Moje služba jako pomocnice wehrmachtu

Je tomu už skoro čtyřicet let. Tažení do Ruska bylo v plném proudu. Byla jsem čerstvě vdaná a můj muž, který tam bojoval, nebyl osmnáct měsíců doma. Jak jsem tehdy toužebně čekala na zprávu od něj. Jednoho dne přišla pošta od velitelství wehrmachtu. Polekala jsem se. To neznamenalo nic dobrého. Bohudíky se to netýkalo mého muže, nýbrž mě. Jako bezdětná žena prý i já musím nasadit síly pro národ a vlast. Byla jsem tedy povolána jako pomocnice wehrmachtu do Liberce. Brzy nato odjížděl vlak se ženami a dívkami z celého karlovarského kraje. Po příjezdu do Liberce se hned začalo postupovat po vojensku. Museli jsme se seřadit po dvou a v poklusu, v pochodovém kroku to šlo k východu z nádraží. Míjeli jsme vlak, který přivážel vojáky z Ruska. Ze všech oken koukaly samé zarostlé obličeje. Smáli se a pokřikovali na nás všelicos. Kdyby mi jen oči nezastíraly slzy, byla bych se asi lépe podívala a všechno by dopadlo trochu jinak. V zástupu jsme šly do kasáren a hned s námi zacházeli jako s vojáky.

Druhý den dopoledne mě zavolali na velitelství, do stranou stojícího baráku. Už zdálky jsem slyšela rozčilené hlasy. Jeden z nich mi byl nějak povědomý. Vešla jsem dovnitř a spatřila vyhublého, zarostlého vojáka, jak divoce gestikuluje a přitom mává pistolí: „Ta žádnou dovolenou nepotřebuje, ta zůstane doma," křičel, a teprve tehdy jsem v něm poznala svého muže. Věřila jsem v zázrak.

Den předtím jsem prošla kolem něj pochodem na libereckém nádraží. Byl mezi vojáky vracejícími se z Ruska na dovolenou a my jsme se neviděli.

Do Karlových Varů dorazil o půlnoci. V pět hodin ráno teprve jel první vlak do Horního Slavkova (Schlaggenwald). Než tam dorazíš, budeš už dávno doma, pomyslel si, a přes velkou únavu vyrazil pěšky. Měl za sebou čtrnáct dní cesty vlakem. Zavazadlo tížilo čím dál víc. Ale s každým krokem byl blíž Krásnu a mně. Naše městečko leželo jako po vymření. Blízko našeho domu si zul boty, aby nikoho nevzbudil. Naše domovní dveře bývaly málokdy zamčené, tak se dostal až ke dveřím našeho bytu. Nejdřív klepal tiše, pak stále silněji, až se má matka a sestra v horním patře probudily a spěchaly ke schodům. Obě se daly do nářku, když spatřily mého muže, a on si myslel, že jsem zemřela. Po vysvětlení celé věci to byl právě můj muž, kdo uklidňoval všechny mezitím probuzené obyvatele domu. „Přivedu ji zpátky," slíbil. Po dvou hodinách spánku, krátkém umytí a návštěvě u rodičů se znovu vydal na cestu směrem k Liberci. V Karlových Varech ho nechtěli pustit přes kontrolu. Jeho dovolenkový list prý zněl jen na Krásno. Ale s poukazem na svůj zlatý odznak za zranění (pod ním, jak zdůrazňoval, poranění hlavy) a další svá vyznamenání a čestná odznaky ho nakonec pustili.

V devět hodin už byl na velitelství a já jsem přišla se svým vojenským doprovodem právě ve chvíli, kdy mával pistolí a požadoval mé propuštění. Svobodník za psacím stolem se přikrčil a právě se zase narovnával. Když mě uviděl, prudce mě k sobě přitáhl. Šikovatel nám řekl, že máme štěstí, protože zítra už bych tu nebyla, jelikož jsem byla určena do Norska. Ostatně už jsem prý patřila do Chebu. Dovolil nám tam ihned odcestovat. Tehdy měli vojáci z ruské fronty s vyznamenáními a čestnými odznaky ještě vysoký kredit, jinak by asi vše neproběhlo tak hladce.

V Chebu musel můj muž přednést svou záležitost jednomu starému rakouskému důstojníkovi. Byl velmi vlídný a nechal zavolat i mě dovnitř. Můj muž musel vyprávět o tažení do Ruska a jak přišel ke svým vyznamenáním. Nakonec řekl, že když jeden nastavuje hlavu, to stačí. „Vezměte si svou ženu s sebou, je propuštěná." Večer jsme byli doma.

Nebylo to všechno boží řízení? Kdyby můj muž tehdy nepřijel, snad bych dnes byla nezvěstná někde na severu nebo na východě.

Má služba jako pomocnice wehrmachtu trvala přesně šestatřicet hodin.

Anna Egerer (Krásno)

Vydavatel, nakladatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, Kahl am Main, Seligenstädter Weg 60, tel. (06188) 2359 — Poštovní šekový úřad 1, 6000 Frankfurt nad Mohanem, číslo účtu 327195-609. Cena za kus 2,50 DM. — Tisk: tiskárna Kolb, 8757 Karlstein/Main, poštovní přihrádka 1145.