Co je vlastně jeden rok
Zas jeden rok už ke konci spěje, jak rychle uběhl, sotva se nadějeme. Sotva byl leden, už bylo v máji, a léto zas rychle mizí za háji. Pak padá listí, pole jsou pustá, ani nevíme, kam se ta chvíle poděla. Ale rok, ten spěje ke svému konci — poslední kousek utíká ze všech nejvíc.
Listopad, prosinec, čas ponurý; smutek se lidí zmocňuje jako stíny šeré: přemítáme o smrti, o umírání, ptáme se, jaký smysl život má nám dání; nejvíc ti staří, co už jsou tomu blízko, ptají se Pána Boha, zda to dokáže zadržet, ale rok, ten spěje ke konci — jen se podívejte, jak stárne a běží!
Vánoce ten konec trochu zpomalí; staří i mladí se na ně těší zdálí. Pár dní se zapomene na všechno trápení, zpívají se koledy jako za dávných dní. A jsou-li v domě docela malé děti — tu je radost obzvlášť veliká. Ale starý rok běží dál — ještě trošku — a brzy je konec.
Poslední hodinky na Silvestra den, z ošklivých věcí ať nic v nás nezůstane. Sejdeme se pěkně spolu, jí se a pije, víno a hudba náladu vždycky zvýší. Vypráví se, žertuje, tančí a směje se, a všechno čeká na půlnoční chvíli. Ať ručička udělá poslední trh, je to tak — tenhle rok se už nikdy nevrátí!
Nový rok leží najednou před námi otevřený dokořán; musíme ho přijmout — a jen doufat, že nám přinese dobré věci; ne nemoc, ne smrt, a že Pán Bůh to bude umně řídit. Ale i ten nový hned zase utíká pryč — už prvním lednem to začíná. Padá z kalendáře lístek za lístkem, navlečeny za sebou rychle dají dlouhý řetěz.
A sotva byl únor, bylo zas máj a léto rychle pryč. Podzim, ten zlatý, nám připomíná, jak rychle tenhle rok umí běžet. Proto važme si života — udělejme z něj to nejlepší — jednou bude ten rok pryč navždy.
Zaslal Otto Hofmann, Rabensgrün
Wos is scho(n a Gouha
Wieda gäiht a Gouha z'End
u wöi håste is dös grennt.
Kaum woar' Jänna, wår's scho Mai
u da Summa gschwind vabei.
Fålln dånn Blaa(tt)la, san Fölla laa,
moint ma neat daß wouha waa.
Åwa s'Gouha, es gäiht z'End —
u's letzte Stückl am ärghstn rennt.
November, Dezember, a düstara Zeit;
Traurigkeit befållt d'Leit:
Ma grüwlt nouch üwas Sterbm, üwan Toud
u fräigt, wos für an Sinn as Lebm hout;
am meisten döi Åltn, döi scho(n sua gnoucht droa,
fräign unnan Herrgott, ob ea's aafhåltn koa,
Åwa 's Gouha es gäiht z'End — schauts nea, wöi dees aalt u rennt!
As Christkinnl hålt's z'Endgäih(n a kloins wengal aaf;
Döi Åltn, wöi döi Gunga gfraan se draf.
A påår tooghlång vagißt ma ållas Leid
singt Weihnachtsliedla wöi in fröihara Zeit.
U san goua kloina Kinna in Haus — jå dånn is d'Freid b'sonders grouß.
Åwa as ålte Gouha rennt — a bisserl nü — u bål(d is z'End.
Döi letzn Stündla am Silvestertoogh,
vo gårschtinga Zeich köina häian mogh.
Ma zöigt se schäi(n oa, ma ißt u trinkt,
Wein u Musich oin in Stimmung bringt.
Ma dazühlt u scherzt, ma tånzt u låcht,
u ållas wårt af d'Mitternåcht.
Mecht da Zeigha an letztn Ruck, as is — nimma kinnt dees Gouha zruck!
As Naie liegt af oamal vor uns weit offn;
oanemma möin mas — u ner hoffn.,
daß Gouts uns bringt; neat Krånkhåt, neat Toud
u daß da Herrgott gschickt lenkn tout.
Åwa as Naie lafft aa glei davoa —
am äierschten Jänna fängt's scho oa.
Fallt van Kolena Zetterl üm Zetterl,
ånaranånågreiht gi(b)ts gschwind a långs Ketterl.
U kam wårs Fewa is scho wieda Mai u da Summa schnöll vabei.
Da Herwast, da Goldene, erinnert uns droa,
wöi schnöll dees Gouha laffn koa.
Drüm nutzt's as Lebm —
måchts Beste dras —
oamal is as Gouha fuä(r imma as.
Eingesandt von Otto Hofmann, Rabensgrün
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.