Jak je ten svět malý!

I když od té doby uplynulo už několik let, stále nám připadá, že tenhle zážitek stojí za to vyprávět.

Jezdili jsme s manželkou Margarete a naší dcerou Sonjou už řadu let stanovat do Korutan v Rakousku, k jezeru Keutschacher See.

Mezitím jsme si s několika stanujícími rodinami dobře porozuměli, takže jsme se nemuseli bát, že bychom nesehnali místo na tomhle vždy dobře obsazeném kempu. I letos nám dobří známí místo podrželi.

Všechno bylo v pořádku, jenom naše „malá" neměla v bezprostředním okolí žádnou kamarádku na hraní. To se ale mělo změnit. Asi po týdnu se uvolnilo místo šikmo naproti nám a my jsme byli rádi, když jsme uviděli rodinu s malou holčičkou.

Manželka se s naší dcerou vydala k novým sousedům a nabídla se, že si s jejich holčičkou bude hrát, dokud si nepostaví stan. Rychle se rozproudil rozhovor a tak jsme se dozvěděli, že tahle rodina je z Pappenheimu a už dva dny čekala před kempem na volné místo. Jak to tak s dětmi bývá, brzy jsme se dali do řeči i my rodiče.

Po 8 dnech skončila dovolená našim přátelům z Augsburgu a místo vedle nás se uvolnilo. Rodině z Pappenheimu jsme navrhli, aby kvůli našim dětem přestěhovali stan na uvolněné místo vedle nás.

Řečeno, uděláno. Stan se rozebral a znovu postavil. Hned příští ráno u snídaně, kdy jsme teď seděli stůl vedle stolu, někoho napadlo, že by se večer mohlo grilovat. Protože tehdy bylo na kempu ještě dovoleno rozdělávat malé ohníčky, padl návrh, že bychom dnes večer mohli pro naše dvě malé u ohýnku opéct párky. Všichni byli nadšení.

Protože nedaleko od kempu byl les, řekla naše nová známá: „Tak si na oheň můžeme jít nasbírat ‚moggeln'." Manželce, rodačce z Hesenska, bylo tohle slovo naprosto neznámé. Zeptala se, co jsou to „moggeln". Známý na to řekl: „Když tomu nerozumíte, tak si teda dojdeme pro ‚koustln'" – a přivedl ji do ještě většího zmatku.

Ještě než došlo k vysvětlení, řekl jsem tomu známému, že výraz „koustln" znám i já a že pochází z Chebska. „No jistě, odtamtud jsem taky," řekl na to.

Teď jsem chtěl vědět úplně přesně, odkud pochází. Na tuhle otázku mi odpověděl: „Jsem odněkud od Karlových Varů." Řekl jsem: „Já taky – a odkud přesně?" Odpověděl: „Z okresu Loket." Zvolal jsem: „Já taky, a jak se ta obec jmenuje?" Řekl: „Schlaggenwald (Horní Slavkov)." Vyskočil jsem, židle se převrátila, a já zvolal: „To není možné, já taky!" a padli jsme si kolem krku. Nastala velká radost, vyptávání a zmatek. Vyšlo přitom najevo, že jsme spolu chodili do slavkovské školky. Byl to Ernst Lenk (syn ševce Lenka), který je teď ženatý a žije v Pappenheimu.

Večer se nejdřív konala grilovací slavnost pro děti a potom následovalo dlouhé, veselé a náležitě zvlhčené shledání Slavkovanů i s manželkami. Mezitím jsme se ještě několikrát sešli a prožili spolu moc pěkné chvíle. Gery Lugner (syn Franze Lugnera / Peint), který žije se svou rodinou ve Forchheimu, byl se svou manželkou na taková setkání už také pozván.

S.: Moggeln nebo koustln jsou šišky.