Hrnčířský dům na Gänsdörflu v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
[obr] „Hrnčířský dům" na Gänsdörflu
Hrnčířský dům na Gänsdörflu v Horním Slavkově
Kdo si ještě dnes nevzpomene na ten nápadně velký dům v okolí, který vypadal poněkud ponuře, při svých procházkách ke staré střelnici. Vydržel tam přece jen několik století. Jenže dnes už nikdo nezná přesnou dobu jeho vzniku. Traduje se, že byl postaven v 15. století. Kdysi se v tomto domě vyrábělo hliněné nádobí. Odtud dostal jméno „Hrnčířský dům". Později se tu vyráběly také výrobky z perleťových knoflíků, ozdobných destiček a podobně. Odpad z materiálu se ukládal nedaleko stojícím Neidhartově stodole. My děti jsme si tam občas v odpadu „hrabaly" a z nejednoho zbytku jsme měly radost, rády jsme si hrály s lesklými střepy.
Vybavuje se mi i jedna malá příhoda, která mi utkvěla v paměti. Tělocvik a zpěv tehdy patřily ke školní výuce. Občas se v těchto hodinách podnikla i krátká vycházka. Bylo to jednoho krásného podzimního dne a naše třídní učitelka, paní řídící Ernestine Müller, vedla třídu směrem ke střelnici (Märzmühle). Měly jsme s sebou školní tašky. Jak ráda bych se jí byla zbavila, si uvědomuji, když jsme procházely kolem Hrnčířského domu, protože tam jsem bydlela. Bohužel mi chyběla odvaha odvážit se skoku do domu. Tak jsem si tedy tašku táhla dál s sebou. Na malém návrší bylo nařízeno „stát". Odtud byl nádherný pohled na město a zejména na kostel. Paní řídící nařídila zpěv, a tak jsme spustily naše hlasy do toho krásného podzimního dne. Sklizeň brambor a „duošek" byla v plném proudu. Všude na polích byli lidé pilně zaměstnaní a mnohý naplněný koš zaduněl do valníku, před nímž byl většinou potah krav, neboť naši rolníci neměli koně, a proto se jim také říkalo „Köipritscher". Cestou domů jsme táhly zpěvem přes Dolní Trifť a měly jsme příležitost brouzdat se už opadaným listím tamních javorů. Bylo to krásné dětství doma. Stesk po domově se proto v určité dny nevyhne.
Marie Fritsche, roz. Klement
Das Töpferhaus am Gänsdörfel in Schlaggenwald
[obr] Das „Töpferhaus" am Gänsdörfel
Das Töpferhaus am Gänsdörfel in Schlaggenwald
Wer erinnert sich nicht noch heute an das in der Gegend auffallende große Haus, das etwas düster ausgesehen hat, bei seinen Spaziergängen in die alte Schießstatt. Nun es hatte einige Jahrhunderte überdauert. Nur weiß man nicht mehr den genauen Zeitpunkt des Entstehens. Aber es soll im 15. Jahrhundert erbaut worden sein. Einstmals wurde in diesem Haus irdenes Geschirr erzeugt. Daher hatte es den Namen „Töpferhaus" bekommen. Später wurden auch Erzeugnisse von Perlmutter-Knöpfen, Zierplättchen usw. gefertigt. Die Abfälle des Materials wurden in dem unweit stehenden Neidhartstadel deponiert. Wir Kinder haben da manchmal darinnen in den Abfällen „gebuddelt" und mit noch so manchem Rest unsere Freude daran gefunden und gerne mit den glänzenden Scherben gespielt.
Mir fiel auch eine kleine Begebenheit ein, die mir in Erinnerung blieb. Turnen und Singen gehörte damals zum Schulunterricht. Ab und zu wurde in diesen Stunden auch eine kurze Wanderung gemacht. Es war an einem schönen Herbsttag und unsere Klassenlehrerin, Fr. Rekt. Ernestine Müller, führte die Klasse in Richtung Schießstatt (Märzmühle). Wir hatten unser Schulgepäck dabei. Wie gerne man das losgewesen wäre, bemerkte ich, als wir an dem Töpferhaus vorbeigingen, denn dort wohnte ich. Leider fehlte mir die Courage einen Sprung in das Haus zu wagen. So schleppte ich halt die Tasche mit mir. An einer kleinen Anhöhe wurde „Halt" angeordnet. Von der Stelle aus hatte man einen wunderbaren Blick auf die Stadt und besonders zur Kirche hin. Fr. Rekt. ordnete das Singen an und so schmetterten wir unsere Stimmen in den wunderschönen Herbsttag. Das Ernten der Erdäpfel und der „Duoschen" war im vollem Gang. Überall auf den Feldern waren die Menschen emsig und mancher gefüllte Korb polterte in den Hudelwagen vor dem meistens ein Kuhgespann war, denn unsere Feldbesitzer hatten keine Pferde, deshalb waren sie auch als „Köipritscher" benannt worden. Auf dem Heimweg zogen wir singend über die Untere Trifft und hatten Gelegenheit durch das schon herabgefallene Laub der dort stehenden Ahornbäume zu „waten". Es war eine schöne Kinderzeit daheim. Das Heimweh an bestimmten Tagen bleibt daher nicht aus.
Marie Fritsche, geb. Klement
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.