Milí krajané!

Přejeme všem čtenářům Heimatbriefu z Horního Slavkova (Schlaggenwald) opravdu radostné Vánoce a šťastný, zdravý nový rok. Kéž nám nadcházející rok 1986 přinese to, co nejvíc potřebujeme – „zdraví". Teprve když ho člověku chybí, pozná, jak velké je to štěstí, nemuset trpět. V mladých letech si člověk myslí, že je před metlou nemoci ušetřen. Proto bychom měli Pánu Bohu ve svátečních dnech děkovat, pokud nám dopřál milost prožít tento čas bez utrpení a ochránil nás před ním.

Chtěl bych poděkovat všem dárcům, kteří přispívají na další vydávání Heimatbriefu a na naše staré krajany. Zvlášť velký dík patří naší krajance paní Hermine Walterové, která nás v Heimatbriefu vždy potěší krásnými vzpomínkami na nezapomenutelný domov. Kéž jí je i nadále dána síla, aby nás mohla obdarovávat mnoha dalšími krásnými vzpomínkami na někdejší domov.

Velký dík patří i našemu krajanovi Walteru Zeidlerovi. Obohacuje Heimatbrief krásnými snímky z rodného města a okolí. Nejeden obrázek v nás sice probouzí bolestné vzpomínky na to, co jsme ztratili, ale zároveň i těší, když si člověk uvědomí, jakému peklu jsme mohli uniknout. Kdo z nás vyhnaných by chtěl znovu žít pod českou nadvládou, zvlášť za dnešních poměrů?

Také všem, kdo posílají příspěvky do Heimatbriefu, srdečný dík. Přál bych si jen, aby se na podobě našeho posledního spojení podílelo co nejvíc krajanů.

O tom, jak jsme kdysi slavili Vánoce v důvěrně známé jizbě v nezapomenutelném domově, už bylo vyprávěno dříve. Tehdy nebyl takový shon, jaký se na nás valí každoročně dnes. Už to není doba naděje a čekání, doba odpočinku. Vše přebíjí honba za obchodem. Prý je to prostě jiná doba – tak to alespoň slýcháme od dnešní generace. Ale je opravdu lepší? Přináší onen mír, který člověk tak naléhavě potřebuje? Po hmotné stránce je jistě lepší než minulá doba, kdy jsme jedli všední chléb. Ale jsou lidé šťastnější? My jsme přece byli spokojenější, a v tom jsme nacházeli své štěstí. Tehdy bylo důležité, že si na svátky lidé přáli štěstí od sousedů a známých. Zdá se, že tento zvyk dnes vymizel. My ho ale neopustíme.

Co jsme si vlastně vysloužili za to, že jsme se vzdali starých pořádků? Kolem koluje neklid a strach. Množství rozvodů manželství by mělo dávat k zamyšlení. Co bude z dětí narozených v těchto manželstvích, které vychovává jen jeden z rodičů? Nikdy nepoznají onu jistotu a bezpečí, jež mladý život nezbytně potřebuje. Podle mých profesních zkušeností neexistuje zdravé dospívání tam, kde chybí uspořádaný domov. Kam spěje národ, u něhož lze pozorovat takové neduhy? Dnes je odvážné vydat se večer na ulici. Klesli jsme už velmi hluboko po mravní stránce. Ani církve už nedokážou zajistit zdravé vedení duše. Ani pokus zavést do církví „modernost" nepovede ke zlepšení. Chybí ono potřebné teplo, které už nikde není cítit. Možná jsme my sami ještě příliš uvězněni ve vzpomínkách a v nich zakořeněni. Jedno je ale zcela jisté: byli jsme věřící, i když ne každý byl pravidelným kostelníkem.

I o těchto letošních Vánocích se tedy naše myšlenky znovu vrátí do minulých časů. Zpět k vyzdobenému betlému s olejovou lampičkou před ním, k jedličce nebo smrčku ověšenému všelijakými dobrotami ve vyhřáté jizbě. I když dárky byly tehdy zcela skromné, pocit štěstí byl přesto cítit všude kolem. Nebudeme dělat srovnání s dnešní dobou, protože by to narušilo vánoční náladu. Tyto dny prožijeme s radostí se svými blízkými, vždyť Písmo svaté lidem zaslibuje spásu a vykoupení. Veselé Vánoce!

Váš Richard Brummeissl s chotí

Hornoslavkovský Heimatbrief je poslední most k domovu!