K velikonočním svátkům 1989
Milí přátelé a krajané!
Každý velikonoční dopis, který jsem vám dosud napsal, mi připomíná, že velikonoční dopis z roku 1985 byl posledním poselstvím, které nám adresoval můj předchůdce, prelát Dr. Karl Reiß. Zvolil si tehdy téma „Bez kříže není spásy" a dotkl se tím něčeho, co se hluboce dotýká i podstaty naší krajanské pospolitosti.
Připravujeme se na Pesach, na Velikonoce, které Ježíš tak toužil slavit se svými učedníky, protože při nich mohl zcela vyjádřit své úplné odevzdání se a naplnění vůle Otce. To, co Pán koná při poslední večeři na Zelený čtvrtek, již předznamenává dění Velkého pátku: jeho kněžská existence je totálním darováním se.
Na to nás má upomínat kříž jako znamení naší víry a našeho vykoupení. Prelát Dr. Reiß, jehož výročí úmrtí připadá na 17. dubna a který chtěl být duchovním pastýřem celé krajanské pospolitosti, proto ve svých kázáních při poutích vysídlenců a krajanských setkáních opakovaně poukazoval na symbolickou sílu kříže. Prosil rodiče, aby žehnali svým dětem křížem, a připomínal mimo jiné tradici naší staré vlasti, kdy hospodyně před krájením chleba vždy udělala nad bochníkem znamení kříže.
Ve svém vánočním dopise jsem poukázal na naši povinnost říci ano životu. Život je však možný jen skrze odevzdání se, skrze ochotu k oběti. V tom spočívá smysl kněžství. Pán prošel cestou odevzdání se až ke smrti na kříži a skrze vzkříšení k trvalému životu, abychom my měli život v jeho jménu. Ježíš je jediným pravým knězem. On nás ovšem povolal, abychom ho následovali. Skrze křest a biřmování máme všichni podíl i na jeho kněžství. Odevzdání se a ochota k oběti tedy neplatí jen pro vysvěcené kněze a řeholníky, ale pro každého křesťana. Hovoříme proto o všeobecném kněžství všech věřících. Pokud bude v našich rodinách toto vzájemné odevzdání se žito silněji, mohou z nich znovu vzejít duchovní povolání, která církev i naše krajanská pospolitost naléhavě potřebují.
Prosím vás všechny o toto vzájemné bytí jeden pro druhého, které je možné tehdy, když budeme jako Pán říkat: „Otče, ne má vůle, ale tvá se staň!"
Bude-li naše krajanská pospolitost nesena rodinami tohoto ducha, přinese ovoce i úkol našeho kněžského díla, jež pečuje o dorost kněží a řeholníků z řad naší pospolitosti. K tomu musí kněží i laici povzbuzovat příkladem žitého odevzdání se.
Přeji vám jménem všech spolubratří, všech řeholních bratří a našich sudetoněmeckých řeholních sester požehnaný čas přípravy na velký svátek našeho vykoupení skrze smrt a vzkříšení Páně. Kéž vám Vzkříšený daruje hojnou radost a naději. Požehnané Velikonoce!
Váš farář Friedrich A. Berger, předseda Sudetoněmeckého kněžského díla
Všem našim čtenářům a jejich blízkým přejeme krásné velikonoční svátky.
Zum Osterfest 1989
Liebe Freunde und Landsleute!
Jeder Osterbrief, den ich Ihnen bisher schrieb, ruft mir ins Gedächtnis, daß der Osterbrief 1985 das letzte Schreiben war, das mein Vorgänger Prälat Dr. Karl Reiß an uns richtete. „Ohne Kreuz kein Heil", wählte er als Thema und sprach damit etwas an, was auch zutiefst das Wesen unserer Volksgruppe berührt.
Wir bereiten uns auf das Paschafest, auf Ostern vor, nach dem es mit den Jüngern zu feiern, Jesus so sehr verlangte, weil er dabei seine völlige Hingabe, sein Aufgehen in den Willen des Vaters ganz zum Ausdruck bringen konnte. Was der Herr beim Abendmahlsgeschehen am Gründonnerstag vollzieht, deutet bereits das Geschehen des Karfreitags an: Seine priesterliche Existenz ist totale Hingabe.
Daran soll uns das Kreuz als Zeichen unseres Glaubens und unserer Erlösung erinnern. Prälat Dr. Reiß, dessen Todestag sich am 17. April jährt und der Seelsorger der ganzen Volksgruppe sein wollte, hat deshalb immer wieder in Predigten bei Vertriebenenwallfahrten und Heimattreffen auf die Symbolkraft des Kreuzes hingewiesen. Er bat die Eltern, ihre Kinder mit dem Kreuz zu segnen und erinnerte unter anderem an die Tradition unserer alten Heimat, jedes Brot von der Hausmutter vor dem Zerteilen mit dem Kreuz zu bezeichnen.
In meinem Weihnachtsbrief habe ich auf unsere Pflicht hingewiesen, ein Ja zum Leben zu sprechen. Leben ist aber nur möglich durch Hingabe, durch Bereitschaft zum Opfer. Das ist der Sinn des Priestertums. Der Herr ist der Weg der Hingabe in den Tod am Kreuz und durch die Auferweckung zum bleibenden Leben gegangen, damit wir das Leben haben in seinem Namen. Jesus ist der einzige wahre Priester. Er hat uns freilich in seine Nachfolge gerufen. Durch Taufe und Firmung haben wir alle Anteil auch an seinem Priestertum. So gelten Hingabe und Bereitschaft zum Opfer nicht nur für die geweihten Priester und für die Ordensleute, sondern für jeden Christen. Wir sprechen daher vom allgemeinen Priestertum aller Gläubigen. Wenn in unseren Familien diese Hingabe für einander stärker gelebt wird, dann können aus ihnen wieder mehr geistliche Berufe erwachsen, die die Kirche und unsere Volksgruppe dringend brauchen.
Ich bitte Sie alle um dieses Für-einander-dasein, das möglich ist, wenn wir wie der Herr sprechen: „Vater, nicht mein Wille geschehe, sondern der Deine!"
Wenn unsere Volksgruppe von Familien mit solchem Geist getragen wird, wird auch die Aufgabe unseres Priesterwerkes Früchte tragen, sich um Priester- und Ordensnachwuchs unserer Volksgruppe zu sorgen. Dazu müssen Priester und Laien durch das Vorbild gelebter Hingabe ermutigen.
Ich wünsche Ihnen im Namen aller Mitbrüder, aller Ordensbrüder und unserer sudetendeutschen Ordensschwestern eine gnadenreiche Zeit der Vorbereitung auf das große Fest unserer Erlösung durch den Tod und die Auferstehung des Herrn. Möge der Auferstandene Ihnen reiche Freude und Zuversicht schenken. Gesegnete Ostern!
Ihr Pfarrer Friedrich A. Berger,
Vorsitzender des Sudetendeutschen Priesterwerkes
Allen unseren Lesern und ihren Angehörigen wünschen wir ein recht schönes Osterfest
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.