⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Teď přijdou oblíbení „Spitzbuben" (linecká kolečka):
300 g mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva, 200 g cukru, 1 vanilkový cukr, střik rumu, 250 g másla, 125 g neloupaných mletých mandlí. Pokud by těsto lepilo, dá se na chvíli vychladit. Těsto se tence vyválí a vykrajuje na kolečka – do poloviny koleček se náprstkem vyrazí dírka. Po vychladnutí, po upečení 10 minut při vyšší teplotě, se celá jedna strana potře rybízovým želé, poklade na sebe a posype moučkovým cukrem.
Tato chutná sušenky byly oblíbeným cukrovím mého muže a jeho lovčího přítele. Bez potíží se snědla celá mísa a pár Jägermeisterů se postaralo o dobré trávení.
Nezapomeňme na špetku soli v každém pečivu. Bylo by ještě mnoho dalších druhů – mandlové pečivo, skořicové hvězdičky, husarské koláčky (velmi jemné) – ale to raději jindy, ať výčet není příliš dlouhý. Nesmíme zapomenout na vánočku – vánoční štólu. Každý rok je to velká starost hospodyně, jestli se povede tak, jak by si přála. V tom se ovšem názory dost různí. Ne každý má rád těžkou drážďanskou štólu.
Tak mezitím jeden použitelný recept:
3 libry mouky, 300 g cukru, 750 g másla, 3 vejce, 600 g sladkých mandlí, trochu hořkomandlového oleje, 400 g rozinek, po 100 g citronového a pomerančového kůru, 1–2 nastrouhané citrony, 1–2 skleničky rumu, až 200 g droždí, 3/8 l mléka, 1 špetka soli. Těžké těsto se dobře prohněte a stále udržuje v teple až do vytvarování štóly. Peče se při dobré střední teplotě asi 1 hodinu.
Ještě mě napadá něco neobvyklého.
Kdo si ještě vzpomíná na domácí čokoládu za 2. světové války? Přesný recept už si sama nepamatuji. Roztavil se palmový tuk, vmíchal se moučkový cukr, kakao, vanilkový cukr, nalilo se do formiček a dalo do misky se sněhem, aby ztuhla. Místo pravých čokoládových figurek se balily do staniolu a jako náhražka věšely na stromeček. Spodní řady stromečku byly podezřele rychle prázdné. Ale nikdo se k tomu nepřiznal. Až jednou v noci – už jsme leželi v postelích – s velkým rachotem spadl stromeček. Tehdy to vyšlo najevo. Náš jezevčík, ten falešný darebák, si tajně chodil pro svou milovanou čokoládu. V jeho košíku ležely zbytky staniolu – corpus delicti ...
Kam se poděl čas, kdy člověk musel tolik zažít. Nebylo to vždycky jen samé štěstí a sluníčko. Ale i ta nejtěžší doba chtěla být přečkána.
Právem se dnes ptáme, proč si člověk nekoupí všechno hotové v obchodě? Všechny druhy cukroví jsou v pekárně a vánočka podle přání. Proč tolik práce, že je člověk večer utahaný z toho „dřepění"? Přece jen platí staré rčení: Jak čas posíláš pryč, tak se ti vrátí zpátky!
Jsem ráda, že tento čas mohu prožívat. Člověk si pozve dobré přátele a sousedy na ochutnávku cukroví a sklenku vína nebo punče. Starý člověk nemusí být osamělý, když je vstřícný a sám jde za svými bližními. Nechtěla bych darem velký výlet, třeba na Mallorku – ale ne! To bych přišla o krásné Vánoce.
A aby o ně nepřišla, brzy si zabalím kufr, abych je oslavila v Mnichově v kruhu rodiny.
Už při příjezdu na hlavní nádraží – ó bože, ten shon! Děti přibíhají s vozíkem na zavazadla a bouřlivým přivítáním. Zatímco maminka sedí v autě, aby hlídala parkovací místo. V domě mě přivítá i ta zvláštní vůně a už příští den pokračuje pečení cukroví ...
Několik porcí jsme už spořádali na různých adventních setkáních v kruhu přátel. Rumové kuličky a „Ilsina vídeňská srdíčka" jsou žádané – vždycky je jich málo a musí se dodávat další zásoby. Žádný problém! U těchto specialit rády pomáhají i děti a postupně se učí do budoucího „samodělání".
Na odpočinek a chvíli zamyšlení nad tím časem mám ráda příjemný adventní večer s klavírní hudbou a hrou na citeru ... „Bedna" zůstává vypnutá.
Tak přichází Štědrý den – příliš rychle. Je to prostě zvláštní den. Podle starého zvyku se dělá to, co se dělá vždycky. Už při snídani se objeví ta zvláštní nálada. Následuje procházka městem po centru. Na Marienplatzu voní svařené víno a pražené mandle. Pořádně zahřátí horkým douškem procházíme vánočními trhy, koupíme ještě algavský ovocný chléb a trochu marcipánu. Pak se prochází kolem starého Petra k Viktualienmarktu, s obdivem a úžasem se rozhlíží. To, co je zde vystaveno, člověk nikdy pořádně nepobere – ale rychle si pomyslí na to „tam odkud jsme přišli", kdyby to tak mohli vidět! – Ale netruchlit ... prostě to tak je.
wälzen.
Nun kommen die beliebten „Spitzbuben".
