⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Teď přijdou oblíbení „Spitzbuben" (linecká kolečka):

300 g mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva, 200 g cukru, 1 vanilkový cukr, střik rumu, 250 g másla, 125 g neloupaných mletých mandlí. Pokud by těsto lepilo, dá se na chvíli vychladit. Těsto se tence vyválí a vykrajuje na kolečka – do poloviny koleček se náprstkem vyrazí dírka. Po vychladnutí, po upečení 10 minut při vyšší teplotě, se celá jedna strana potře rybízovým želé, poklade na sebe a posype moučkovým cukrem.

Tato chutná sušenky byly oblíbeným cukrovím mého muže a jeho lovčího přítele. Bez potíží se snědla celá mísa a pár Jägermeisterů se postaralo o dobré trávení.

Nezapomeňme na špetku soli v každém pečivu. Bylo by ještě mnoho dalších druhů – mandlové pečivo, skořicové hvězdičky, husarské koláčky (velmi jemné) – ale to raději jindy, ať výčet není příliš dlouhý. Nesmíme zapomenout na vánočku – vánoční štólu. Každý rok je to velká starost hospodyně, jestli se povede tak, jak by si přála. V tom se ovšem názory dost různí. Ne každý má rád těžkou drážďanskou štólu.

Tak mezitím jeden použitelný recept:

3 libry mouky, 300 g cukru, 750 g másla, 3 vejce, 600 g sladkých mandlí, trochu hořkomandlového oleje, 400 g rozinek, po 100 g citronového a pomerančového kůru, 1–2 nastrouhané citrony, 1–2 skleničky rumu, až 200 g droždí, 3/8 l mléka, 1 špetka soli. Těžké těsto se dobře prohněte a stále udržuje v teple až do vytvarování štóly. Peče se při dobré střední teplotě asi 1 hodinu.

Ještě mě napadá něco neobvyklého.

Kdo si ještě vzpomíná na domácí čokoládu za 2. světové války? Přesný recept už si sama nepamatuji. Roztavil se palmový tuk, vmíchal se moučkový cukr, kakao, vanilkový cukr, nalilo se do formiček a dalo do misky se sněhem, aby ztuhla. Místo pravých čokoládových figurek se balily do staniolu a jako náhražka věšely na stromeček. Spodní řady stromečku byly podezřele rychle prázdné. Ale nikdo se k tomu nepřiznal. Až jednou v noci – už jsme leželi v postelích – s velkým rachotem spadl stromeček. Tehdy to vyšlo najevo. Náš jezevčík, ten falešný darebák, si tajně chodil pro svou milovanou čokoládu. V jeho košíku ležely zbytky staniolu – corpus delicti ...

Kam se poděl čas, kdy člověk musel tolik zažít. Nebylo to vždycky jen samé štěstí a sluníčko. Ale i ta nejtěžší doba chtěla být přečkána.

Právem se dnes ptáme, proč si člověk nekoupí všechno hotové v obchodě? Všechny druhy cukroví jsou v pekárně a vánočka podle přání. Proč tolik práce, že je člověk večer utahaný z toho „dřepění"? Přece jen platí staré rčení: Jak čas posíláš pryč, tak se ti vrátí zpátky!

Jsem ráda, že tento čas mohu prožívat. Člověk si pozve dobré přátele a sousedy na ochutnávku cukroví a sklenku vína nebo punče. Starý člověk nemusí být osamělý, když je vstřícný a sám jde za svými bližními. Nechtěla bych darem velký výlet, třeba na Mallorku – ale ne! To bych přišla o krásné Vánoce.

A aby o ně nepřišla, brzy si zabalím kufr, abych je oslavila v Mnichově v kruhu rodiny.

Už při příjezdu na hlavní nádraží – ó bože, ten shon! Děti přibíhají s vozíkem na zavazadla a bouřlivým přivítáním. Zatímco maminka sedí v autě, aby hlídala parkovací místo. V domě mě přivítá i ta zvláštní vůně a už příští den pokračuje pečení cukroví ...

Několik porcí jsme už spořádali na různých adventních setkáních v kruhu přátel. Rumové kuličky a „Ilsina vídeňská srdíčka" jsou žádané – vždycky je jich málo a musí se dodávat další zásoby. Žádný problém! U těchto specialit rády pomáhají i děti a postupně se učí do budoucího „samodělání".

Na odpočinek a chvíli zamyšlení nad tím časem mám ráda příjemný adventní večer s klavírní hudbou a hrou na citeru ... „Bedna" zůstává vypnutá.

Tak přichází Štědrý den – příliš rychle. Je to prostě zvláštní den. Podle starého zvyku se dělá to, co se dělá vždycky. Už při snídani se objeví ta zvláštní nálada. Následuje procházka městem po centru. Na Marienplatzu voní svařené víno a pražené mandle. Pořádně zahřátí horkým douškem procházíme vánočními trhy, koupíme ještě algavský ovocný chléb a trochu marcipánu. Pak se prochází kolem starého Petra k Viktualienmarktu, s obdivem a úžasem se rozhlíží. To, co je zde vystaveno, člověk nikdy pořádně nepobere – ale rychle si pomyslí na to „tam odkud jsme přišli", kdyby to tak mohli vidět! – Ale netruchlit ... prostě to tak je.

věta pokračuje na dalším listu ⟶