Vánoční pečení

Teď už je pomalu zima. Klidné podzimní dny jsou sečteny. Trhací kalendář na zdi je s každým dnem tenčí.

Když jsem ještě byla školačka, moji rodiče odebírali „Karlsbader Badeblatt" (Karlovarské lázeňské listy). Tyto noviny vycházely dvakrát týdně a roznášela je ve středu a v sobotu novinářka.

K Vánocům se dostával roční kalendář jako dárek. Roční doby s příslušnými měsíci, jmeniny, užitečné rady, a ani humor nepřišel zkrátka. Ale zvlášť oblíbené byly příběhy, které nám maminka večer u teplých kamen předčítala. Takto naladěná maminka pak sáhla i po kytaře a zazpívala nám dnes už nemožně „sentimentální" písničky. O žebrající dívce – nebo o „chudém Vaslbuovi", který se v zimě proplížil k hřbitovní bráně hledat „svou maminku" ...

Tehdy jsme ještě uměli plakat – dnes brečí videorekordéry!

Teď už patřím i já mezi nejstarší Horní Slavkovanky! Moje kulaté narozeniny byly zaznamenány v Heimatbriefu. S tím se nedá nic smlouvat, i když se ještě necítím tak úplně stará. Srdce zůstalo mladé! Za to musím děkovat Bohu.

Brzy zase přijde vánoční čas, kdy člověk musí myslet na mnoho věcí ...

Už teď vyhrabávám starou receptovou knížku své babičky Schmellerové. Pořád se k ní vracím, protože i maminka mi ji předala dál, a já bych ji ráda předala další generaci. Dobré pečivo na vánoční čas.

Kdysi se člověk nejdřív vypravil do „krámku" na nákup. Chodila jsem ráda s sebou. Jakmile zacinkal zvonek na dveřích, člověk se uvnitř nejdřív rozhlédl. Stál tam pytel vlašských ořechů. Rozinky, hrozinky a mandle se odvažovaly do špičatých sáčků – v dekagramech, samozřejmě. Sirup ve sklenici! Na perník. K tomu koření – hřebíček, skořice a muškát. Rybí koření na hnědé omáčky. Perníky se kupovaly u cukráře Viezenz-Reifa. To probouzí vzpomínky, jak na bíle prostřeném pultu stály perníkové figurky – dóky a jezdci. Jak ubohé nám to dnes připadá! V luxusních obalech si dnes ze supermarketů člověk odnese cokoli si srdce žádá. Takže se může jít na pečení cukroví. Na dobrá předsevzetí z loňského roku raději nechci myslet – už ne tolik druhů a poloviční množství podle receptů. Ale co by byl očekáváním nabitý předvánoční čas, kdyby to nevonělo skořicí a mandlemi?! Tak pryč s výčitkami svědomí a dobrými předsevzetími, po svátcích se ta „nažraná" kila (promiňte) zase shodí.

Začněme jemnými „linckými máslovými sušenkami":

Vezme se ... 1 1/4 mouky, 3/4 másla, 6 žloutků, trochu citronové příchuti, pár zrnek soli! Vše se vypracuje, nechá odležet v chladu, pak se vyválí, vykrajuje různými tvary, potře vejcem a peče se při střední teplotě.

Bílek se může ušlehat na sníh, vmíchat cukr, vanilku, mleté mandle nebo lískové oříšky, malé hromádky se nakladou na oplatky a pečou při mírné teplotě; když vychladnou, ozdobí se cukrem nebo čokoládovou polevou.

Sotva k uvěření, že tento recept pochází z minulého století a zapsala ho přítelkyně mé babičky, slečna Sali Ratgeber z Horního Slavkova (Schlaggenwald), z Náměstí – Putzeck – (Hessův cukrářský dům).

Norimberský Elisenlebkuchen (perník s ořechy):

Těsto: 2 vejce, 200 g hnědého farinového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 špetka hřebíčku, 1 zarovnaná lžička skořice, rum a citronová příchuť podle chuti, 75 g kandovaného pomerančového kůru a stejně tolik citronového, 1 špetka prášku do pečiva, 125 g mletých mandlí a lískových oříšků, a přidá se jich tolik, aby těsto ještě šlo natírat. Na oplatky, 40 kusů, asi ... cm v průměru, se natírá do kopečkovitého tvaru nožem namočeným ve vodě. Peče se při mírné teplotě.

Vanilkové rohlíčky:

300 g mouky, 200 g margarínu, 125 g strouhaných lískových oříšků, 75 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 žloutek a dvě lžíce mléka. Vytvaruje se váleček, nechá odležet v ledničce, pak se krájí na malé kousky a tvarují na plechu do rohlíčků. Ještě horké se po upečení při mírné teplotě obalí ve směsi moučkového cukru a vanilky.

věta pokračuje na dalším listu ⟶