Usnesení Sudetoněmecké rady a spolkového výboru Sudetoněmeckého krajanského sdružení k 10. výročí Pražské smlouvy

U příležitosti desátého výročí podpisu smlouvy mezi Spolkovou republikou Německo a Československou socialistickou republikou dne 11. prosince 1973 vydávají Sudetoněmecká rada a spolkový výbor Sudetoněmeckého krajanského sdružení následující prohlášení:

Smlouva s Prahou nezmírnila vnitropolitický tlak v ČSSR; v poslední době byly represe ještě zesíleny, například vůči občanskému hnutí „Charta 77" a vůči katolické církvi.

Smlouva mezi Spolkovou republikou Německo a ČSSR změnila vztahy mezi oběma státy a jejich národy jen podmíněně:

Hospodářské vztahy mezi Spolkovou republikou Německo a ČSSR — po určitém růstu v letech 1979 až 1981 — v loňském a letošním roce citelně poklesly, přičemž obchodní bilance vykazuje československý přebytek.

Sudetoněmecká rada a Sudetoněmecké krajanské sdružení vyjadřují hluboké zděšení a znepokojení nad ničením krajiny a kulturních památek v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku — zejména v Poohří a Polabí, v Šumavě, Krušných horách, Krkonoších, Jizerských horách, Orlických horách, Jeseníkách a v Beskydech. Vyzývají ČSSR, aby podnikla vše pro zesílení boje proti emisím poškozujícím životní prostředí.

Kulturní dohoda mezi Spolkovou republikou Německo a ČSSR, podepsaná v návaznosti na Pražskou smlouvu, nepřinesla žádný citelný pokrok ve vývoji kulturních vztahů; především kvůli nekompromisnímu postoji ČSSR ve věci zahrnutí Berlína chybí prováděcí dohoda. V důsledku toho existuje v kulturní výměně jednostranná československá převaha, zatímco silnější kulturní přítomnosti Spolkové republiky Německo v ČSSR brání organizační a finanční překážky, ale také dominantní vliv NDR a jejích kulturních aktivit.

Cestovní ruch mezi Spolkovou republikou Německo a ČSSR se v posledních letech rozvíjel jen pomalu, přičemž — navzdory finančním překážkám — cestovalo z Německa do ČSSR více než třikrát tolik Němců, než tomu bylo naopak.

Sudetoněmecká rada a Sudetoněmecké krajanské sdružení se ohrazují proti jakémukoli bránění nebo odmítání sudetoněmeckých umělců či cestujících ze strany ČSSR.

Nadále neuspokojivé je vyřizování vystěhování občanů ČSSR německé národnosti, kteří chtějí — aby si mohli zachovat svou národní identitu — opustit svou vlast. Nátlak vyvíjený na žadatele o vystěhování je nedůstojný člověka a odporuje výměně dopisů o úpravě humanitárních otázek, spojené s Pražskou smlouvou.

Neboť přibližně 60 000 až 90 000 občanům německé národnosti je i tam, kde žijí soustředěně pohromadě, navzdory ujištěním v ústavním zákoně o postavení národností z roku 1968 odpírána možnost zachovat si svou národní identitu, vychovávat děti v mateřském jazyce a účastnit se bohoslužeb v německém jazyce.

Sudetoněmecká rada a Sudetoněmecké krajanské sdružení proto vyzývají ČSSR, aby všem svým občanům přiznala základní lidská práva přislíbená v Helsinkách.

Smlouva s Prahou ponechala sudetoněmeckou otázku otevřenou. Sudetoněmecká rada a Sudetoněmecké krajanské sdružení zdůrazňují právo sudetoněmecké národnostní skupiny na její odvěkou vlast v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku a její právo na sebeurčení — nezávisle na dohodách a smlouvách. Obnovují nárok Sudetských Němců na jim odňatý soukromý i veřejný majetek. Tyto požadavky na nápravu protiprávního vyhnání nemohou být považovány za méně závažné jen proto, že jsou vždy prosazovány bez hrozby násilím, natožpak jeho použití.

věta pokračuje na dalším listu ⟶