300 g Mehl, 1 gestrichener Teelöffel Backpulver, 200 g Zucker, 1 Vanillinzucker, ein Schuß Rum, 250 g Butter, 125 g Mandeln ungeschält gemahlen. Sollte der Teig kleben, stellt man ihn eine Zeitlang kalt. Der Teig wird dünn ausgerollt zu Plätzchen ausgestochen — eine Hälfte der runden Plätzchen mit einem Fingerhut ein Loch herausgestochen. Nach dem Erkalten, wenn bei starker Hitze 10 Minuten gebacken, die ganze Seite mit Johannisbeergelee bestreichen und aufeinandersetzen, mit Puderzucker bestreuen.
Diese leckeren Plätzchen waren die Lieblingsplätzchen meines Mannes und seines Jagdfreundes. Mit Leichtigkeit war da eine Schüssel voll aufgegessen und ein paar Jägermeister-Schnäpse sorgten für gute Verdauung.
Wollen wir die Prise Salz nicht vergessen an jedes Gebäck. Es gäbe noch vielerlei Sorten Mandelgebäck, Zimtsterne, Husarenkrapferl (sehr fein) doch, es andermal lieber, damit die Aufzählerei nicht zu lang wird. Den Christstollen wollen wir nicht vergessen. Jedes Jahr die große Sorge der Hausfrau, ob sie geraten, so wie man sie gerne möchte. Da gehen allerdings die Meinungen ziemlich auseinander. Nicht jedermann liebt schweren Dresdner Stollen.
So mittendurch ein brauchbares Rezept:
3 Pfund Mehl, 300 g Zucker, 750 g Butter, 3 Eier, 600 g süße Mandeln, etwas Mittermandelöl, 400 g Rosinen, je 100 g Zitronat u. Orangeat, 1-2 abgeriebene Zitronen, 1-2 Stamperl Rum, bis zu 200 g Hefe, 3/8 Milch, 1 Prise Salz. Den schweren Teig gut durcharbeiten und immer warmhalten bis zum Stollen formen. Bei guter Mittelhitze ca. 1 Stunde backen.
Da fällt mir noch etwas Außergewöhnliches ein.
Wer erinnert sich noch an die selbstgemachte Schokolade im 2. Weltkrieg? Genau nach Rezept weiß ich es selbst nicht mehr. Da wurde Palminfett heiß gemacht, Puderzucker, Kakao, Vanillezucker hineingerührt, Förmchen ausgegossen, in eine Schüssel mit Schnee zum Erstarren gestellt. Statt der echten Schokoladefiguren wurden sie in Silberpapier gewickelt und als Ersatz an den Christbaum gehängt. Die unteren Reihen vom Baum waren besonders verdächtig rasch abgeleert. Doch niemand bekannte sich dazu. Bis eines Nachts — wir lagen bereits in den Betten — mit Riesenkrach der Christbaum umfiel. Da kam es heraus. Unser Dackel, das falsche Luder, hat sich heimlich seine geliebte Schokolade geholt. In seinem Körbchen lagen die Reste vom Silberpapier, also das corpus delicti ...
Wohin ist die Zeit, wo man so viel erleben mußte. Es war nicht immer eitel Glück und Sonnenschein. Doch auch die schwerste Zeit wollte überstanden sein.
Mit Recht fragt man heut, warum kauft man nicht alles fertig im Geschäft? Alle Sorten von Plätzchen gibt es in der Bäckerei und Christstollen nach Wunsch. Warum die viele Arbeit, so daß man abends todmüde ist vom „Gewörch"? Doch ein alter Spruch lautet: So wie Du die Zeit fortschickst — so kommt sie zu Dir zurück!
Ich bin froh, diese Zeit erleben zu dürfen. Man lädt sich gute Freunde und Nachbarn ein zum Plätzchen versuchen und zu einem Glas Wein oder Punsch. Ein alter Mensch muß nicht einsam sein, wenn er kontaktfreudig auf seinen Nächsten zugeht. Nicht geschenkt möchte ich eine große Reise, vielleicht nach Mallorca: oh nein! Da ginge mir doch ein schönes Weihnachtsfest verloren.
Daß es nicht verloren geht, werde ich bald meinen Koffer packen, um in München im Familienkreis zu feiern.
Schon die Ankunft am Hauptbahnhof — oh Gott, das Gewürch! Die Kinder kommen angerannt mit einem Gepäckwagen und stürmischer Begrüßung. Währenddessen die Mutter im Auto sitzt, um den Parkplatz zu halten. Im Haus empfängt mich auch der besondere Duft und schon geht am nächsten Tag die Plätzchenbackerei weiter ...
Einige Portionen wurden bei diversen Adventsfeiern im Freundeskreis schon verzwickt. Die Rummonde und „Ilses Wienerherzen" sind gefragt. — Davon sind immer zu wenig und für Nachschub muß gesorgt werden. Kein Problem! Bei diesen Spezialitäten helfen auch die Kinder gerne mit und wachsen hinein in das spätere „Selbermachen".
Zum Ausruhen und Besinnen an die Zeit liebe ich einen gemütlichen Adventsabend mit Klaviermusik und Zitherspiel ... Die „Glotze" bleibt zu.
So kommt der Heilige Abend heran — viel zu schnell. Es ist eben ein besonderer Tag. Nach altem Brauch wird es gemacht, wie meist immer. Schon beim Frühstück kommt bereits diese
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.