Hrnčířský dům na Gänsdörflu v Horním Slavkově (Schlaggenwald)

[obr] „Hrnčířský dům" na Gänsdörflu

Hrnčířský dům na Gänsdörflu v Horním Slavkově

Kdo si ještě dnes nevzpomene na ten nápadně velký dům v okolí, který vypadal poněkud ponuře, při svých procházkách ke staré střelnici. Vydržel tam přece jen několik století. Jenže dnes už nikdo nezná přesnou dobu jeho vzniku. Traduje se, že byl postaven v 15. století. Kdysi se v tomto domě vyrábělo hliněné nádobí. Odtud dostal jméno „Hrnčířský dům". Později se tu vyráběly také výrobky z perleťových knoflíků, ozdobných destiček a podobně. Odpad z materiálu se ukládal nedaleko stojícím Neidhartově stodole. My děti jsme si tam občas v odpadu „hrabaly" a z nejednoho zbytku jsme měly radost, rády jsme si hrály s lesklými střepy.

Vybavuje se mi i jedna malá příhoda, která mi utkvěla v paměti. Tělocvik a zpěv tehdy patřily ke školní výuce. Občas se v těchto hodinách podnikla i krátká vycházka. Bylo to jednoho krásného podzimního dne a naše třídní učitelka, paní řídící Ernestine Müller, vedla třídu směrem ke střelnici (Märzmühle). Měly jsme s sebou školní tašky. Jak ráda bych se jí byla zbavila, si uvědomuji, když jsme procházely kolem Hrnčířského domu, protože tam jsem bydlela. Bohužel mi chyběla odvaha odvážit se skoku do domu. Tak jsem si tedy tašku táhla dál s sebou. Na malém návrší bylo nařízeno „stát". Odtud byl nádherný pohled na město a zejména na kostel. Paní řídící nařídila zpěv, a tak jsme spustily naše hlasy do toho krásného podzimního dne. Sklizeň brambor a „duošek" byla v plném proudu. Všude na polích byli lidé pilně zaměstnaní a mnohý naplněný koš zaduněl do valníku, před nímž byl většinou potah krav, neboť naši rolníci neměli koně, a proto se jim také říkalo „Köipritscher". Cestou domů jsme táhly zpěvem přes Dolní Trifť a měly jsme příležitost brouzdat se už opadaným listím tamních javorů. Bylo to krásné dětství doma. Stesk po domově se proto v určité dny nevyhne.

Marie Fritsche, roz. Klement

věta pokračuje na dalším listu ⟶