Irene Rannert, roz. Rödig, Wendinger Str. 40, 8860 Nördlingen — 7,50 Hans Kolb, Habsburger Str. 7, 8070 Ingolstadt — 40,— Alois Schwarzer, Parsivalstr. 16, 8905 Mering — 25,— Hermann Kempf, Gerh.-Hauptmann-Str. 2, 8600 Bamberg — 15,— Hedwig Reif, roz. Kolb, lékárna U Orla, Feldwies-Übersee — 55,— Franz Josef Hahn, ředitel banky, Rosenstr. 2, Arnstorf — 20,— Oskar Bäck, Ewiges Tal 27, 3550 Marburg 9 — 7,50 Rosa Reitmeier, roz. Rohm, Sonneberger Str. 22, 8507 Altenberg-Oberasbach — 7,50 Věnec od krajana Franze Neidharta, R.-Böckler-Str. 2, 8572 Auerbach — 50,—
Celkem 227,50 DM Poslední stav podle B-č. 180: 280,25 Nynější stav: 507,75 DM
Spenden für unsere alten Leute:**
Irene Rannert, geb. Rödig, Wendinger Str. 40, 8860 Nördlingen 7,50
Hans Kolb, Habsburger Str. 7, 8070 Ingolstadt 40,—
Alois Schwarzer, Parsivalstr. 16, 8905 Mering 25,—
Hermann Kempf, Gerh.-Hauptmann-Str. 2, 8600 Bamberg 15,—
Hedwig Reif, geb. Kolb, Adler-Apotheke, Feldwies-Übersee 55,—
Franz Josef Hahn, Bankdirektor, Rosenstr. 2, Arnstorf 20,—
Oskar Bäck, Ewiges Tal 27, 3550 Marburg 9 7,50
Rosa Reitmeier, geb. Rohm, Sonneberger Str. 22, 8507 Altenberg-Oberasbach 7,50
Kranzspende des Lm. Franz Neidhart, R.-Böckler-Str. 2, 8572 Auerbach 50,—
DM 227,50
Letzter Bestand nach ⊢ B-Nr. 180 280,25
Jetziger Bestand DM 507,75
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Právem se stále znovu cituje klauzule nedotčenosti z příslušného článku 4 moskevské a varšavské smlouvy, kde se uvádí, že tyto smlouvy „se nedotýkají dříve uzavřených dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních dohod (smluvních) stran". Tím se míní především smlouva o Německu (Deutschlandvertrag) s jejím článkem 7, odpovědnost čtyř mocností za Německo jako celek, a v neposlední řadě i postupimské protokoly. To pak našlo svůj odraz i ve společném usnesení Německého spolkového sněmu (Bundestagu) ze dne 17. května 1972. Zde se praví: „Smlouvy nepředjímají mírovou úpravu pro Německo a nevytvářejí žádný právní základ pro dnes existující hranice."
V poslední době se však do debaty vnáší tvrzení, že se výhrada mírové smlouvy netýká celého Německa ve všech jeho částech, nýbrž pouze středního Německa, které se dnes musí nazývat NDR. Proti tomuto nesprávnému výkladu a s ním spojenému zkrácení výhrady mírové smlouvy citoval předseda poslaneckého klubu CDU/CSU dr. Alfred Dregger ve svém projevu ke zprávě o stavu národa v rozděleném Německu mohučského (mainzského) odborníka na mezinárodní právo profesora Ekkarda Kleina: „Výhrada mírové smlouvy hraje významnou roli i ve vztahu k NDR. Stane-li se ve vztahu k Polsku fraškou, dostane se jí i ve vztahu k NDR jen odpovídajícím způsobem menší váhy. Trvání Německa jako celku by se pak stále obtížněji udržovalo. Na tom však v konečném důsledku závisí institut celoněmeckého státního občanství. Argumentace držící Německo pohromadě je právně nanejvýš citlivý útvar, který by vylomením jednotlivých kamenů byl jako celek těžce, snad nezhojitelně oslaben."
Několik dní poté rovněž berlínský senátor pro spolkové záležitosti, státoprávní odborník profesor dr. Rupert Scholz, v novinovém článku znovu zdůraznil výhradu mírové úpravy pro Německo jako celek a konstatoval, že „neexistuje žádné rozdělení uvnitř německé otázky v tom smyslu", že by nebylo dovoleno tvrdit, „že pro Spolkovou republiku a NDR zůstává německá otázka nezměněně otevřená, zatímco pro východní území pod polskou a sovětskou správou platí za uzavřenou. Taková uzavřenost by znamenala mezinárodně právně definitivní anexi oněch území, k níž by však nemohlo dojít jednostranně, nýbrž pouze v rámci mírové smlouvy. Výhrada mírové smlouvy se v tomto ohledu ukazuje jako nedělitelná, což musí pečlivěji respektovat všichni političtí odpovědní činitelé i ve Spolkové republice."
