Vánoční pečení
Teď už je pomalu zima. Klidné podzimní dny jsou sečteny. Trhací kalendář na zdi je s každým dnem tenčí.
Když jsem ještě byla školačka, moji rodiče odebírali „Karlsbader Badeblatt" (Karlovarské lázeňské listy). Tyto noviny vycházely dvakrát týdně a roznášela je ve středu a v sobotu novinářka.
K Vánocům se dostával roční kalendář jako dárek. Roční doby s příslušnými měsíci, jmeniny, užitečné rady, a ani humor nepřišel zkrátka. Ale zvlášť oblíbené byly příběhy, které nám maminka večer u teplých kamen předčítala. Takto naladěná maminka pak sáhla i po kytaře a zazpívala nám dnes už nemožně „sentimentální" písničky. O žebrající dívce – nebo o „chudém Vaslbuovi", který se v zimě proplížil k hřbitovní bráně hledat „svou maminku" ...
Tehdy jsme ještě uměli plakat – dnes brečí videorekordéry!
Teď už patřím i já mezi nejstarší Horní Slavkovanky! Moje kulaté narozeniny byly zaznamenány v Heimatbriefu. S tím se nedá nic smlouvat, i když se ještě necítím tak úplně stará. Srdce zůstalo mladé! Za to musím děkovat Bohu.
Brzy zase přijde vánoční čas, kdy člověk musí myslet na mnoho věcí ...
Už teď vyhrabávám starou receptovou knížku své babičky Schmellerové. Pořád se k ní vracím, protože i maminka mi ji předala dál, a já bych ji ráda předala další generaci. Dobré pečivo na vánoční čas.
Kdysi se člověk nejdřív vypravil do „krámku" na nákup. Chodila jsem ráda s sebou. Jakmile zacinkal zvonek na dveřích, člověk se uvnitř nejdřív rozhlédl. Stál tam pytel vlašských ořechů. Rozinky, hrozinky a mandle se odvažovaly do špičatých sáčků – v dekagramech, samozřejmě. Sirup ve sklenici! Na perník. K tomu koření – hřebíček, skořice a muškát. Rybí koření na hnědé omáčky. Perníky se kupovaly u cukráře Viezenz-Reifa. To probouzí vzpomínky, jak na bíle prostřeném pultu stály perníkové figurky – dóky a jezdci. Jak ubohé nám to dnes připadá! V luxusních obalech si dnes ze supermarketů člověk odnese cokoli si srdce žádá. Takže se může jít na pečení cukroví. Na dobrá předsevzetí z loňského roku raději nechci myslet – už ne tolik druhů a poloviční množství podle receptů. Ale co by byl očekáváním nabitý předvánoční čas, kdyby to nevonělo skořicí a mandlemi?! Tak pryč s výčitkami svědomí a dobrými předsevzetími, po svátcích se ta „nažraná" kila (promiňte) zase shodí.
Začněme jemnými „linckými máslovými sušenkami":
Vezme se ... 1 1/4 mouky, 3/4 másla, 6 žloutků, trochu citronové příchuti, pár zrnek soli! Vše se vypracuje, nechá odležet v chladu, pak se vyválí, vykrajuje různými tvary, potře vejcem a peče se při střední teplotě.
Bílek se může ušlehat na sníh, vmíchat cukr, vanilku, mleté mandle nebo lískové oříšky, malé hromádky se nakladou na oplatky a pečou při mírné teplotě; když vychladnou, ozdobí se cukrem nebo čokoládovou polevou.
Sotva k uvěření, že tento recept pochází z minulého století a zapsala ho přítelkyně mé babičky, slečna Sali Ratgeber z Horního Slavkova (Schlaggenwald), z Náměstí – Putzeck – (Hessův cukrářský dům).
Norimberský Elisenlebkuchen (perník s ořechy):
Těsto: 2 vejce, 200 g hnědého farinového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 špetka hřebíčku, 1 zarovnaná lžička skořice, rum a citronová příchuť podle chuti, 75 g kandovaného pomerančového kůru a stejně tolik citronového, 1 špetka prášku do pečiva, 125 g mletých mandlí a lískových oříšků, a přidá se jich tolik, aby těsto ještě šlo natírat. Na oplatky, 40 kusů, asi ... cm v průměru, se natírá do kopečkovitého tvaru nožem namočeným ve vodě. Peče se při mírné teplotě.
Vanilkové rohlíčky:
300 g mouky, 200 g margarínu, 125 g strouhaných lískových oříšků, 75 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 žloutek a dvě lžíce mléka. Vytvaruje se váleček, nechá odležet v ledničce, pak se krájí na malé kousky a tvarují na plechu do rohlíčků. Ještě horké se po upečení při mírné teplotě obalí ve směsi moučkového cukru a vanilky.
Weihnachtsbäckerei
Nun wird es langsam winterlich. — Die ruhigen Herbsttage sind gezählt. Der Abreißkalender an der Wand wird mit jedem Tag dünner.
Als ich noch ein Schulmädchen war, haben meine Eltern das „Karlsbader Badeblatt" gelesen. Diese Zeitung kam zweimal in der Woche und wurde Mittwoch und Samstag von einer Zeitungsfrau ausgetragen.
