⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Tu si vzpomenu na Idu Schumacherovou, jak jako trhovkyně s veselou řečí nabízela: „Krásnou husičku, milostivá – vezmete si jednu – ale milostivá paní zjistí, že ta husička je už docela namodralá. „Co – no jo – vy si taky lehněte jako nahá – pak budete taky asi modrá ...! Slepice – ošklivky – bručí trhovkyně na milostivou paní! Mnichov – světové město se srdcem – dalo by se říct ...

I trochu prokřehlí pokračujeme v den doma. Po malém obědě následuje cesta na Westfriedhof. Starý zvyk – nést zesnulým příbuzným ozdobený stromeček a zapálit svíčku.

Doma se až do rozdávání dárků pije rumový čaj v Susannině pokoji, protože obývák je tabu – kvůli Ježíškovi! Tím roste očekávání a objevují se červené tvářičky a zářící dětské oči. Ale pak konečně nastane ten okamžik. Otec zapaluje svíčky na stromečku a matka sedí u klavíru a zpívá vánoční píseň ...

Překvapení u starých i mladých – a velká radost při rozbalování dárků. Aby už konečně přišel tradiční štědrovečerní jídlo, nechá se celé to hemžení stužek a balicího papíru ležet a zasedne se ke slavnostně prostřenému stolu. Hospodyně vše připravila a hospodář nejprve předčítá vánoční evangelium ... Vládne zbožné ticho.

My dva prarodiče sedíme vedle sebe u stolu svých dětí a se stesskem myslíme na naše zesnulé životní partnery ... Slzy pak přece jen přijdou.

Zase výborně chutná hrachová polévka a kapr namodro i smažený stejně tak a dobré saláty v bohatém výběru a kompot. K pití mnichovské pivo.

Bez půlnoční mše ještě nikdy Štědrý večer neskončil!

Tak jedeme do farního kostela sv. Bonifáce. Opat Othelo Lechner vchází s mnoha pátery do ctihodných vysokých síní. Schovaná za sloupem jsem přece jen trochu usnula ... po monotónním zpěvu mnichů; ale když fanfáry zahřměly Aleluja a já se probudila, chvíli jsem sama nevěděla, jestli už jsem třeba v nebi? Při závěrečné písni jsem to už věděla přesně – a bylo mi to milejší tak. „Svět byl ztracen, Kristus se narodil, raduj se, křesťanstvo!"

Domů jsme ještě jeli přes Marienplatz, abychom se podívali na obrovský vánoční stromeček, jehož světla zářila k noční tmavé obloze. Náš největší problém dnešní doby! ... Milý Bože, buď trochu hodný a nenech náš les umřít ...!

Vlastně by to bylo tak, a není co dodat. Kromě toho, že doma pak byla ještě vánočka s máslem a medem a punč – a pak bylo „Tichá noc, svatá noc"!

Anna Neidhart

[obr] Vánoční pečivo a sklenka na stole, k tomu nůž.