⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Tu si vzpomenu na Idu Schumacherovou, jak jako trhovkyně s veselou řečí nabízela: „Krásnou husičku, milostivá – vezmete si jednu – ale milostivá paní zjistí, že ta husička je už docela namodralá. „Co – no jo – vy si taky lehněte jako nahá – pak budete taky asi modrá ...! Slepice – ošklivky – bručí trhovkyně na milostivou paní! Mnichov – světové město se srdcem – dalo by se říct ...
I trochu prokřehlí pokračujeme v den doma. Po malém obědě následuje cesta na Westfriedhof. Starý zvyk – nést zesnulým příbuzným ozdobený stromeček a zapálit svíčku.
Doma se až do rozdávání dárků pije rumový čaj v Susannině pokoji, protože obývák je tabu – kvůli Ježíškovi! Tím roste očekávání a objevují se červené tvářičky a zářící dětské oči. Ale pak konečně nastane ten okamžik. Otec zapaluje svíčky na stromečku a matka sedí u klavíru a zpívá vánoční píseň ...
Překvapení u starých i mladých – a velká radost při rozbalování dárků. Aby už konečně přišel tradiční štědrovečerní jídlo, nechá se celé to hemžení stužek a balicího papíru ležet a zasedne se ke slavnostně prostřenému stolu. Hospodyně vše připravila a hospodář nejprve předčítá vánoční evangelium ... Vládne zbožné ticho.
My dva prarodiče sedíme vedle sebe u stolu svých dětí a se stesskem myslíme na naše zesnulé životní partnery ... Slzy pak přece jen přijdou.
Zase výborně chutná hrachová polévka a kapr namodro i smažený stejně tak a dobré saláty v bohatém výběru a kompot. K pití mnichovské pivo.
Bez půlnoční mše ještě nikdy Štědrý večer neskončil!
Tak jedeme do farního kostela sv. Bonifáce. Opat Othelo Lechner vchází s mnoha pátery do ctihodných vysokých síní. Schovaná za sloupem jsem přece jen trochu usnula ... po monotónním zpěvu mnichů; ale když fanfáry zahřměly Aleluja a já se probudila, chvíli jsem sama nevěděla, jestli už jsem třeba v nebi? Při závěrečné písni jsem to už věděla přesně – a bylo mi to milejší tak. „Svět byl ztracen, Kristus se narodil, raduj se, křesťanstvo!"
Domů jsme ještě jeli přes Marienplatz, abychom se podívali na obrovský vánoční stromeček, jehož světla zářila k noční tmavé obloze. Náš největší problém dnešní doby! ... Milý Bože, buď trochu hodný a nenech náš les umřít ...!
Vlastně by to bylo tak, a není co dodat. Kromě toho, že doma pak byla ještě vánočka s máslem a medem a punč – a pak bylo „Tichá noc, svatá noc"!
Anna Neidhart
[obr] Vánoční pečivo a sklenka na stole, k tomu nůž.
eigenartige Stimmung auf. Der Stadtbummel durch die Innenstadt schließt sich an. Am Marienplatz duftet es nach Glühwein und gebrannten Mandeln. Gut durchwärmt vom heißen Schluck durchstreifen wir den Christkindlesmarkt, erstehen noch Allgäuer Klötzenbrot und etwas Marzipan. Dann wandelt man schauend und staunend um den alten Peter zum Viktualienmarkt. Was hier aufgebaut ist, kann man niemals ganz erfassen — doch schnell denkt man nach „drüben", wenn sie das sehen könnten! — Doch nicht Trübsal blasen ... es ist eben so.
Da fällt mir die Ida Schumacher ein, als Marktfrau mit ihrem lustigen Vortrag: „A schöin Gansel, gnä' Frau — woll'ns oans mitnehma — aber die gnä' Frau findet, daß dös Ganserl schon ganz schön blau ist. „Woos — ja mei — da leg'n hålt Sie sich amål her — åls a Nackata — dånn san sa wahrscheinlich auch blau ...! Henna — greissliche — grantelt die Marktfrau nach der gnä' Frau! München — Weltstadt mit Herz — möchte man feststellen ...
Doch selbst ein wenig durchfroren geht der Tag daheim weiter. Nach einem kleinen Mittagessen folgt der Gang zum Westfriedhof. Ein alter Brauch, den verstorbenen Angehörigen ein geschmücktes Bäumchen zu bringen und ein Lichtlein anzuzünden.
Daheim wird bis zur Bescherung ein Rumtee in Susannes Zimmer getrunken, weil das Wohnzimmer tabu ist — wegen dem Christkind! Somit steigt die Erwartung und es gibt rote Backen und glänzende Kinderaugen. Doch dann ist es endlich soweit. Vater zündet die Kerzen am Baum an und Mutter sitzt am Klavier und singt ein Weihnachtslied ...
Überraschung bei alt und jung — und viele Freude beim Auspacken der Geschenke. Damit wir nun zum traditionellen Hl. Abend-Essen kommen, wird der ganze Tummelplatz von Bandln und Auspackpapieren liegengelassen und an dem festlich gedeckten Tisch Platz genommen. Die Hausfrau hat alles vorbereitet und der Hausvater liest erst einmal das Weihnachtsevangelium vor ... Es herrscht andächtige Stille.
Wir zwei Großeltern sitzen nebeneinander am Tisch unserer Kinder und denken mit Wehmut an unsere von uns gegangenen Lebensgefährten ... Die Tränen kommen nun doch.
Wieder schmeckt die Erbsensuppe sehr köstlich und der Karpfen blau und gebacken ebenso und die guten Salate in reicher Auswahl und Kompott. Zum Trinken ein Münchner Bier.
Ohne Christmette hat nie ein Hl. Abend geendet!
So fahren wir in die Stadtkirche St. Bonifazius. Abt Othelo Lechner zieht ein mit vielen Patres in die ehrwürdigen hohen Hallen. Hinter einer Säule versteckt bin ich dann doch ein wenig eingeschlafen ... nach dem monotonen Gesang der Mönche; als aber die Fanfaren das Halleluhjah schmetterten und ich erwachte, da wußte ich im Augenblick selbst nicht, ob ich vielleicht schon im Himmel bin? Beim Schlußlied wußte ich es dann genau — und es war mir lieber so. „Welt ging verloren, Christ ist geboren, freue dich o Christenheit!"
Nachhause sind wir noch über den Marienplatz gefahren, um den riesigen Christbaum anzusehen, dessen Lichter zum nachtdunklen Himmel emporschienen. Unser größtes Zeitproblem!... Lieber Gott, sei ein bißchen nett und laß unseren Wald nicht sterben ...!
Eigentlich wär's das wohl und es gibt nichts hinzuzufügen. Außer, daß es daheim dann noch Christstollen mit Butter und Honig gab und Punsch — dann war „stille Nacht, heilige Nacht"!
Anna Neidhart
[obr] Weihnachtsgebäck und ein Glas auf einem Tisch, dazu ein Messer.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.