu uskutečnění, a přeji jí co nejširší rozšíření a mnoho úspěchů.
Franz Neubauer státní ministr ve výslužbě, mluvčí sudetských Němců
Grußwort für das „Schlaggenwalder Heimatbuch"
Grußwort für das „Schlaggenwalder Heimatbuch"
Seit vielen Jahrhunderten siedeln wir Sudetendeutschen in unserer Heimat in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien — in einer Heimat, die wir niemanden weggenommen, aus der wir niemanden vertrieben haben, sondern die unsere Vorfahren „aus wilder Wurzel" gerodet, erschlossen und aufgebaut haben.
Schlaggenwald, das schon im Jahre 1300, also vor fast 700 Jahren, zur Stadt erhoben wurde, ist ein besonders gutes Beispiel für diese kulturellen, wirtschaftlichen und sozialen Leistungen der Sudetendeutschen in ihrer Heimat, und es ist notwendig und verdienstvoll, daß die Geschichte Schlaggenwalds und seine Bürger nun aufgezeichnet und dokumentiert wird, damit nachfolgende Generationen erkennen können, wie sehr wir uns durch jahrhundertelange Arbeit das Recht auf unsere Heimat erworben haben.
Unsere Zeit neigt dazu, Vergangenes verdrängen und vergessen zu wollen, und breite, bequeme Wege zu suchen — Wege, die allerdings oft keine Zukunft haben, sondern sich schon nach kurzer Zeit als Sackgassen erweisen. Nur wer weiß, woher er kommt, wer die Vergangenheit kennt, ist wirklich in der Lage, sinnvolle und erfolgreiche Wege in die Zukunft zu finden. Und so ist jede Dokumentation, jede Chronik, jedes Heimatbuch gleichzeitig auch ein Beitrag, ein Wegweiser in die Zukunft hinein.
Wir Sudetendeutsche sind mit der Vertreibung aus unserer Heimat nicht am Ende unserer jahrhundertelangen Geschichte angelangt. Wir wollen nach vorne sehen, um aus den Erfahrungen der Vergangenheit heraus einen Neuanfang zu finden in jenem Raum, aus dem wir kommen, auf der Grundlage von Wahrheit, Recht und Moral, auf beiden Seiten Einsicht in die Fehler der Vergangenheit zu bewirken und dadurch zur Versöhnung zu kommen als Voraussetzung des Neuanfangs.
Das „Schlaggenwalder Heimatbuch" möge dazu ein weiterer Beitrag sein.
Ich danke allen, die zu seiner Verwirklichung beigetragen haben, und wünsche ihm weiteste Verbreitung und viel Erfolg.
Franz Neubauer
Staatsminister a.D., Sprecher der Sudetendeutschen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.