Vzpomínka na zemřelé při hlavní slavnosti
Vzpomeňte na mrtvé! Dokud žili, stavěli se čelem ke své době. Co od nich žádala, bylo jim povinností. Aby ji splnili, přiložili ruce k dílu. Jen málokomu bylo dáno stát se hrdinou, přesto každý přispěl svým dílem k celku. Tak z šedivých dnů a trápením naplněných nocí vyrostl jejich odkaz. Náš pozdrav putuje přes hory, moře a řeky, všude tam, kde lidé z naší domoviny nechali svůj život, na bojištích, v koncentračních táborech, na opuštěných silnicích, kde byli ponecháni ležet, ubiti, oběšeni, kde osaměle vykrváceli. Náš pozdrav patří i těm, jimž ještě dnes vítr domoviny zpívá píseň, pod rozpadlými kříži, zarostlými kameny a prázdnými kostely. Vzpomínáme na všechny, kdo museli položit svůj život kvůli své víře, své rase, náboženství nebo příslušnosti ke svému národu. Ještě dnes umírají lidé, protože se zastávají svobody, práva a lidské důstojnosti. Ještě dnes jsou vražděni muži, ženy a děti, protože jim zdi a miny brání v cestě k bratrovi.
Vzpomínku však nepřeroste žádná tráva, a srdce jsou silnější než kameny.
Mrtvý je jen ten, kdo je zapomenut. Oni však jsou s námi.
Stojí v našich řadách a napomínají nás k míru.
Totengedenken bei der Hauptkundgebung
Totengedenken bei der Hauptkundgebung
Gedenket der Toten!
Solange sie lebten, stellten sie sich ihrer Zeit.
Was sie forderte, war ihnen Pflicht.
Sie zu erfüllen, regten sie die Hände.
Wenigen nur war bestimmt, ein Held zu sein,
doch jeder trug seinen Teil bei zum Ganzen.
So wuchs aus grauen Tagen
und zersorgten Nächten ihr Vermächtnis.
Unser Gruß geht über Berge, Meere und Flüsse,
überall dorthin,
wo Menschen unserer Heimat ihr Leben ließen,
auf den Schlachtfeldern,
in den Konzentrationslagern,
auf einsamen Straßen,
wo sie liegengelassen, erschlagen,
gehängt, einsam verbluteten.
Unser Gruß gilt jenen,
denen heute noch der Wind der Heimat ein Lied singt,
unter zerborstenen Kreuzen,
überwucherten Steinen und leeren Kirchen.
Wir gedenken aller,
die ihr Leben lassen mußten,
ihres Glaubens wegen, ihrer Rasse, Religion oder
der Zugehörigkeit zu ihrem Volk.
Noch heute sterben Menschen, weil sie für Freiheit,
Recht und Menschenwürde eintreten.
Noch heute werden Männer, Frauen und Kinder gemordet,
weil Mauern und Minen ihnen den Weg zum Bruder versperren.
Doch die Erinn'rung überwächst kein Gras,
und stärker als Steine sind die Herzen.
Tot ist nur, wer vergessen ist.
Sie aber sind bei uns.
Sie stehen ihn unseren Reihen
und mahnen zum Frieden.
Národopisný večer sudetoněmecké mládeže
Egerlandští hosté z Nového Zélandu
Svatodušní sobota, 25. května 1985, Liederhalle, Beethovensaal ve Stuttgartu
„Co by byl sudetoněmecký sjezd bez velkého národopisného večera sudetoněmecké mládeže?" To bylo mínění nadšených hostů. Půvabná moderátorka Marianne Spinzig provázela večerem, který měl na starosti celkově Horst Löffler, člen spolkového shromáždění SL. Jiskra přeskočila při sledu písní, tanců, básní a vyprávění na publikum, a tak netrvalo dlouho a diváci se přidali s tleskáním. Vedle folklorních skupin ze Sudet — mezi nimi Schönhengster, Jihomoravané a Egerlanďané — letos zvláštní akcenty přidaly spřátelené národopisné skupiny z hostitelského Švábska, z Alsaska a z Jižního Tyrolska. Hosté byli překvapeni, když první lidovou hudební skladbu zahrála taneční skupina a dechová hudba Mutzig z Alsaska. Bouřlivým potleskem byl odměněn haslašský tříhlasý zpěv a ratzellská pokojová muzika z Jižního Tyrolska.
Atrakcí večera však byl příspěvek Egerlanďanů, kteří program obohatili s podporou egerlandské návštěvnické skupiny z Nového Zélandu. Mnozí byli jistě udiveni, že dívky z Nového Zélandu tančily „Howansook" s chlapci z Egerland-Jugend Stuttgart. Starý strýc Stragaben z Puhoi na Novém Zélandu, ve svých 78 letech, vyprávěl v nářečí o dobrodružné plavbě, kterou při vystěhovalectví zažil jeho dědeček ve dvanácti letech.
Každý divák na jevišti znovu nalezl svůj domov a přidal se k závěrečné písni, když zazněla: Kein schöner Land in dieser Zeit!
W.M.
Volkstumsabend der Sudetendeutschen Jugend
Volkstumsabend der Sudetendeutschen Jugend
Egerländer Gäste aus Neuseeland
Pfingstsamstag, 25. Mai 1985, Liederhalle, Beethovensaal in Stuttgart
„Was wäre ein Sudetendeutscher Tag ohne den großen Volkstumsabend der Sudetendeutschen Jugend?" Dies war der Tenor bei den begeisterten Gästen. Die charmante Sprecherin Marianne Spinzig führte durch den Abend, der unter der Gesamtleitung von Horst Löffler, Mitglied der Bundesversammlung der SL, stand. Der Funke sprang beim Reigen von Liedern, Tänzen, Gedichten und Geschichten aufs Publikum über, und so dauerte es nicht lange bis die Besucher mitklatschten. Neben den Spielschargruppen aus dem Sudetenland — darunter die Schönhengster, die Südmährer und Egerländer — setzten in diesem Jahr befreundete Volkstumsgruppen aus dem gastgebenden Schwabenland, dem Elsaß und Südtirol besondere Akzente. Überrascht waren die Gäste, als das erste Volksmusikstück von der Volkstanzgruppe und Blasmusik Mutzig aus dem Elsaß dargeboten wurde. Frenetischer Beifall belohnte den Haslacher Dreigesang und die Ratzeller Stubenmusik aus Südtirol.
Die Attraktion an diesem Abend aber war der Beitrag der Egerländer, die mit Unterstützung einer Egerländer Besuchsgruppe aus Neuseeland das Programm bereicherten. Es werden wohl viele erstaunt gewesen sein, daß die Mädchen aus Neuseeland mit den Burschen der Egerland-Jugend Stuttgart den „Howansook" tanzten. Der alte Vetter Stragaben aus Puhoi, Neuseeland, erzählte in Mundart mit seinen 78 Jahren von der abenteuerlichen Überfahrt, die sein Großvater mit 12 Jahren bei der Auswanderung erlebt hatte.
Jeder Besucher fand seine Heimat auf der Bühne wieder und stimmte in das Abschlußlied ein, als erklang: Kein schöner Land in dieser Zeit!
W.M.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.