Als Weihnachtsgeschenk gab es einen Jahreskalender. Die Jahreszeiten mit den jeweiligen Monaten, Namenstage, nützliche Hinweise und auch der Humor kam nicht zu kurz. Doch besonders beliebt waren die Geschichten, die wir am Abend beim warmen Kachelofen von der Mutter vorgelesen bekamen. So angeregt, griff die Mutter auch mal zur Gitarre und sang uns zur die heutige Zeit unmöglich „schmalzige" Lieder vor. Von einem Bettelmädchen — oder dem „armen Waaslbua", der sich zur Winterszeit ans Friedhoftor schlich „sei Muatterl" zu suchen ...
Da konnten wir noch weinen — jetzt heulen die Video-Rekorder!
Nun gehöre ich auch zu den ältesten Schlaggenwalderinnen! Mein hoher Geburtstag war im Heimatbrief vermerkt. Da kann man nichts herunterhandeln, obzwar ich mich noch gar nicht sooo alt fühle. Das Herz ist jung geblieben! Wofür ich Gott zu danken habe.
Bald kommt nun wieder die Weihnachtszeit heran, wo man an Vielerlei denken muß ...
Ich krame schon einmal das alte Rezeptbüchlein meiner Schmeller Großmutter heraus. Immer wieder komme ich darauf zurück, denn auch die Mutter hat es an mich weitergegeben und ich möchte es gerne fortsetzen an die nächste Generation. Das gute Backwerk zur Weihnachtszeit.
Nun, da ist man früher erst einmal ins „Ladl" zum Einkaufen gegangen. Ich ging gerne mit. Schon wenn das Türglöckl bimmelte, sah man sich drinnen erst einmal um. Ein Sack Walnüsse stand da. Rosinen, Weinbeerl und Mandeln wurden in Spitztüten — in Deka — versteht sich, abgewogen. Sirup im Glas! Für die Pumpernickl. Dazu die Gewürze Nelken, Zimt und Muskat. Das Fischgewürz für die braunen Saucen. Den Pfefferkuchen holte man sich beim Viezenz-Reif Konditor. Das weckt Erinnerungen, wie auf dem weißgedeckten Ladentisch die Pfefferdoken und Pfefferreiter standen. Wie armselig kommt uns das heute vor! Luxusverpackt holt man aus den Supermärkten was das Herz begehrt. Es kann also losgehen mit der Plätzchenbackerei. An die guten Vorsätze im vergangenen Jahr möchte ich lieber nicht denken — nicht mehr so vielerlei und die Hälfte der angegebenen Mengen der Rezepte. Doch was wäre die erwartungsvolle Vorweihnachtszeit, wenn es nicht nach Zimt und Mandeln duften würde?! Also weg mit den Schuldgefühlen und den guten Vorsätzen, nach den Feiertagen die hinzu-„gefressenen" Pfunde (Entschuldigung) wieder abgespeckt.
Wollen wir mit den feinen „Linzerbutterplätzchen" beginnen:
Man nehme ... 1 1/4 Mehl, 3/4 Butter, 6 Eidotter, etwas Zitronengeschmack, ein paar Körnlein Salz! knetet alles zusammen, kühl ruhen lassen, dann ausrollen und mit verschiedenen Formen ausstechen, mit Ei bestreichen und bei Mittelhitze backen.
Das Eiweiß kann man zu Schnee schlagen, Zucker, Vanillin, gemahlene Mandeln oder Haselnüsse unterheben, kleine Häufchen auf Oblaten setzen und bei leichter Hitze backen; wenn sie ausgekühlt sind, mit Zucker oder Schokoladenglasur verzieren.
Kaum zu glauben, daß dieses Rezept aus dem vorigen Jahrhundert stammt und von der Freundin meiner Großmutter, Fräulein Sali Ratgeber aus Schlaggenwald, Marktplatz — Putzeck — , aufgeschrieben worden ist (Hesskonditorhaus).
Nürnberger Elisenlebkuchen:
Teig: 2 Eier, 200 g braunen Farinzucker, 1 Vanillin, 1 Messerspitze Nelken, 1 gestrichener Teelöffel Zimt, Rum und Zitronengeschmack nach Belieben, 75 g Orangeat und ebensoviel Zitronat, 1 Messerspitze Backpulver, 125 g Mandeln und Haselnüsse gemahlen und soviel dazugeben, daß der Teig noch streichfähig ist. Auf Oblaten, 40 Stück, ca. cm Durchmesser, bergförmig häufen, mit einem in Wasser getauchten Messer. Bei leichter Hitze backen.
Vanillinkipferln:
300 g Mehl, 200 g Margarine, 125 g geriebene Haselnüsse, 75 g Puderzucker, 1 Vanillin, 1 Eigelb und zwei Löffel Milch. Zu einer Rolle formen, im Kühlschrank ruhen lassen, dann kleine Stücke schneiden und als Hörnchen auf's Backblech setzen. Leichte Hitze noch heiß in Puderzucker und Vanillingemisch
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.