Irene Rannert, roz. Rödig, Wendinger Str. 40, 8860 Nördlingen — 7,50 Hans Kolb, Habsburger Str. 7, 8070 Ingolstadt — 40,— Alois Schwarzer, Parsivalstr. 16, 8905 Mering — 25,— Hermann Kempf, Gerh.-Hauptmann-Str. 2, 8600 Bamberg — 15,— Hedwig Reif, roz. Kolb, lékárna U Orla, Feldwies-Übersee — 55,— Franz Josef Hahn, ředitel banky, Rosenstr. 2, Arnstorf — 20,— Oskar Bäck, Ewiges Tal 27, 3550 Marburg 9 — 7,50 Rosa Reitmeier, roz. Rohm, Sonneberger Str. 22, 8507 Altenberg-Oberasbach — 7,50 Věnec od krajana Franze Neidharta, R.-Böckler-Str. 2, 8572 Auerbach — 50,—

Celkem 227,50 DM Poslední stav podle B-č. 180: 280,25 Nynější stav: 507,75 DM

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Právem se stále znovu cituje klauzule nedotčenosti z příslušného článku 4 moskevské a varšavské smlouvy, kde se uvádí, že tyto smlouvy „se nedotýkají dříve uzavřených dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních dohod (smluvních) stran". Tím se míní především smlouva o Německu (Deutschlandvertrag) s jejím článkem 7, odpovědnost čtyř mocností za Německo jako celek, a v neposlední řadě i postupimské protokoly. To pak našlo svůj odraz i ve společném usnesení Německého spolkového sněmu (Bundestagu) ze dne 17. května 1972. Zde se praví: „Smlouvy nepředjímají mírovou úpravu pro Německo a nevytvářejí žádný právní základ pro dnes existující hranice."

V poslední době se však do debaty vnáší tvrzení, že se výhrada mírové smlouvy netýká celého Německa ve všech jeho částech, nýbrž pouze středního Německa, které se dnes musí nazývat NDR. Proti tomuto nesprávnému výkladu a s ním spojenému zkrácení výhrady mírové smlouvy citoval předseda poslaneckého klubu CDU/CSU dr. Alfred Dregger ve svém projevu ke zprávě o stavu národa v rozděleném Německu mohučského (mainzského) odborníka na mezinárodní právo profesora Ekkarda Kleina: „Výhrada mírové smlouvy hraje významnou roli i ve vztahu k NDR. Stane-li se ve vztahu k Polsku fraškou, dostane se jí i ve vztahu k NDR jen odpovídajícím způsobem menší váhy. Trvání Německa jako celku by se pak stále obtížněji udržovalo. Na tom však v konečném důsledku závisí institut celoněmeckého státního občanství. Argumentace držící Německo pohromadě je právně nanejvýš citlivý útvar, který by vylomením jednotlivých kamenů byl jako celek těžce, snad nezhojitelně oslaben."

Několik dní poté rovněž berlínský senátor pro spolkové záležitosti, státoprávní odborník profesor dr. Rupert Scholz, v novinovém článku znovu zdůraznil výhradu mírové úpravy pro Německo jako celek a konstatoval, že „neexistuje žádné rozdělení uvnitř německé otázky v tom smyslu", že by nebylo dovoleno tvrdit, „že pro Spolkovou republiku a NDR zůstává německá otázka nezměněně otevřená, zatímco pro východní území pod polskou a sovětskou správou platí za uzavřenou. Taková uzavřenost by znamenala mezinárodně právně definitivní anexi oněch území, k níž by však nemohlo dojít jednostranně, nýbrž pouze v rámci mírové smlouvy. Výhrada mírové smlouvy se v tomto ohledu ukazuje jako nedělitelná, což musí pečlivěji respektovat všichni političtí odpovědní činitelé i ve Spolkové republice."

Tím je vyvráceno to, co se nám právě v poslední době snažili namluvit někteří opoziční politici, jako by bylo možno výhradu mírové smlouvy vykládat jednostranně a zkráceně, jako by se tato výhrada nevztahovala na celé Německo ve všech jeho částech. Kdo tuto výhradu mírové smlouvy jako obsah východních smluv vypovídá, škodí otevřené německé otázce, a tím i naší vlasti.

Dr. Herbert Hupka, poslanec Spolkového sněmu (MdB)

věta pokračuje na dalším listu ⟶