Slavkovská kachní omáčka a krásenská rybí polévka
V naší domovině bývala dvě sousední města, která k sobě chovala vztah lásky a nenávisti zároveň, a přesto byla k sobě těsně poutána – provdaná, spřízněná sňatky a příbuzná přes devatero řek.
V minulém Heimatbriefu jsem se zájmem četl o vydání „Krásenské vlastivědné knihy" (Schönfelder Heimatbuch).
Pozdě, ale přece si člověk vzpomene, že jsme byli sousední města. Vždyť „my drazí" jsme chodili raději nahoru do Krásna než dolů směrem k Loketu. Tam byly totiž jen „úřady a nadutci".
Větší nákupy se dělaly v Krásně. Kde například kluci sháněli pevné zimní boty? U ševce Spitzla! Kde se kupovaly zimní kabáty, manšestrové kalhoty a flanelové košile? U „Poschatze", protože obchodní dům Ruppert byl tehdejší malý „Hertie" (obdoba dnešního obchodního domu). Kam nosily slavkovské ženy své nastříhané pruhy látky? Do krámků v Krásně, aby si je nechaly utkat na koberečky.
Na posezení se chodilo do hostince „U Potherrů", když se v neděli konal výlet s dětmi a celou rodinou. O Krásenských se ale nedá říct, že by chodili na posezení k nám. Hostinští byli toho názoru, že Krásenští jen tak pro nic za nic nespadnou z lavice, tedy že jsou skoupí. Později ale rádi chodili do slavkovského kina „U Rudého vola" (Roter Ochsen).
Protože u nás bývá na Štědrý večer na jídelníčku jako specialita rybí polévka, chci teď prozradit, jak vlastně „krásenská rybí polévka" přišla ke svému posměšnému jménu... bylo to takto:
Jednou si Slavkovští chtěli zarybařit v rybníčku Übernetteich. Přišli tam a zrovna přistihli krásenské pány, jak se ti darebáci brodí hluboko v bahně a kradou ryby — no tohle, řekněte sami, kdo by věřil takové drzosti?
Když se hlídač rozčílil a spustil nadávky, Krásenští se tomu ještě smáli, a tak se vydal do Krásna a přivedl s sebou představeného obce.
Ten nejdřív klel jako sám satan: „Spoluobčané, nedělejte mi ostudu!" Nakonec ho ale popadla křeč – strčil si pěkného štičáka do svých šatů.
Ze Slavkova přišel četník, zamkl je a odvedl do arestu. To se stalo vzadu u pekárny, a tak to bylo s tou rybí polévkou...
Ale příští rok Krásenští pomýšleli na „pomstu", protože Slavkovští si vymysleli žertík a ukradli v Krásně kachny – a chtěli uspořádat oslavu odplaty... a bylo to takto:
Jednou slavkovští pánové ukradli v Krásně kachny, utekli jako blesk a nedalo se je dostihnout.
Příští neděli se okradení vypravili rovnou do Slavkova a šli tam přímou cestou do velkého sálu radnice.
Tam byla pro slavkovské pány prostřena dlouhá tabule. Mlask, mlask – každý mlaskal a olizoval se: „Ještě nikdy nám to tak nechutnalo!"
Schlaggawalla Antensooß und die Schöifeller Fischbröih
In der Heimat hat es zwei Nachbarstädte gegeben, die in Haßliebe, doch innig ineinander verbunden — verheiratet, verschwägert und über drei Ecken verwandt gewesen sind.
Im letzten Heimatbrief habe ich mit großem Interesse von einer Herausgabe des „Schönfelder Heimatbuches" gelesen.
Spät, aber doch erinnert man sich darauf, daß wir Nachbarstädte waren. Denn, „mei Tooch" ging man lieber hinaufzou — als runter gegen Ellbuogn. Dort waren nämlich nur „Ämter und Groußkopfeta".
Größere Einkäufe besorgte man in Schönfeld. Wo bekamen zum Beispiel die „Boum" die festen Winterschuhe her? Vom Spitzl-Schousta! Wo kaufte man Wintermäntel „Gatterhousen und Flanelhemd'n? Beim „Poschatz", denn Kaufhaus Ruppert war ein kleines „Hertie" von heute. Wo trugen die Schlaggawalla Weiwer ihre z'samm g'schnittana Bandla hin? In die Staun'n nach Schönfeld zan Bandlploarrn wirken.
Eingekehrt wurde beim „Potherrn-Gasthaus", wenn Sonntag ein Ausflug mit Kind und Kegel stattfand. Von den Schönfeldern kann man das Einkehren bei uns nicht gerade behaupten. Die Wirtsleit' waren der Auffassung, daß die Schöifeller niat imsinst va da Benk ro fall'n. Aber später kamen sie gerne im „Roten Ochsen" ins Schlaggenwalder Kino.
Da bei uns die Fischbröih am Hl. Abend als Spezialität am Speisezettel steht, so will ich einmal preisgeben, warum eigentlich die „Schöifelder Fischbröih" zu ihrem Spottnamen gekommen ist ... das war so:
Amal woll'n döi va Schlaggawal im Übennetteicherl fischen.
Sie kumma doaar u tou'n durt grod d'Schöifeller Herrn dawischen.
Wöi döi Lumpa töif im Schloumm rimm woh'n u d'Fisch ausraub'n —
nu sua wos — manna höi'ats, iss a setta Frechheit z'glaub'n?
Wöi sich da Wachta dahoust u daschimpft
hab'n döi va Schöifeld nuch g'lacht,
derathalbm iss er af Schönfeld ei
u hout an Vüarstäiha bracht.
Der hout vannäih wöi a Satan g'floucht:
„Mitbürgha, machts ma koa Schand!
Z'letzt owa hout er an Döisskrampf kröigt,
pascht an Hecht, an schöin, in sei G'wandt.
Va Schlaggawal kinnt da Schandarm dazou,
schlöißt u föihat sie ei ins Arrest.
Dös iss hintn in der Broutbönk g'west
Aa's iss mit da Fischbröih — g'weest...
Doch das Jahr darauf haben die Schönfelder auf „Rache" g'sunna, denn die Schlaggawalla hab'n sich an Streich ausdenkt und hab'n in Schönfeld Annten g'stulln — und wollten halten ein Vergeltungsfest... und das kam so:
Amal hab'n d Schlaggawalla Herrn
in Schönfeld Antn gstuhln,
san wöi da Blitz entloffm u
woarn nimma a'zahuln.
Am Sunnta draf san d Bstuhlana
ins gnauchta Schlaggawal
u gänga dona kirzagrod
in grouss'n Routhaussaal.
Don war für d'Schlaggawalla Herrn
a langa Tafel deckt.
ffpft — ffpt — hout jedera g'schmatz u g'leckt:
uns hout's nuch nöi sua g'schmeckt" ...
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.