Postní a velikonoční doba 1985
Milí přátelé a krajané!
Základním symbolem křesťanské víry je Kristův kříž. Ukřižování bylo nejhanebnějším a nejkrutějším trestem smrti, který Římané převzali z perského Východu a vykonávali jej pouze na těžkých zločincích, lidech bez cti a válečných zajatcích. Římský občan nesměl být ukřižován, směl být pouze sťat. Trvalo dlouho, než se ze znamení nejpotupnějšího trestu smrti antiky stalo křesťanské znamení požehnání. Od 2. století je kříž doložen na křesťanských hrobech, od 4. století se ramena kříže zdobila perlami a drahými kameny (tzv. gemma-kříž), románské umění zobrazovalo Ukřižovaného s korunou a slavnostním rouchem. Gotické umění učinilo ze symbolu vzkříšení a druhého příchodu znamení bolesti a zármutku. Moderní umělci se ve svých zobrazeních kříže snaží důstojně vyjádřit obě tajemství – smrt i vzkříšení. Některá moderní, bizarní ztvárnění kříže ovšem narážejí i na odpor věřících lidí.
S obrazem umučeného Krista se setkáváme v pašijové zbožnosti našeho věřícího lidu, v kostelích a na křížových cestách, v křížích u silnic a cest, v „koutcích s Pánem Bohem" v našich domech i na náhrobcích hřbitovů. Kříž zdobil stěny školních tříd i soudní síně. Po mnoho staletí věřící lidé vzhlíželi k Ukřižovanému a nacházeli v něm sílu a smysl svého života i utrpení. Na náhrobku zesnulého generálního intendanta frankfurtských divadel Hanse Meisnera a jeho manželky Hansi Meisnerové v Oberreifenbergu jsem četl působivá slova: Nulla Crux – Nulla Corona: „Bez kříže – žádná koruna."
V naší době bohužel často slýcháme heslo: Kříž musí pryč! Není to nic nového, vždyť už v Písmu svatém čteme, že kříž byl mnohým bláznovstvím a pohoršením. Ve všech dobách se našli rouhači, kteří kříž hanobili a znesvěcovali a Ukřižovaného vytlačovali z dohledu. Pro bolševiky byl kříž vždy znamením i terčem jejich nenávisti. Třetí říše postavila hákový kříž na místo Kristova kříže. Ve státech Východu se přiznání ke kříži stává obžalobou před soudy. A i v naší zemi se v hromadných sdělovacích prostředcích setkáváme s rouhačskými zobrazeními kříže a úcty ke kříži. Ze školních tříd musel mnohde zmizet, protože prý nelze jinověrným dětem – i když jich bylo ve třídě třeba jen jedno jediné – přisuzovat pohled na kříž. Z jedné soudní síně v Bonnu byl kříž odstraněn, protože 26 obžalovaných výtržnických studentů požadovalo odstranění kříže nad soudcovským stolem s tím, že se cítí pohledem na kříž „psychicky poškozeni", a odvolávali se přitom na rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, podle něhož je psychické poškození pohledem na kříž v soudní síni možné. Kříž byl odstraněn, ale my víme zcela jistě, že kříž přežije všechny ty, kdo se dnes cítí jeho pohledem „psychicky poškozeni".
Tak často haněný kříž se pro nás katolické křesťany stal znamením požehnání. Ve Starém zákoně, ale i v jiných náboženstvích, se zná požehnání a žehnání věci či člověka. Starý zákon zná různé modlitby žehnání a žehnací gesta: vkládání rukou nebo rozprostření rukou nad tím, kdo má být požehnán.
V katolické církvi je žehnání a požehnání spojeno se znamením kříže, znamením vykoupení. Žehnat člověku znamená svěřit ho Boží dobrotě a postavit jej pod ochranu kříže. Žehnat nesmí jen kněz, žehnat mají své děti i rodiče – před spaním, před cestou do školy nebo před vstupem do nové životní etapy. V obnovené křestní liturgii dostalo rodičovské požehnání na počátku křestního obřadu zvláštní místo.
Passions- und Osterzeit 1985
Liebe Freunde und Landsleute!
