Náš Chebsko (Egerland)

Když dnes hovoříme o Chebsku (Egerlandu), máme na mysli rozšířené Chebsko, na rozdíl od historického Chebska a kmenového Chebska. Osídlení Chebska proběhlo poměrně velmi záhy. Bylo to záležitostí řezenského (Regensburg) biskupství a různých klášterů na hranici s Čechami. Koncem 10. století probíhalo postupné osídlování Chebska a Šumavy, přičemž kláštery nechávaly hraniční les klučit hlavně svým poddaným ze sousední Horní Falce (Oberpfalz). Četné místní názvy končící na „-grün" a „-reuth" na to dodnes upomínají.

Císařské říšské město Cheb se svým územím, zmiňované už roku 1061, připadlo roku 1266 za krále Otakara přechodně a teprve roku 1322 za krále Jana jako zástavní panství k Čechám. Církevně náleželo Chebsko až do roku 1807 k řezenskému biskupství, teprve poté bylo připojeno k biskupství pražskému.

Chebsko zůstalo až do konce 18. století nezávislé na pražské správě a soudech. Toto zvláštní postavení, jaké Chebsko zaujímalo, zachovalo i tomuto kmeni jeho výrazně vystupující svébytnost a silné sebevědomí.

Věda byla až do 14. století předávána v latinském písmu. Teprve založením první německé univerzity v Praze se věda začala vyučovat i německy. Na dvoře Karla IV. převažoval německý jazyk. V klášteře Teplá se dochoval rukopis Nového zákona, psaný německy, který byl později vytištěn a v mnoha vydáních se rozšířil po Německu. Dramatikem, který nechal svá díla tisknout německy v Norimberku, byl Clemens Stephany, narozený v Buchau, v domovském kraji Žlutice (Luditz), který od roku 1558 žil v Chebu, tam psal své knihy a roku 1592 v Chebu zchudlý zemřel. Byl jedním z nejznámějších chebských dramatiků tehdejší doby. Krajanská péče kraje Žlutice mu na jeho počest nechala v Offenhausenu v Dolních Rakousích zřídit pamětní desku v tamní Dichtersteinanlage (Básnické zahradě). Stejně tak i spisovatelům Brunu Brehmovi, který pochází po otci z Chyší (Chiesch), a Dr. Wilhelmu Pleyerovi z Hammermühle Rahenstein.

Naše Chebsko bylo bohaté na lidovou kulturu. Tato lidová kultura je úzce spjata s dějinami Chebska. Naše vlastní dětství bylo utvářeno chebskými zvyky a obyčeji. V našich chebských „Gmoi" (krajanských spolcích) předáváme tyto zvyky dál našim dětem a vnukům. Musíme si uvědomovat naši historii a náš původ. Kdo například ví, že v 16. století přišel jistý Kaspar Frank z Jáchymova (Joachimsthal) do Ingolstadtu jako učitel na tamní „Hohe Schule"?

Nejsilnějším výrazem určité národopisné skupiny je lidový tanec. Tento lidový tanec je vázán na zvyky a obyčeje. Zde musíme poděkovat našim „bývalým", že předali náš lidový tanec současné mládežnické skupině.

Vedle lidového tance máme mnoho lidových písní, které jsou shromážděny v chebských zpěvnících. Kromě toho ale existují i staré, erotické a dosud za pohoršlivé považované lidové písně. Mnozí sběratelé písní text těchto erotických a dvojsmyslných písní vynechávali nebo jej „čistili". Právě v skrytém humoru chebské lidové písně se však projevuje zdravý postoj.

Samozřejmě se tyto písně nemají zpívat při oficiálních příležitostech, ale při přátelských setkáních je lze klidně někdy přednést.

Pepp Kolb

(převzato z Gmoibladlu Eghalanda Gmoi z Ingolstadtu, číslo listopad/prosinec 1984)

Na shledanou 21. a 22. září 1985 v Kahlu nad Mohanem na setkání rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald)!

věta pokračuje na dalším listu ⟶