⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Dörfl Rudi se svými přáteli Gruberem a jeho paní
[obr] Hugo Rebert s paní </invoke>
obr] Unsere Schlaggenwalder: Marie Stöhr, Mizzi Willander, Blonda Roßmeissl und Rosl Langhammer.
[obr] Dörfl Rudi mit seinen Freunden Gruber und Frau
[obr] Hugo Rebert mit Frau
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Setkání rodáků v Kahlu
Ano, v Kahlu am Main bylo zase krásně a té dlouhé cesty vůbec nelituji. Dnes, když se snažím o tom napsat pár řádků, mi není možné v duchu shromáždit všechny Rabensgrünské, se kterými jsem se setkala – z části i s jejich velkým příbuzenstvem – a kteří mě pozdravili.
Už dávno jsme se se sestrou Ernou domluvily, že do Kahlu pojedeme, a u toho našeho úmyslu také zůstalo. Doufala jsem, že potkám aspoň pár Rabensgrünských, ale tak úctyhodný počet mě přesto velmi překvapil. Potkala jsem tam známé, které jsem neviděla už přes 40 let. Rabensgrünští poznali šikovatele Ottla dřív, než jsem poznala já je. Přítomen byl i můj přítel Edwin a jako vždy jsme si měli zase co vyprávět. Co nevěděl jeden, to doplnil druhý. Staří vyhnanci z domova totiž žijí jen ze vzpomínek. Ráda bych byla jednou zajela na pouť do Horního Slavkova (Schlaggenwald) a do rodné obce Rabensgrün, ale to mi bohužel nebylo dopřáno. Teprve v roce 1970 bylo možné Rabensgrün znovu spatřit. Svou rodnou obec Rabensgrün jsem měla v paměti ještě takovou, jakou jsem ji naposledy opustila v roce 1944. Své zklamání z toho shledání s domovem tu nedokážu vyjádřit. Mnohé zpustlo a bylo cizí a leccos se dalo jen stěží ještě najít nebo poznat.
Jistě, i tady je hezky, neboť velké lesy lákají k procházkám. Stojí tu i malá kaplička a v květnu se u ní často koná pobožnost ke cti Panny Marie, na které se vždycky účastním. I o Hausenu, který je teď mým novým domovem, by se dalo leccos vyprávět, vždyť každý polní kříž má svůj příběh.
Ale přes to všechno zůstává náš krásný Chebsko a zvlášť můj Rabensgrün mým pravým domovem. Naše krásná údolí přece nelze všechna zasypat a ani hory srovnat se zemí.
Otto Hofmann (Rabensgrün)
Das Heimattreffen in Kahl
Ja, es war wieder schön in Kahl am Main, und ich bereue die weite Anfahrt nicht. Heute, wo ich mich bemühe einige Zeilen darüber zu schreiben, ist es mir unmöglich, alle Rabensgrüner gedanklich zusammenzubringen, ja zum Teil mit großem Anhang, die ich angetroffen, und die mich begrüßt haben.
Schon lange hatte ich es mit meiner Schwester Erna ausgemacht, nach Kahl zu fahren, und so blieb es auch bei unserem Vorhaben. Ich habe ja gehofft, wenigstens einige Rabensgrüner anzutreffen, aber eine so stattliche Zahl überraschte mich dann doch sehr. Da traf ich Bekannte, die ich schon länger als 40 Jahre nicht mehr gesehen hatte. Die Rabensgrüner erkannten den Spieß Ottl früher als ich sie. Auch mein Freund Edwin war anwesend und wie immer, wir hatten uns wieder viel zu erzählen. Was der eine nicht gewußt hat, das ergänzte der andere. Alte Heimatvertriebene leben ja nur von den Erinnerungen. Ich wäre ja zu gerne einmal nach Schlaggenwald und den Heimatort Rabensgrün gepilgert, aber das war mir leider nicht vergönnt. Erst 1970 war es möglich Rabensgrün wiederzusehen. Ich hatte meinen Heimatort Rabensgrün noch so in Erinnerung, wie ich ihn 1944 das letzte Mal verlassen habe. Meine Enttäuschung bei dem heimatlichen Wiedersehen kann ich hier nicht zum Ausdruck bringen. Vieles war fremd geworden, und es war schwer so manches noch zu finden oder zu erkennen.
Gewiß, auch hier ist es schön, denn die großen Wälder laden zum Spazierengehen ein. Eine kleine Kapelle steht auch darinnen, und so manche Andacht wird im Mai zu Ehren der Muttergottes gehalten, woran ich immer teilnehme. So wäre auch über Hausen, das jetzt meine neue Heimat ist, so manches zu berichten, denn jedes Feldkreuz hat seine Geschichte.
Aber trotz allem bleibt unser schönes Egerland und besonders mein Rabensgrün meine wahre Heimat. Unsere schönen Täler kann man nicht alle auffüllen und auch die Berge nicht abtragen.
Otto Hofmann (Rabensgrün)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.