Tím je vyvráceno to, co se nám právě v poslední době snažili namluvit někteří opoziční politici, jako by bylo možno výhradu mírové smlouvy vykládat jednostranně a zkráceně, jako by se tato výhrada nevztahovala na celé Německo ve všech jeho částech. Kdo tuto výhradu mírové smlouvy jako obsah východních smluv vypovídá, škodí otevřené německé otázce, a tím i naší vlasti.
Dr. Herbert Hupka, poslanec Spolkového sněmu (MdB)
Der unteilbare Friedensvertragsvorbehalt
Zu Recht wird immer wieder die Unberührtheitsklausel des jeweiligen Artikels 4 im Moskauer und Warschauer Vertrag zitiert, worin zum Ausdruck gebracht wird, daß die Verträge „die von den (vertragsschließenden) Parteien früher geschlossen oder sie betreffenden zweiseitigen oder mehrseitigen internationalen Vereinbarungen nicht berühr(en)". Gemeint ist dann vor allem der Deutschlandvertrag mit seinem Artikel 7, die Verantwortung der vier Mächte für Deutschland als Ganzes und nicht zuletzt auch die Potsdamer Protokolle. Dies hat dann seinen Niederschlag in der Gemeinsamen Entschließung des Deutschen Bundestages vom 17. Mai 1972 gefunden. Hier heißt es: „Die Verträge nehmen eine friedensvertragliche Regelung für Deutschland nicht vorweg und schaffen keine Rechtsgrundlage für die heute bestehenden Grenzen."
In jüngster Zeit ist jedoch in die Debatte eingeführt worden, daß der Friedensvertragsvorbehalt nicht ganz Deutschland in allen seinen Teilen, sondern nur Mitteldeutschland, das sich heute DDR nennen lassen muß, meint. Gegen diese falsche Auslegung und damit verbundene Verkürzung des Friedensvertragsvorbehaltes hatte der Vorsitzende der CDU/CSU-Bundestagsfraktion, Dr. Alfred Dregger in seiner Rede zum Bericht zur Lage der Nation im geteilten Deutschland den Mainzer Völkerrechtler Professor Ekkard Klein zitiert: „Der Friedensvertragsvorbehalt spielt auch im Verhältnis zur DDR eine gewichtige Rolle. Wird er im Verhältnis zu Polen zur Farce, wird ihm auch im Verhältnis zur DDR nur ein entsprechend geringes Gewicht zukommen können. Der Fortbestand Deutschlands als Ganzes würde zunehmend schwer aufrecht zu erhalten sein. An diesem hängt aber letztlich das Institut der gesamtdeutschen Staatsangehörigkeit. Die Deutschland zusammenhaltende Argumentation ist ein rechtlich höchst empfindliches Gebilde, das durch das Herausbrechen von einzelnen Steinen insgesamt schwer, vielleicht unheilbar geschwächt würde."
Wenige Tage danach hat der Berliner Senator für Bundesangelegenheiten, der Staatsrechtler Professor Dr. Rupert Scholz, in einem Zeitungsaufsatz gleichfalls den Vorbehalt der friedensvertraglichen Regelung für Deutschland als Ganzes herausgestellt und festgehalten, daß es „keine Teilung innerhalb der deutschen Frage in dem Sinne" gebe, es nicht erlaubt ist zu behaupten, „daß für die Bundesrepublik und die DDR die deutsche Frage als unverändert offen, für die unter polnischer und sowjetischer Verwaltung stehenden Ostgebiete dagegen als abgeschlossen gelte. Solche Abgeschlossenheit bedingte die völkerrechtlich definitive Annexion jener Gebiete, die jedoch nicht einseitig, sondern nur im Rahmen eines Friedensvertrages erfolgen könnte. Der Friedensvertragsvorbehalt erweist sich insoweit als nicht teilbar, was alle politischen Verantwortungsträger auch in der Bundesrepublik sorgfältiger beachten müssen."
Damit ist widerlegt, was gerade in jüngster Zeit manche Oppositionspolitiker uns aufzuschwätzen versuchten, als sei der Friedensvertragsvorbehalt einseitig und verkürzt zu interpretieren, als bezöge sich dieser Friedensvertragsvorbehalt nicht auf das ganze Deutschland in allen seinen Teilen. Wer diesen Friedensvertragsvorbehalt als Inhalt der Ostverträge aufkündigt, schadet der offenen deutschen Frage und damit unserem Vaterland.
Dr. Herbert Hupka, MdB
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.