Se srdečným pozdravem!

Se srdečným pozdravem!

Mé ubohé vesnici, ty už nejsi, jsi jen cizí slovo, a přece mě sem žene stesk po domově, a zase odtud smutek.

Kde jsem kdysi rád proskakoval uličkami, tam už dávno bují les, kde kdysi zvonilo tvé zvonění důvěrně, tam nyní houštinou zní ticho.

I ptáci na jasanu bývají často němí, jen zřídka veselí, nenajdu je a sotva je uslyším kdesi mezi větvemi...

Byly ti, kdoví jak daleko, ubohé děti vyhnány, se svým žalem v temné době zůstala jsi sama.

Zbyly po tobě jen trosky a kámen tolika slz, v zeleni břečťanu nikdo nespatřil tvůj zlatý kříž.

Nebe slyší, jak hořce tvůj osud často oplakávám, ono jistě ví, že po tobě dodnes nosím smutek.

Ať musím putovat kamkoli po této hrbolaté zemi, myslím na tebe se srdečným pozdravem, dokud budu dýchat.

Hermine Walter, roz. Palm

(Napsáno pro mé milé, nezapomenutelné Gfell)

Pozdrav k „Slavkovské domovské knize"

Již po mnoho staletí žijeme my sudetští Němci ve své domovině v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku — v domovině, kterou jsme nikomu nevzali, z níž jsme nikoho nevyhnali, ale kterou naši předkové „z divokého kořene" vymýtili, osídlili a vybudovali.

Horní Slavkov (Schlaggenwald), který byl již roku 1300, tedy před téměř 700 lety, povýšen na město, je obzvláště dobrým příkladem těchto kulturních, hospodářských a sociálních výkonů sudetských Němců v jejich domovině, a je nutné a záslužné, že dějiny Horního Slavkova a jeho občanů jsou nyní zaznamenávány a dokumentovány, aby následující generace mohly poznat, jak moc jsme si staletou prací zasloužili právo na svou domovinu.

Naše doba má sklon vytěsňovat a zapomínat na minulost a hledat široké, pohodlné cesty — cesty, které však často nemají budoucnost, nýbrž se již po krátké době ukazují jako slepé uličky. Jen ten, kdo ví, odkud přichází, kdo zná minulost, je skutečně schopen nalézt smysluplné a úspěšné cesty do budoucnosti. A tak je každá dokumentace, každá kronika, každá domovská kniha zároveň i příspěvkem, ukazatelem cesty do budoucnosti.

My sudetští Němci jsme s vyhnáním z naší domoviny nedospěli ke konci svých staletých dějin. Chceme hledět dopředu, abychom na základě zkušeností z minulosti našli nový začátek v onom prostoru, z něhož pocházíme, na základě pravdy, práva a mravnosti, s cílem dosáhnout na obou stranách nahlédnutí chyb minulosti a tím dospět ke smíření jako předpokladu nového začátku.

„Slavkovská domovská kniha" ať je k tomu dalším příspěvkem.

Děkuji všem, kdo přispěli k jejímu uskutečnění, a přeji jí co nejširší rozšíření a mnoho úspěchů.

Franz Neubauer státní ministr ve výslužbě, mluvčí sudetských Němců

věta pokračuje na dalším listu ⟶