Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 180
/ 32
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 17
Třešňové knedlíčky (Kirschnkniadala)

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Když jsem jí položila květiny na hruď a klekla si k ní, skanuly jí slzy přes spánky. Přitulila jsem se k ní bokem, nepromluvily jsme ani slovo. Netrvalo dlouho a usnuly jsme, a probudily jsme se, až když si slepice usedaly na bidýlko k nočnímu odpočinku. „Kirschnkniadala" už moje babička nikdy neuvařila.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Vzpomínka na cestu dobytčákem a na první roky v exilu

Přizpůsobení

Přizpůsobení

Zdá se, že Mouhm Amalie Fechter a moje rodina jsme v témže transportu vysídlenců „bydleli" ve stejném dobytčím vagonu. To mě vede k tomu, abych k jejímu pěknému líčení v Heimatbriefu č. 179 něco dodala. My jsme měli být tehdy usídleni v okolí Würzburgu. Jenže v tamním vysídleneckém táboře vypukla nakažlivá nemoc, myslím, že to byla úplavice. Proto jsme přes svatodušní svátky přijeli do Mellrichstadtu a teprve pak na konečnou stanici do Kahlgrundu. Možná to tak bylo lepší.

Třicet lidí a spousta zavazadel bylo namačkáno v jednom vagoně. Bylo tam horko a tma. Proto jsme kus posuvných dveří otevřeli. Při houpání vlaku a při každé menší zatáčce jsme museli dávat pozor, aby nikdo nevypadl ven. Když vlak zastavil na trati, mnozí využili příležitosti a vykonali si nutnou potřebu hned vedle vagonu. Stud si člověk v tomto ohledu nemohl dovolit. Pro opravdu naléhavé případy jsme měli postavené vědro. Ale kdo by na ně chodil rád! Jednou vlak zase zastavil. Mladá žena rychle vyskočila ven, ale vlak se hned zase rozjel. S křikem se držela vagonu. Pomocné ruce ji vtáhly dovnitř. Kalhotky jí visely na nohou a nakonec je odfoukl protivítr. Všichni jsme se moc lekli a žena zůstala ještě chvíli vyčerpaně ležet na zemi.

Na cestě do Mellrichstadtu (dnes v pohraničním pásmu) jsme projížděli kolem malé stanice, na které stálo „Heustreu". Moji tchán a tchyně, kteří museli odjet už prvním transportem, nám z Heustreu psali. Neměli jsme tušení, kde by to mohlo být. Měla to být snad tahle vesnička? A skutečně, byla to ona. Moje tchyně zaslechla mimořádný vlak a řekla: „To je uprchlický vlak. Musím na zítra něco uvařit, ti budou určitě mít hlad."

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 17 z 32
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.