Das Grundsymbol des christlichen Glaubens ist das Kreuz Christi. Die Kreuzigung war die schändlichste und grausamste Todesstrafe, die die Römer aus dem persischen Osten übernommen und nur an Schwerverbrechern, ehrlosen Menschen und Kriegsgefangenen vollzogen haben. Der römische Bürger durfte nicht gekreuzigt, sondern nur enthauptet werden. Es dauerte seine Zeit, bis aus dem Zeichen der schändlichsten Todesstrafe der Antike das christliche Segenszeichen wurde. Seit dem 2. Jahrhundert ist das Kreuz auf christlichen Gräbern nachgewiesen, seit dem 4. Jahrhundert schmückte man die Kreuzbalken mit Perlen und Edelsteinen (Gemmenkreuz), die romanische Kunst stellte den Gekreuzigten mit Krone und Festgewand dar. Die gotische Kunst machte aus dem Symbol der Auferstehung und der Wiederkunft das Zeichen des Schmerzes und der Trauer. Moderne Künstler versuchen in ihren Kreuzbildern die beiden Mysterien: Tod und Auferstehung würdig darzustellen. Manche moderne bizarre Kreuzdarstellungen stoßen freilich auch auf den Widerstand gläubiger Menschen.
Dem Bild des gemarterten Christus begegnen wir in der Passionsfrömmigkeit unseres gläubigen Volkes, in den Kirchen und Kreuzwegen, in den Kreuzen an Straßen und Wegen, in den Herrgottswinkeln unserer Häuser und auf den Grabdenkmälern der Friedhöfe. Das Kreuz schmückte die Wände der Schulzimmer und die Gerichtssäle. In vielen Jahrhunderten haben gläubige Menschen zum Gekreuzigten aufgeblickt und haben darin Kraft und Sinndeutung ihres Lebens und Leidens gefunden. Auf dem Grabdenkmal des verstorbenen Generalintendanten der Frankfurter Bühnen, Hans Meisner, und seiner Gattin Hansi Meisner in Oberreifenberg las ich die beeindruckenden Worte: Nulla Crux — Nulla Corona: „Ohne Kreuz — keine Krone".
In unserer Zeit hören wir leider oft die Parole: Das Kreuz muß weg! Das ist nichts Neues, denn schon in der Heiligen Schrift lesen wir, daß das Kreuz vielen Torheit und Ärgernis war. Zu allen Zeiten hat es Lästerer gegeben, die das Kreuz schmähten und schändeten und den Gekreuzigten aus dem Blickfeld verbannten. Für die Bolschewisten ist das Kreuz immer Zeichen und Zielscheibe ihres Hasses. Das Dritte Reich hat das Hakenkreuz an Stelle des Christuskreuzes gesetzt. In den Staaten des Ostens wird das Bekenntnis zum Kreuz zur Anklage vor den Gerichten. Und in unserem Land: In den Massenmedien begegnen wir blasphemischen Darstellungen des Kreuzes und der Kreuzverehrung. Aus den Schulzimmern mußte es vielerorts verschwinden, weil man andersgläubigen Kindern, auch wenn es oft nur ein einziges in der Klasse war, den Anblick des Kreuzes nicht zumuten könne. Aus einem Gerichtssaal in Bonn wurde das Kreuz entfernt, weil 26 randalierende angeklagte Studenten die Entfernung des Kreuzes über dem Richtertisch forderten, weil sie sich durch den Anblick des Kreuzes „psychisch beeinträchtigt fühlten" und sich dabei auf ein Urteil des Bundesverfassungsgerichtes beriefen, wonach eine psychische Beeinträchtigung durch das Kreuz im Gerichtssaal möglich ist. Das Kreuz wurde entfernt, aber das wissen wir ganz sicher, das Kreuz wird sie alle überleben, die heute durch seinen Anblick „psychisch beeinträchtigt" sind.
Das so oft gelästerte Kreuz ist für uns katholische Christen zum Segenszeichen geworden. Im Alten Testament, aber auch in anderen Religionen kennt man den Segen und die Segnung einer Sache oder eines Menschen. Das Alte Testament kennt verschiedene Segensgebete und Segensgebärden: die Auflegung der Hände oder die Ausbreitung der Hände über den zu Segnenden.
In der katholischen Kirche wird die Segnung und der Segen mit dem Zeichen des Kreuzes, dem Zeichen der Erlösung, verbunden. Einen Menschen segnen heißt, ihn der Güte Gottes empfehlen und unter den Schutz des Kreuzes stellen. Nicht nur der Priester darf segnen, sondern auch
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.