Poděkování 1. starostovi Hanni Habergerovi!

8572 Auerbach

Vážený pane starosto Habergere,

s díkem, radostí a spokojeností mi bylo sděleno, že díky Vašemu zprostředkování nalezl „Gfellský Pán Bůh" nyní důstojné místo ve Vašem městském kostele. Za Vaše zastání, vážený pane starosto, Vám ze srdce děkuji, Pán Bůh zaplať.

K „Gfellskému Pánu Bohu" ještě pro Vás následující vysvětlení:

Německá osada Gfell u Horního Slavkova (Schlaggenwald), idylická malá obec, která patřila k slavkovskému kostelnímu obvodu, byla po vyhnání německého obyvatelstva zcela zničena a srovnána se zemí. Jen ojedinělé zbytky zdí svědčí o tom, že zde kdysi stály domy a statky, že zde měli svůj domov lidé spjatí s rodnou hroudou.

Uprostřed bývalé vsi stál na kamenném podstavci železný kříž s Pánem Bohem. (Celková výška asi 2 a půl metru.) S hlubokou úctou jsme už jako děti vzhlíželi k Pánu Bohu na kříži — a naopak Pán Bůh na kříži shlížel dolů na nás. Viděl na životem se radující hrající si děti, na veselé lidi, na „Ratschebuby" klečící před křížem. Viděl také kolem projíždějící pohřební průvody a truchlící pozůstalé.

S nemnoha zavazadly stáli v den před vyhnáním Gfellští před křížem s Pánem Bohem, aby prosili o milost tváří v tvář neznámé budoucnosti.

Ale i Pán Bůh na kříži byl zavržen. Násilnou hrubou rukou byl sražen z kříže a s pohrdáním hozen do bahna.

Po mnoha letech — při jedné z návštěv staré vlasti — jej objevili synové domovu věrného Oskara Schöberla (Bittnera) v bahně v příkopu. Byl to Oskar Schöberl, kdo pak „Gfellského Pána Boha" přivezl do nové vlasti, do Auerbachu. Nyní nás vyhnance následoval. Na dřevěném kříži, který zhotovil Karel Schöberl (truhlář), nalezl — stejně jako lidé — nový domov. Není to milostivé řízení?

Vážený pane starosto, my Gfellští, kteří jsme mezitím Váš Auerbach z mnoha setkání poznali a zamilovali si jej, Vám a Vaší obci ze srdce děkujeme.

S přátelským pozdravem Váš Josef Porsch

Nech se potěšit!

Nech dnes jaro do sebe vstoupit do bázlivého srdce, nech se potěšit velkou radostí, zpěvem ptáků a slunečním svitem!

Nech si osušit své slzy, které ještě máš v očích, neboť pláč by mohl ochromit a snad i oslepit!

Nepočítej stále roky, když březen nakukuje do pokoje, nenaříkej na stříbrné vlasy, když si špaček krásně staví hnízdo!

Spěchej raději na step, kde jásavě stoupá skřivan, kde nebeský modrý hedváb se sklání k tmavým výšinám!

Podívej se na pupeny, jak raší, jak brzy rozkvete fialka, jak v lese a na loukách už pilně táhne zelený opar!

Bude se chvět a pak vlnit teplé jaro citem, budeš milovat tento život, který i tebe chce obejmout!

Hermine Walter, rozená Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