⟵ věta pokračuje z předchozího listu

[obr] Dörfl Rudi se svými přáteli Gruberem a jeho paní

[obr] Hugo Rebert s paní </invoke>

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Setkání rodáků v Kahlu

Ano, v Kahlu am Main bylo zase krásně a té dlouhé cesty vůbec nelituji. Dnes, když se snažím o tom napsat pár řádků, mi není možné v duchu shromáždit všechny Rabensgrünské, se kterými jsem se setkala – z části i s jejich velkým příbuzenstvem – a kteří mě pozdravili.

Už dávno jsme se se sestrou Ernou domluvily, že do Kahlu pojedeme, a u toho našeho úmyslu také zůstalo. Doufala jsem, že potkám aspoň pár Rabensgrünských, ale tak úctyhodný počet mě přesto velmi překvapil. Potkala jsem tam známé, které jsem neviděla už přes 40 let. Rabensgrünští poznali šikovatele Ottla dřív, než jsem poznala já je. Přítomen byl i můj přítel Edwin a jako vždy jsme si měli zase co vyprávět. Co nevěděl jeden, to doplnil druhý. Staří vyhnanci z domova totiž žijí jen ze vzpomínek. Ráda bych byla jednou zajela na pouť do Horního Slavkova (Schlaggenwald) a do rodné obce Rabensgrün, ale to mi bohužel nebylo dopřáno. Teprve v roce 1970 bylo možné Rabensgrün znovu spatřit. Svou rodnou obec Rabensgrün jsem měla v paměti ještě takovou, jakou jsem ji naposledy opustila v roce 1944. Své zklamání z toho shledání s domovem tu nedokážu vyjádřit. Mnohé zpustlo a bylo cizí a leccos se dalo jen stěží ještě najít nebo poznat.

Jistě, i tady je hezky, neboť velké lesy lákají k procházkám. Stojí tu i malá kaplička a v květnu se u ní často koná pobožnost ke cti Panny Marie, na které se vždycky účastním. I o Hausenu, který je teď mým novým domovem, by se dalo leccos vyprávět, vždyť každý polní kříž má svůj příběh.

Ale přes to všechno zůstává náš krásný Chebsko a zvlášť můj Rabensgrün mým pravým domovem. Naše krásná údolí přece nelze všechna zasypat a ani hory srovnat se zemí.

Otto Hofmann (Rabensgrün)