K velikonočním svátkům 1989

Milí přátelé a krajané!

Každý velikonoční dopis, který jsem vám dosud napsal, mi připomíná, že velikonoční dopis z roku 1985 byl posledním poselstvím, které nám adresoval můj předchůdce, prelát Dr. Karl Reiß. Zvolil si tehdy téma „Bez kříže není spásy" a dotkl se tím něčeho, co se hluboce dotýká i podstaty naší krajanské pospolitosti.

Připravujeme se na Pesach, na Velikonoce, které Ježíš tak toužil slavit se svými učedníky, protože při nich mohl zcela vyjádřit své úplné odevzdání se a naplnění vůle Otce. To, co Pán koná při poslední večeři na Zelený čtvrtek, již předznamenává dění Velkého pátku: jeho kněžská existence je totálním darováním se.

Na to nás má upomínat kříž jako znamení naší víry a našeho vykoupení. Prelát Dr. Reiß, jehož výročí úmrtí připadá na 17. dubna a který chtěl být duchovním pastýřem celé krajanské pospolitosti, proto ve svých kázáních při poutích vysídlenců a krajanských setkáních opakovaně poukazoval na symbolickou sílu kříže. Prosil rodiče, aby žehnali svým dětem křížem, a připomínal mimo jiné tradici naší staré vlasti, kdy hospodyně před krájením chleba vždy udělala nad bochníkem znamení kříže.

Ve svém vánočním dopise jsem poukázal na naši povinnost říci ano životu. Život je však možný jen skrze odevzdání se, skrze ochotu k oběti. V tom spočívá smysl kněžství. Pán prošel cestou odevzdání se až ke smrti na kříži a skrze vzkříšení k trvalému životu, abychom my měli život v jeho jménu. Ježíš je jediným pravým knězem. On nás ovšem povolal, abychom ho následovali. Skrze křest a biřmování máme všichni podíl i na jeho kněžství. Odevzdání se a ochota k oběti tedy neplatí jen pro vysvěcené kněze a řeholníky, ale pro každého křesťana. Hovoříme proto o všeobecném kněžství všech věřících. Pokud bude v našich rodinách toto vzájemné odevzdání se žito silněji, mohou z nich znovu vzejít duchovní povolání, která církev i naše krajanská pospolitost naléhavě potřebují.

Prosím vás všechny o toto vzájemné bytí jeden pro druhého, které je možné tehdy, když budeme jako Pán říkat: „Otče, ne má vůle, ale tvá se staň!"

Bude-li naše krajanská pospolitost nesena rodinami tohoto ducha, přinese ovoce i úkol našeho kněžského díla, jež pečuje o dorost kněží a řeholníků z řad naší pospolitosti. K tomu musí kněží i laici povzbuzovat příkladem žitého odevzdání se.

Přeji vám jménem všech spolubratří, všech řeholních bratří a našich sudetoněmeckých řeholních sester požehnaný čas přípravy na velký svátek našeho vykoupení skrze smrt a vzkříšení Páně. Kéž vám Vzkříšený daruje hojnou radost a naději. Požehnané Velikonoce!

Váš farář Friedrich A. Berger, předseda Sudetoněmeckého kněžského díla

Všem našim čtenářům a jejich blízkým přejeme krásné velikonoční svátky.

věta pokračuje na dalším listu ⟶